iwik

Po Static Lullaby si vzali do parády song "Toxic" od Britney také mistři coverů Our Last Night a popravdě nedokážu určit, která verze je lepší. Obě mají své kouzlo a blíží se dokonalosti, pokud jí tedy už nedosáhly. 

Další skvělá věc

Tak konečně nějaký "cover", který má co do činění s filmem, a to nejedním. Když přičtu fakt, že se navíc jedná o LP, dokonalost přeci jen existuje. 

q[ 'o' ]p

Japanese Hell

A když už jsem se tu dnes opět po delší době objevila, tak přidám i cover. Je to sice vánoční záležitost, což je teď už trochu passé, ale během vánočních časů byla právě tato pecka jednou z mála pro mě poslouchatelných "koled" :D

!!VAROVÁNÍ!! Obsahuje emocionální výlevy ohledně určité knižní postavy mužského pohlaví (tzv. fangirling), za které se omlouvám i sama sobě. 

Po dlouhé době mě opět postihla mánie v podobě Jane Austen, takže nejen že jsem opět zhlédla celou sérii moji nejoblíbenější Pýchy a předsudku z roku 1995, film z roku 2005 a přečetla knihu, ale jako bonus jsem si přidala i další minisérii Death Comes to Pemberley, o jejíž existenci jsem donedávna neměla nejmenšího tušení a jež mě celkem mile překvapila, vezmu-li v úvahu, že zrovna nemusím takové ty fandovské dodatky ke klasikám, jejich předělávky atd. Po zhlédnutí různých filmových verzí tohoto románu musím uznat, že mě po dlouhé době potěšilo i obsazení herců, a přestože k Elizabeth bych jisté výtky měla, nemám v úmyslu se jimi nyní zaobírat. Zkrátka a dobře alespoň ostatní postavy byly solidně vybrány a tak do mé "sbírky" přibyl další oblíbený Mr. Darcy, čímž se vlastně dostávám k jádru věci.

Uvažovala jsem tedy o tom, která z těchto tří mých nejoblíbenějších verzí (viděla jsem jich jistěže více, jak klasických, tak moderně pojatých, žádná ale dle mě nestojí za to, abych se o ní zde zmiňovala) disponuje tím nejlepším alfou, protože jejich zhlédnutí téměř v jednom sledu mi k onomu účelu dalo výtečnou příležitost a dostatek prostoru, ale opět jsem se nedobrala k jednoznačnému rozhodnutí. Vždy jsem měla nejradši Matthewa MacFadyena z filmu z roku 2005, možná to ale bylo tím, že jsem v té době neměla přečtenou knihu, byla to první podoba P&P, s kterou jsem se tudíž setkala a Matthew i Darcy si mě okamžitě získali oba. Za pár let jsem se dostala k seriálu  a byla jsem přesvědčena, že Darcy Colina Firtha ani zdaleka nedosahuje kvalit Matthewa, jakožto ani ostatní herci, kteří se mi zde většinou nezamlouvali. Časy se ale mění, stejně tak i já, a tak se stalo, že jsem od určité doby začala upřednostňovat právě seriálové zpracování P&P. Je věrnější knize, což ale není tím rozhodujícím faktorem. To, že díky patřičné délce, kterou film logicky mít nemohl, není tak prkenné, působí přirozeněji a především postavy mají svou psychologii a hloubku, jako je tomu i v knize, už svůj nemalý podíl má. Ale zpět k Darcymu. Kromě samotné verze jako takové jsem si více oblíbila právě i Colina, který jak musím nyní uznat, ztvárnil Darcyho asi nejlépe ze všech, třebaže za chvíli můžu tvrdit něco jiného :D. Ale ty jeho oči...Při každém jeho pohledu na Lizzie jsem v něm mohla číst jako v otevřené knize a vidět ten jeho duševní boj, který sám se sebou hluboko uvnitř svádí. Aach... Ve skutečnosti jej ty oči možná prozrazovaly až příliš, což třebaže nemusí být zcela ve shodě s předlohou, kde byl Darcy přece jen o něco chladnější a rozhodně to mezi ním a Lizzie tak nejiskřilo, avšak já si na tohle vylepšení nemohu nikterak stěžovat, právě naopak. Koneckonců pokud chci věrnou podobu, přečtu si knihu, televizní zpracování by nemělo být kopií originálu a někdy je odklon od něj dokonce nutností, pokud nechtějí tvůrci sklouznout k fádnosti (P&P 1980). A právě ta zřejmá náklonnost Darcyho v podání Colina k Lizzie, která se mu zračila v očích, byla tak silným rysem, že díky němu musel převálcoval ostatní Fitzwilliamy a je snad opravdu tím nejlepším. Navíc musím dodat, že Colin oplývá nejspíš největší mírou charismatu, což mi přijde zvláštní, protože Matthew je, jak bych to jen řekla, více mužský (urostlejší, hlubší a příjemnější hlas) a pro mně i pohlednější. Colin má ale zkrátka jakousi auru, kterou nedokážu slovy popsat, jen ji z něj cítím sálat ve velkém. Ale to jen tak na okraj.

Když uvážím Death Comes to Pemberley, po jeho zhlédnutí jsem si uvědomila, že se můj vkus změnil asi opravdu markantním způsobem, když se mi Matthew Rhys jako pan Darcy zalíbil ještě více než můj milovaný Matt MacFadyen, nikoliv však víc než Colin Firth. Nevím, čím to je, opravdu ne, možná už jsem vyrostla, možná... :D Ne ale vážně, možná, že v tom hraje roli i to, že jsou to už vlastně dva odlišné děje (jeden navazuje na druhý) a jedná se tedy zase o něco nového, takový čerstvý, svěží vánek v zaběhnutých kolejích. Postavy se vyvinuly, jsou dospělejší? (nevím, zda je to to pravé slovo), v případě Darcyho se samozřejmě odehrála změna způsobená Elizabeth a roky společného manželství je ovlivnily oba - pozitivně samozřejmě :D...ikdyž Elizabeth chybí v jisté míře ta její vitalita a duchaplnost (nevhodně obsazená A. M. Mexwell, která vypadá jako když má každou chvíli ulehnout na smrtelné lože). Darcy ale i ostatní postavy jsou tu takové opravdovější, lidštější řekla bych. Každopádně musím uznat, že pokračování je to zdařilé, nápad s detektivní zápletkou je překvapivý (v případě Austen tematiky určitě) a co je nejdůležitější, Darcy je velice fajný :D Asi si budu muset časem přečíst i knihu, která se mi zatím nedostala do rukou a budu pak možná nahlížet na celý příběh úplně jinak, snad ne hůř. 

Podtrženo a sečteno: Některé předešlé pasáže se sice mohou zdát jako protiřečení tomu, co jsem napsala na začátku, tedy že sama nevím, kterýžto Darcy z těchto tří verzí se mi nejvíce pozdává. Pravdou ale je, že mám ráda všechny tyto představitele, přestože Colin mi z nich alespoň pro teď vychází skutečně nejlépe. Každý se svým způsobem ale nejvíce hodí k té verzi, ve které hrál. Opravdu si nedovedu představit Colina (samozřejmě stejně starého jako byl r. 1995) s Keirou nebo Matthewa s Jennifer. K Anně Martin Maxwell se nehodil ani Matthew Rhys a vlastně by se k ní nehodil asi nikdo, když ona musela být pro roli Lizzy vybrána někým hodně nepříčetným...) Kdybych chtěla být maximálně stručná, vypadalo by to asi takto: Colin Firth - nejpůsobivější Darcy, Matthew MacFadyen - nejvíc sexy Darcy, Matthew Rhys - nejlidštější Darcy. Tečka.

Asasínským songům ty kytary zkrátka svědčí.

Trochu neklasické klasiky 

A ještě jedno super piánko

A po 100 letech další :)

One more

Neuvěřitelní

Nice

Are you OK :))

Originál mám ráda, ale tohle....wow

Dávala jsem tu cover na LP, a protože se ráda vracím k mým oblíbencům, tak teď pro změnu cover LP na Nine Inch Nails. 

Trošku klasiky

Tento cover se mi sice v žádném případě nelíbí víc než originál, ale je přesto skvělý, proto je zde i pro něj místo.