pekl

70 %.

K tomuto filmu zapomněl distributor připojit poznámku "lze sledovat pouze jako půlnoční film pod vlivem alkoholu". Střízlivému divákovi se musí jevit jako snůška blábolů a banalit, mizerně natočená i zahraná. Úlitba většinové populaci, která se přijela na KVIFF 2018 jen bavit a pařit. Bude plnit stejnou funkci jako před pár lety Zbrusu nový zákon, tedy bude z něj divácký hit festivalu podle vzoru "to je blbý, to se bude líbit"...

Ale jo, režijně určitě na výši, ale já už jsem z toho ruského marasmu trochu unavenej. Navíc jim nestačilo, že jsou v něm po krk sami, museli ho i exportovat...

Když už kamera pomalu zatmívá na obraze dvou usínajících hlavních protagonistů předchozích sta minut a člověk si říká jo, skvělej film, přijde třešnička na dortu. Epilog, ale vlastně tak trochu prolog. Lidovou píseň, která zde zazní v živelném podání u táboráku na školním táboře, imituje už dospívající hlavní hrdina na školní lavici k pobavení spolužáků hned v prvních záběrech filmu. Možná to mělo být původně chronologicky, ale režisér pak dostal geniální nápad obrátit to. Ano, takhle ten závěr funguje skvěle. Má potenciál citlivého člověka obrátit naruby tam a zpátky.

70 %

Prozatím největší událost na KVIFF 2018 a horký kandidát na Zlatý glóbus. Dějiny sice píší vítězové, ale jejich vnuci a pravnuci o tom možná trochu šťouravě přemýšlí a zjišťují, že jejich dědové a pradědové taky uměli být pěkná hovada. Ale protože dějiny napsali vítězové, většina ostatních vnuků a pravnuků na ně bez přemýšlení přísahá. Proč zbytečně upozorňovat na masakry, kterých se dopustili naši, když na světě se událo tolik jiných a větších masakrů, že? Převratné poválečné dílo vzhledem k reflexi zločinů vlastního národa. Kdy, a zda vůbec, budeme něčeho takového schopni my Češi?

Andrea Riseborough a její neuvěřitelně velké vytřeštěné oči dávají vzpomenout na Shelley Duvall v Osvícení. Halucinogenní blábol mi unikl na KVIFF 2018, tak jsem si ho dal zpětně a chválím! Typický půlnoční film bez většího přesahu, ale se skvělým vizuálem. Po láhvi vína se na něm dá docela ulítnout...

Jeden z těch lepších filmů v hlavní soutěži KVIFF 2018. Míšenka Miriam přes internet randí s mužem, kterého se rozhodne pozvat na oslavu svých patnáctých narozenin. Protože ale rasové napětí v Dominikánské republice není překvapivě nijak odlišné od toho v ostatním světě, situaci to poněkud zkomplikuje. Citlivě a dovedně natočený snímek může vnímavého člověka zasáhnout...

70 %. První film soutěže, drama stále naštvané maturantky, vyrůstající s náhradním otcem, která neví, co se sebou. Potká místního lůzra - kytaristu, ale ani ten ji nemůže pomoci. Krásné útěky na poslední chvíli do jedoucího autobusu. V 18 letech lze od problémů takto utíkat, co ale dál?

Splněný sen a zážitek se vším všudy. Výhodou je znalost předlohy, jinak se to v některých pasážích může jevit poněkud zmatené - viz většina zdejších komentářů příslušníků generace, která netuší, že existoval nějaký Cervantes. Don Quijote není jen boj s "provařenými" větrnými mlýny mládeži! Terrymu se podařilo mistrovsky, bez patosu nebo pocitu trapnosti, vybalancovat scény s pomateným vesničanem, který uvěřil, že je Donem Quijotem. Za mě mistrovské dílo, jsem strašně rád, že to nakonec dokončil. Bezpochyby největší událost dosavadního programu KVIFF 2018.