High Life

Z High Life se vrátíte do světa s úplně novou představou co černá díra symbolizuje. Je to elipsovitý film, protože odpovídá pouze na otázky, které by vás nenapadly položit. Je to těžký materiál s béčkovými prvky. Končí to dotykem optimismu, ale to je příliš málo a pozdě. Není nad to, když režisér svůj film dopoví. Claire Denisová tvrdí, že její High Life vypráví „o sexualitě, nikoli o sexu, a o smyslnosti, nikoli pornografii“. Robert Pattinson, idol dívek z upírské romance Stmívání, zosobňuje jedinou diváckou atrakci i jediného nositele tajemství. Originální začátek vzbudí zájem, jenže vypravěčský styl obsahuje tolik manýry, že zvědavost, co mu předcházelo, brzy udusí. Něco odhalí hrdina samomluvou, něco krkolomně únavné skoky v čase, hlavně se však odmaskuje pravý žánr. Z vědeckého experimentu s mimozemským vyhnanstvím kriminálníků se vyklube pochybná sociální moralita. Je tu ženská obdoba doktora Mengeleho, slovy hrdiny „spermatová šamanka“ v podání Juliette Binoche, která na posádce provádí reprodukční pokusy, posune slibovanou sci-fi k ornamentálnímu erotickému cvičení. Aby se paluba pročistila, sáhne příběh ještě k modelovému hororu, nicméně z něj čiší, že navzdory filozofickému nátěru i estetickým kudrlinkám se Denisová upíná k výjevům v duchu kosmického porna. Mezihvězdný prostor tady zosobňuje pouze zástupný druh lidské izolace, jakou vytvářejí ateliérové dekorace od skleníkové zahrádky po takzvaný „box“ k provozování sólových intimností . Batole otce přehraje. Nejsilnější stránkou snímku High Life zůstává osamělá každodennost otce s dítětem na bezcílné galaktické pouti. Nakrmit, přebalit, umýt, utišit, naučit je první krůčky, to jsou okamžiky podmanivé svou tichou čistotou, byť batole svého hvězdného tatínka herecky přebíjí. Ovšem na druhé straně už okázalá artová schválnost pohřbila daleko zásadnější projekty než High Life. (25.12.2019)

Ambiciózní sci-fi, které ovšem dalece přesahuje možnosti i schopnosti tvůrců. High Life je ve své podstatě hluboce filosofickou záležitostí o lidské sexualitě, rodičovství a touze přežít za jakýchkoli podmínek. Tyto ingredience by se v rukou jakéhokoliv schopného režiséra a scénáristy proměnily v zajímavě řešenou delikátní záležitost, která by v širším kontextu filmů se stejným zaměřením obstála bez problémů. Bohužel, režisérka Claire Denis do tohoto ranku zřejmě nezapadá, jelikož snímek je přeplácaný a neuvěřitelně natažený, přičemž se bezcílně potácí od jednoho bodu k druhému, což vyústí ve velmi nevýrazné rozuzlení. Ve finále tedy dostanete extrémně dlouhý a nezajímavý snímek, jehož postavy a poselství Vás vlastně nebudou ani moc zajímat. A to je vážně velká škoda. PS: Za zmínku ovšem stojí úchvatný vizuál černé díry, na který se zejména na televizi se 4K rozlišením kouká opravdu krásně. (24.04.2019)

Po některejch filmech mám vobčas velmi sugestivní pocit, jako bych se právě zúčastnil úmornýho festivalovýho maratonu artovejch dramat, kterej mě na chodník před kino vyflusnul v polomrtvým stavu. První půlhodina týhle filozofický sci-fi meditace ještě ujde, jenže pak začne podivná válka o sperma, ve který je tolik tělních tekutin a nicneříkajícího únavnýho děje, až sem nabyl dojmu, že mě chce režisérka těma parádníma scénama zavraždit. Dokoukat tohle je na medaili. (02.10.2019)

Hodně slow-burning atmosférická žánrovka, která vypráví o postavách žijících v jakémsi bezčasí, uzavřených v omezeném prostoru plechovky letící prostorem neomezeným. Plní heroický čin a zároveň si odpykávají svůj trest. Bez naděje (kontaktu se Zemí, možnosti návratu) i s nadějí (s dítětem).. Je to jako Tarkovskij (Solaris, Stalker) říznutý Cronenbergem (Crimes of the future). Podle hodnocení je myslím zjevné, že to není pro každého. Většina usne, hromada lidí bude otrávená a jen hrstka si to užije. (02.04.2023)

Skúsime to cez vesmír. Starší hit pesničky Tublatanka počula francúzska umelecká (artová) režisérka i povedala si: "Prečo nie?". Na rozdiel od slovenskej hardrockovej kapely ma však dokázala len uspať. Čo zase nie je tak zlé v dnešnej dobe nespavosti. Lenže jej sa to podarilo po každých 20 minútach. A tak raz po prebudení sledujem bábätko, nežný vzťah otca k nemu, úvahy, prečo sa na to nevybodol, druhýkrát retrospektíve scény - trochu vysvetľujúce, trochu tajomné. Nuž a po treťom zobudení ma oblejú fyziologické tekutiny spojené so zrodením. Materské mlieko na prsiach aj vankúši, menštruačná krv na vankúši, semeno obradne nesené v miske z doktorkiných rúk, krv prýštiaca z nosa, zalievajúca vnútro prilby skafandra. Tublatanka v pesničke hovorí o tom, ako krásky na lodi porodia deti a dúfa, že možno niekde existuje vo vesmíre naša šťastná planéta. Claire Denisová vo filme dala porodiť dieťa kráske z lode a dospieva k záveru, že spásnou planétou je čierna diera. Koniec života alebo začiatok zrodenia. Ako si to vezmete. Poznámka: Záverečná pieseň pod titulkami silno pripomenula skladby z albumu 9 Easy Pieces and Other Songs (Zoon Records 1992) od Ivana Csudaia a Martina Burlasa. (24.03.2021)