Soudný den

Guilty pleasure roku 2008. A není náhodou, že pochází právě z Británie. Ostrované v posledních letech s železnou pravidelností ukazují světu, že si může dovolit to, co Hollywood už dlouho ne a dává to jasně najevo. V minulých letech dostávali kolegové zpoza velké louže drtivé verdikty v oblasti sci-fi (Sunshine, Potomci lidí), nadvláda mezi horory však trvá již delší dobu (Pád do tmy, 28 dní poté, sakra a vlastně i Jezero smrti - proč ne). Soudný den je jiný, je jiný než většina akčních/sci-fi/horor/post apokalyptických filmů, které jsem v poslední době vidět, je to reklama Marshallových schopností, ve které dokazuje, že dokáže natočit fantasy, horor, akční film i dokument (prvních 10 minut) a vše spojit do jednoho fungujícího celku. Spousta mých přátel film odsuzuje, pro mě je to GP roku. (31.05.2010)

Logice dala britská hračička Neil Marshall volno a sám si už při první klapce zřejmě řekl, že si splní jeden velký dětský sen. Dějově jsme zase u jisté apokalypsy, se kterou se svět vypořádává izolací Skotska, kde je epicentrum nákazy smrtelným virem. Po dlouhých letech se ale virus dostal i mezi londýnské obyvatelstvo, tudíž je třeba jednat nalezením protiléku. Marshall (i když tu skutečně absentuje s vnitřní logikou svého vyprávění) se ničeho nebojí, po muzikálovém čísle klidně opeče nebohého zajatce a v nekorektních honičkách punkově laděných kanibalů drtí každičký kousek lidského těla, na který si jen vzpomenete. Určitě mi přijde malicherné označovat Doomsday za něco, co nemá vlastní styl a krade a cituje, kde může. Protože si jej docela užije i divák, který je netknutý podstatně starším Šíleným Maxem nebo nedávným Úsvitem mrtvých, ostatně svět blízké budoucnosti zasažený náhlou katastrofou tu už byl nesčetněkrát. Nicméně tohle náležitě uvědomělé béčko a vizuálně zdařilá jízda, ve které záporáci pobíhají s palcáty a oštěpy a umírají pod koly obrněného transportéru, je rozdávkovaná do několika vrcholných scén, mezi kterými se jen střídá povinná vata s hluchými dialogy a „podivíny“ typu Malcolma "něčím se živit musím" McDowella. Marshall, který překvapil už atmosférickým žravým horůrkem Pád do tmy, se o svojí budoucnost bát podle všeho nemusí. Ryzích 60%!! (29.05.2008)

Rough ride? Rough enough...... Tak by se tahle zábavná šílenost dala taky shrnout. Marshall dostal po úspěšném a ceněném Pádu do tmy větší prachy a natočil si (vlastní scénář) film pro zábavu, protože něco jako postapokalyptickou tísnivou atmosféru tohle nenabízí. Nadhled, to je to co budete potřebovat. Pokud ho máte, budete se bavit a smát královsky. Protože hned při začátečním vysvětlujícím voiceoveru a prvních dialozích zjistíte, že tenhle film je "jiný" a že to bude prdel :). Dialogy jsou zábavně špatné, některé pokusy o hlášky pamětihodně nepovedené (cigarety). Je to nabitý spoustou malejch vychytávek a černohumornou brutální nekorektností např. ve stylu Snyderova Úsvitu mrtvých, která na vás vyskakuje každých pár minut. A furt se tam něco děje (narozdíl od Ramba 4, kde se hodinu čeká na řež), tenhle film dávkuje akci/adrenalin pravidelně po celou stopáž a má svižné tempo - žádné dlouhé scény, budování atmosféry, nebo napětí, všechno se odbývá rychle. A pak ty kostýmy, hlavní záporák, kterej je nejvíc zábavnej když nasraně řve, hudební párty s grilovaným lidským masem, Gimp kterýho si půjčili z Pulp Fiction - anarchie. Rhona Mitra je bezemoční mašina na zabíjení (těm zlejm dělá občas nepěkné věci, až vám může přijít zvrácené jí fandit). Must See. Zatracená škoda, že Marshall má až moc velkou potřebu pořád stříhat stříhat stříhat a zabíjí tak trochu potenciál akčních scén, které by mohly být mnohem lepší, kdyby byly přehlednější a mohli byste se lépe orientovat v prostoru (všiml jsem si, že na nepřehledný střih se stěžuje i u Dog Soldiers, na kterém se taky podílel sám. Měl by to přenechat jiným, viz ukázněný Descent). Jo a dejte mu někdo prachy na pořádnej středověkej krvák. Až uvidíte, pochopíte proč :) To, jak přesvědčivě film v jedné části přepne během minuty z z šílené postapokalyptické městské jízdy do středověkého/fantasy žánru přesně ve stylu Pána prstenů (za vydatné hudební podpory Tylera Batese) je unikátní. V jednu chvíli jste ve sci-fi a najednou o tisíc let zpět. 70% po první projekci P.S. po druhé projekci silná čtyřka a spolu s Coenama zatím nejzábavnější letošní kinofilm. 90%. -- Update. seru na to, dávám za 5. (26.03.2008)

Zprvu film navnadí na skvělou vizi zdí obehnaného Skotska, ale později zabředává do takového lehce průměrného postapa, které se do hlavy jen tak nezavrtá. Po zhlédnutí se lze naprosto normálně dál věnovat svým běžným činnostem jako je třeba shromažďování konzerv do sklepa, zcizování střeliva a plnění podzemních sudů naftou. (07.03.2012)

Jízda ve velkém, post-apokalyptickém, stylu, který si nebere servítky s ničím a s nikým. Fanoušci podobně laděných filmů budou nadšení odhodláním Neila Marshalla předvést i to nejšílenější, co ho napadne. Dočkáme se poskoka v latexovém oblečku, který miluje bolest. Uvidíme agentku s umělým okem, která má zachránit Anglii před virem, kterému utekla když byla ještě dítě. Nahlédneme do středověku a do punkové komunity kanibalů. Projedeme se neskutečně dlouho, drsnou a agresivní honičkou a mnohem, mnohem víc. Soudný den je film, který tu nebyl mnoho let a navazuje na filmy jako Šílený Max. Ignoruje myšlení a otázky diváka a dává mu za to drsnou podívanou, kterou mnoho lidí zkritizuje za bezduchost a krvavost a jiní ji za to samé budou obdivovat. Efektní a zábavné a k tomu všemu Rhona Mitra v první pořádné šanci předvést jestli je pouze hezkou modelkou na plátně nebo i trochu herečkou. Jsme rád, žes to natočil Neile. (26.07.2008)