Natascha

Příjemná oddechovka, která není nic extra skvělého, ale čas s ní ubíhá rychle a určitě není nuda strávit pár 25minutovek se studentem Sawakim a spolkem mikroby (a sake) milujících studentů z Tokijské hnojárny. Naučné vložky plné rozkošných mikrobů s naducanými tvářičkami ale rozhodně nejsou tím hlavním, co Moyashimon nabízí. Kromě dílů, které jsou primárně určeny spíše k milému pobavení (jarní festival), se ke konci lehce naťukává i vážnější téma - rozhodování mladých lidí, co dál v životě.

Na solidní 4hvězdné hodnocení se u mě Unseeable vytáhlo díky závěrečné pasáži, která má na rozdíl od předchozího dění neuvěřitelné tempo, a je působivá, a to i přes mírnou překombinovanost a relativní odhadnutelnost závěrečné pointy (respektive point). Celá předchozí část ale kromě povedené stylizace spíše zklame. Hlavní hrdinka se neustále tváří jako by se ji chtělo brečet a s výrazem vyplašeného kolouška leze tam, kde ji bylo řečeno, že lézt nemá (což by někdo tak vystrašený jako ona jistě běžně udělal - sice je to běžné klišé v hororech, ale kdo tu holku viděl, hned pochopí;-). Navíc Nualjan na jednu stranu tvrdí, že na duchy nevěří, na druhou stranu se neustále zděšeně ohlíží a podobně. Jako postava, tedy moc logicky vystavěná není (i když by se teoreticky tyhle logické kiksy daly spojit závěrečným vysvětlením, já osobně bych to ale spíš brala jako chybu scénaristy). Navíc se moc nedaří budovat strašidelnou atmosféru a některé elementy jsou vyloženě zbytečné (např. schovávání obličeje Nualjina manžela - zbytečně navádí diváka k domnění, že za tím bude něco víc - a v podstatě není). Báječná je postava Choy, tu holku si musí zamilovat každý:-)

Filmy k anime moc nemusím, protože jsou to často jen přívěsky určené na rýžování peněz z šílených fanoušků. A tohle je přívěsek naprosto zbytečný a nepovedený. Nezajímavý příběh jen stěží plní celovečerní stopáž, nové postavy jsou nudné a špatně nakreslené (Temujinova hlava proporcionálně nesedí k tělu) a ty staré nevyužité (přidat do Narutova týmu Shikamarua a nepřidat nějakou z jeho originálních taktik, je plýtvání...). Bitek je sice dost, ale těm ze seriálu se zdaleka nevyrovnají (Hite, double rasengan mi k spokojenosti fakt nestačí:-) A úplně mi chyběly nějaké povedené vtípky. Jsem zvědavá, jestli třetí film spadne kvalitativně ještě níže...

Jednoznačně lepší než první série. Postavy nám konečně trochu dospěly - světe div se, Naruto už není takový neurvalý fracek, nebo aspoň ne tak hodně..., a postaršení potěší také v případě dříve ubulené Sakury, která nyní drtí kameny svou dívčí pěstičkou navlečenou v rukavičce. Bitky jsou povedené a Akatsuki jsou přiměřeně zajímaví záporáci (i když většinu zatím neznáme). Bohužel se seriál nezbavil moru, který mě neskutečně dráždí a nutí vždy o stupeň snížit hodnocení a to jsou neskutečné opakovačky předchozího děje - kdyby jich nebylo tolik a sloužily k připomenutí motivace postav, budiž. Ale tady jsou opakovány celé dlouhé scény, pořád ty samé a výjimkou tuším není ani opakování toho, co bylo na začátku dílu!!! Také dějová linka se posouvá mnohem pomaleji kvůli nekonečným bojům (vrcholem je Sakura versus Sasori, který trvá neuvěřitelných 7 dílů), ale když už protahovat, tak aspoň kvalitně - souboje jsou povedené. Bohužel se do pozadí dostává linie se Sasukem, čímž se seriál na dlouhou dobu zbavil své nejcharizmatičtější postavy a s ní i ďábelského záporáka Orochimarua. Zato jejich entrée a chvilkový pobyt na obrazovce má styl! Teď zase začínají fillery, takže nadšení bude postupně opadávat, ale za předfillerovou část uděluji silně 4 hvězdičky. Jo a abych nezapomněla, soundtrack je naprosto geniální!

POZOR! Mohou se objevit mírné SPOILERY! Film označovaný jako horor duše (sám Todd Haynes je tímhle pojmenováním nadšen). Hlavní hrdinka Carol je na první pohled osoba bez výraznějšího charakteru. Plachá, lehce ovlivnitelná, se zaběhnutým životem. Přesto se v jejím životě začíná něco dít a těžko říci, co je prvotním impulsem. Její dosavadní život ji začíná tísnit, okolní prostředí ji dusí a to se projevuje pomalu se stupňujícími zdravotními problémy. Vstup do střediska Wrenwood, připomínajícího nějakou odloučenou náboženskou sektu, se zdá být možným řešením, po příjezdu však divák tuší, že tady není něco v pořádku. Carol zpočátku zdejší osazenstvo pozoruje s mírným odstupem a nechápavostí, později se z ní však stává právoplatný uniformní člen tohoto společenstva. Film je rozdělen do dvou částí, v první pozorujeme Caroliny přibývající potíže, v druhé Carol odjíždí do Wrenwoodu, přičemž první část mi přišla zajímavější - je jistě poutavé pozorovat někoho, kdo je naprosto mimo a neví, co se s ním děje. To se sice objevuje i druhé části, ale ta je poněkud méně originální - postupné oblbnutí myšlenkami a systémem nějakého uzavřeného společenství postrádá originalitu první půlky. Safe má téměř Lynchovskou atmosféru - ponurá hudba skoro jako z Twin Peaks, podivnosti typu muže žijícího v keramickém iglů, pacient podivně kulhající v dáli a hlavně neurčitý náhled do psychiky hlavní hrdinky. Divák si totiž nemůže být jistý, zda je příčina Caroliných potíží opravdu psychického původu a jen ústí ve fyzické potíže, nebo naopak, zda její špatný zdravotní stav působí také na její psychiku.

Kromě báječné úvodní znělky s nakažlivým popěvkem velké zklamání. Na rozdíl od mnohých mi slaďoučká Dokuro-chan byla místy velmi protivná, humoru taky pomálu - když si člověk přečte obsah příběhu, zní to zvrhle a vtipně, ale opak je pravdou. Navíc zabíjení Sakury začne být brzy jednotvárné a spíš než aby rozesmálo, tak nudí. Navíc mi místy neseděl design postav - když vypadali jako vyschlí staříci. Ale je to krátké, takže to má člověk rychle za sebou a občas se objeví zajímavé momenty (přeměnění žáků na opici a psa).

Objekt snímku zajímavější než snímek samotný. Takový exot si zasloužil originálnější pojetí svého boje s oblekem proti medvědům grizzly. Prostříhání by neškodilo a pomohl by i náhled samotného autora (který se domníval, že dělat si z medvědomilce Troye legraci by bylo příliš jednoduché a laciné). Snímek je totiž natočen jakoby jen vedle Troye postavili kameru a nechali ji jet. Autor nedodává žádný názor, je pouze pozorovatelem Troyva boje s větrnými mlýny. Nepoznáme, co si Peter Lynch o Troyovi myslí, a to je možná vážně škoda, takhle je snímek příliš sterilní.

Vařil pejsek s kočičkou dort z nejrůznějších pochutin, a všichni víme jak to dopadlo - nebohému vlkovi bylo zle:-( Neil Marshall se jimi nechal inspirovat, a vzniklo co? Neuvěřitelně chutná míchanice! Doomsday opravdu vypadá jako sestřih z několika naprosto odlišných filmů, které mají společných jen pár jmenovatelů - neberou se vážně, mají chaotický a nepřehledný střih (což zase až TAK nevadí) a obsahují panoramatické výjevy na různé části sexy těla Rhony Mitry. Kupodivu ale Marshall dal dohromady film, který sice vyvolává permanentní WTF efekt, a na tváři 9 z 10 diváků vytváří výraz neskonalého údivu, na druhou stranu je tak neskutečně vtipný, že milovníci prapodivného humoru a rozkošně stylizovaného násilí musí slintat blahem. Tenhle dortík opravdu chutnal sladce.

Milé béčko, ve kterém si oblíbíte hlavního hrdinu Shoa a budete se těšit, až v každém díle zakřičí své obligátní Guyvéér! Bohužel děj jednoduchý jak facka, navíc plný klasických anime klišé (nadnárodní "zlá" organizace, ochrana přátel a rodiny...), ještě více zvýrazňuje skutečnost, že každý díl má úplně stejné schéma - poklidný začátek, Chronos se opět rozhodne porazit Guyvera, vyšle obludu namakanější než minule, Guyver bojuje a posléze vítězí (obvykle s něčí pomocí, když nemá nikoho při ruce, tak to dopadá většinou zle:-D). Toto je narušeno jen málokdy. Nelogičnosti se kupí na sebe a předvídatelnost jde ruku v ruce s hloupostí většiny zúčastněných postav. Navíc na animaci je znát, že je kapku staršího data, proto je to hlavní, co od Guvera čekáte (tedy bitky) ve většině případů statické až hrůza a navíc relativně neoriginální. Prostě nuda. Jak už naznačil t_gon, design oblud mě opravdu iritoval, většina Zoanoidů vypadá jak nějaká přešlechtěná ZOO (včetně slepic a pijavic...) a působí spíše směšně než děsivě. I přes nepřebernou kopu nedostatků jsem to ale zvládla bez úhony a i díky malému počtu dílů Guyver celkem odsejpá. A naštěstí je tam sympaťák Sho a občas i docela překvapivá brutalita. Tři hvězdičky, ale slabší...

Při sledování My Boyfriend is Type-B jsem si vzpomněla na Zbouchnutou, které byla vyčítáno, že ženy ukazuje jako fúrie a chlapy jako miloučké trouby. Tady je situace přesně opačná - to dívka je tu hloupou naivkou a chlapec šmejdem, co ji zneužívá. Ačkoliv mi tohle černobílé ukazování obou pohlaví u Zbouchnuté nevadilo, tady jsem s tím měla docela problém, i když se ono zjednodušení částečně maskuje charakterovými vlastnostmi krevních skupin... Film byl jinak celkem zábavný a kvalitně zahraný/natočený a já nevím ještě co, bohužel abych se přenesla přes jednání obou postav, musel by být ve filmu nějaký jejich vývoj - není, anebo by měl aspoň nějak adekvátně končit, aby ten "zlý" byl patřičně potrestán. Bohužel se tak nestalo a film dává vzor ostatním mužům - pokud jste vychytralí, můžete lehce zneužívat hloupé hezké dívenky. FUJ:-)