Deadly2810

Teprve když ztratíme všechno, můžeme dokázat cokoliv. Film o potenciálu a temných spodních proudech. Už dlouho jsem se na tento film chystal a pořád mi něco říkalo, ještě ne ještě nepřišel ten správný čas. Až teď. Dokoukal jsem a pomyslel wow. Za další čtvrthodinu pak zavřel stále ještě otevřenou pusu. Nevím co napsat. Jednu rovinu filmu vidím v tom co se říká. Další rovinu v tom co je vidět. Ale nejpůsobivější je pro mě to co není vidět ani slyšet, to co cítím za slovy a obrazy, jak to pojmenovat ... podvědomí, nevědomí, podstata? Spousta hlášek (a to jsem jich stihl pobrat během zatím jednoho zhlédnutí tak desetinu) sedí i pro mé zkušenosti přestože/(a zároveň) je použita v odlišných kontextech. Říkám bravo. Také mě překvapuje kolik lidí tento film oslovil a jak kladně je přijímán. Jsme průměrný děti historie. Lidi, který jsou k ničemu. Nezažili jsme válku, velkou krizi. Naše válka je duchovní válka. Naše deprese je náš život. Byli jsme televizí vychovaný k víře, že jednou se z nás stanou milionáři, filmoví bozi nebo rockový hvězdy, ale kdepak... my si to uvědomujeme... a začínáme bejt dost nasraný.

Krev, pot a slzy.

Protože samotná pravda někdy prostě nestačí. Někdy si lidé zaslouží víc. Někdy lidé za svou víru zasluhují odměnu.

"Ani nevíte, kolikrát jsem o této chvíli přemýšlel. Přehrával si náš rozhovor." "Vážně? A co jste chtěl říct?" "Už si ani nepamatuju." "To nic. To se stává všem." Jednou sem určitě něco napíšu, zatím to vstřebávám.Jsme tady proto abychom učinili prázdnotu snesitelnější.