Martiiiiinka

Joaquin Phoenix je buď opravdovej magor, nebo neskutečně geniální herec. Přikláním se k tomu druhýmu, ale kdo si může být jistej, že jo... PSH je dobrej jako vždy, Amy se mi taky líbila moc. Po téhle stránce nemám absolutně co vytknout. Akorát, že teda vlastně nevim hlavu ani patu. Jak kdyby ten film neměl konec, protože v mých očích to celý jenom tak nějak vyšumí. Celý je to depresívní až na půdu a studený, jak letošní supr jaro. A co se třeba muziky týče, vlastně vůbec nemám tušení, jestli se mi líbila, nebo jak. Řekněme si to upřímně, asi si to budu muset hodit ještě jednou. Akorát teda nevim kdy. Fakt se mi do toho nechce. Tři, protože momentálně neumím jinak.

Asi začínám být sentimentální, nebo stárnu, nebo nevim. Že by mě měla tak moc dostat Jana Eyrová, příběh s nejnudnější hrdinkou ever, to jsem nečekala. A jasně, super obsazení, režie a tak... jo, paráda. To ale vesměs měly i ty předešlé, mnou zaregistrované, verze (abych někomu nekřivdila). Věc se ale má tak, že teď jsem jí, holce jedný podivný, fakt fandila. WTF?!

Tak nějak se mi tlučou pocity. Myšleno tak, že každý jednotlivý (mnou viděný) díl byl vždycky megazábavný. Fórečky jako víno, herci mě baví, žádný hlouposti (myšleno scénáristický hlouposti) tady vesměs nepotkáte... A na druhou stranu je vlastně každý díl jako přes kopírák, postavy se za x let v zásadě nikam neposunuly (jakože fakt nikam - Charlie sedí na gauči v bílých ponožkách, Alan v depresi z rozvodu; a Jake... dospívá?) a vůbec. Krom toho je dost jasný, že cílovka bych byla spíš v případě, že by mi rodiče namíchali drobet jiný chromozomový koktejl. Takže tři.

Tak jsem si říkala, že si zavzpomínám na dětství - barevný brýle, šílený kloboučky, ultrakrátký topy, megavysoký podpatky, všudypřítomnej pop v té nejkrystaličtější podobě a to vše skrze Britney Spears a spol. No a vlastně jsem vůbec nebyla zklamaná - všecko bylo tak nějak přesně takový, jak jsem čekala, že bude - kýčovitý a blbý. Od dialogů přes herecký výkony až po filosofující a naivně optimistický závěr. Ale tak - nostalgie je nostalgie, no a Anson Mount je zatraceně sexy. Jedna a nestydím se :D

Na rovinu: nic objevného. Skoro by se až chtělo říct, že se tvůrci lehce inspirovali starším televizním kouskem Raising Waylon, a že i celý příběh vypráví tak nějak s ohledem na to. To za prvé. Za druhé si sice plně uvědomuju, že ve filmu, kde v centru dění stojí péče o dítě, nějaké to vyměšování místo má, neřekla bych ale, že musí být nutně více než polovina vtípků orientovaná tímto směrem. Ale tak na druhou stranu - Katherine Heigl je jako vždy lehce neurotická, milá a hezká, Josh Duhamel je zase zatraceně sexy a tím pádem oba leccos vyvažují...

Tak tady jsem byla fakt zklamaná... Za prvé jsem se od začátku rozhodla fandit špatnýmu nápadníkovi (jo, myslela jsem si, že Henry by byl fajn), za druhé byla celá věc s vlkem průhlednější než vzduch, za třetí byla celá atmosféra stavěná tak šroubovaně, že i blond vlasy mé sestry působí přirozeněji, za čtvrté bylo zatraceně málo Garyho Oldmana (- a jak chudák skončil...), za páté: ubohý Lukasi Haasi! jak důležitě a záhadně jsi vypadal v traileru a jaká byla realita... no, a a tak dále :) Upřímně... thumb down. Ačkoli teď mě napadá... Musím vyzdvihnout jeden moment (který mě potěšil značnou měrou, a to i navzdory faktu, že pro děj neměl prakticky žádný význam): Babičko, proč máš tak velké oči...? :D

Taková škoda. Takových hvězd najednou. Takových romantickokomediálních harcovníků najednou. Takový potenciál. A co z toho? Totiž ne, že by byli herci špatní, to zase ne. A třeba takový závěr se, myslím, vcelku povedl. Ale stejně to celé nějak nefungovalo - něčeho bylo moc, něčeho málo... nevím. Třeba mi to příště sedne líp. Ale upřímně - na nějaké brzké příště to zatím nevidím...

Jistě, něco na ten způsob tu bylo mockrát. Filmy stylu "všichni jsme v koncích, třeba si z nich nějak pomůžeme" opravdu nejsou ničím novým a originálním a přesto... přesto je podle mě Welcome to the Rileys velice dobře natočený film a navzdory výše psanému i film dosti zajímavý. Bavilo mě veškeré herecké osazenstvo, bavila mě muzika, bavilo mě neworleanské prostředí. Trošku mě, pravda, zamrzel závěr, skrze který vlastně nevíme nic (ano, opravdu nejsem fanda otevřených konců), ale co už; stejně by to bylo za čtyři...

Jo, bylo to dobrý. Rozhodně dobře zahraný (jé, jak já fandím Lindsay... dej nám pánbůh, ať se dá zase pěkně dokopy a pokračuje tam, kde skončila. A Jane Fonda je fakt kruťácká, jen houšť!), i příběh, jakkoli lehce předvídatelný, byl pěkně napsaný no a co mě bavilo, bylo i vcelku neznámé, myšleno filmařsky ne zrovna dvakrát často využívané prostřední idažského venkova, ruku v ruce s tamní mormonskou komunitou. Co je trochu zvláštní, tak žánrové vymezení. V tom duchu, že původně to fakt vypadalo spíš na romantickou komedii. Potom se to změnilo v drama. A pak to tak nějak haprovalo. A co je možná ještě zvláštnější, tak fakt, že to celkem fungovalo. Výsledek? Rozhodně fajn film, který si ráda někdy v budoucnu zopáknu.

Silné, hodně, hodně silné... myšlenka Vlny je opravdu děsivě dechberoucí, řekla bych, stejně jako neskutečně rychlé tempo, jakým se šíří. Je fakt hrůza sledovat, jak se lidi mého věku, lidi, kteří tvrdí, že diktatura v dnešní době, kdy jsou veškeré totalitní systémy zprofanované, nechají během jednoho týdne dohnat až za práh zdravého rozumu. Děsivé. A co je ještě strašidelnější, nikdo si nemůže být jistý, jak by se v podobné situaci zachoval sám. Jestli by měl sílu se Vlně vzepřít, nebo se po ní sklouznout někam, kam raději ani nedomýšlet... A nechci nějak výrazně moralizovat, ale řekla bych, že něco takového by se mělo pouštět ve škole; třeba by se pár lidí zamyslelo... Tak, dost filosofování. Myslím si, že po technické stránce není filmu moc co vytknout, třeba střih a kamera jsou fakt precizní. I herecké výkony jsou vcelku dobré. Takže proč ne pět? upřímně, závěr, jakkoliv šokující, mi přišel trošku přehnaný (v tom duchu, že situace mi do té doby nepřišla zdaleka tak vyhrocená a ve své podstatě tak působí, spíš než cokoliv jiného, jako moralizující vykřičník). A dál, někdy jsem měla mírný pocit, že režisér klouže hodně lehce po povrchu a že některé konkrétní scény jsou až moc účelové. A že postavy potřebují trošku detailnější prokreslení. A že tempo filmu je dost nevyvážené. A... ne, nebudu se v tom zbytečně pitvat. Celkový dojem je fakticky hodně hluboký, Náš vůdce má určitě nespornou vypovídající hodnotu a rozhodně mám v plánu se k němu ještě někdy v budoucnu vrátit.