darwin

Velmi dobré drama inspirované skutečnou postavou populistického guvernéra Louisiany Huey P. Longa, snažící se ukázat jak by to asi mohlo vypadat, kdyby se do čela jednoho z jižanských států dostal demagog-autoritář. Rossen hezky vykreslil guvernérovu postavu a atmosféru kolem jeho vzestupu. To všechno podložené kvalitními hereckými výkony. Film ani po tolika letech neztrácí na působivosti a je varováním pro lidi, aby nenechali zneužít demokracii a chodili k volbám. Nic to však nemění na tom, že Rossen Longa ukázal ve velmi nepříjemné a hlavně nepravdivé barvě.

Jenom v americké animované pohádce si může basketbalový rozhodčí sjednávat na hřišti pořádek pomocí zbraní. Goofy válí basket o sto šest, ale parafrázujíc hlášku Chrise Rocka: "Goofy played with no brothers." :)

Další Goofyho příhody, které mají skrytý význam. Goofy v úboru kolonisty se vydává na slonovi do indické džungle, kde narazí na bengálského tygra. Ten je ztělesněním indického lidu. Po dlouhé a napínavé naháněčce vítězí Goofy - čili kolonialismus. V roce 1945 to ani nešlo jinak, ale Mahátmá už měl svůj plán... Za zmínku také stojí scéna, která silně zavání "foot fetishem", kdy tygr líže Goofymu chodidla.

Velmi příjemná komedie, odehrávající se v Washingtonu, D.C. v době 2. světové války, kdy americká města jako právě Washington trpěla deficitem mladých mužů. Pan Dingle je správný tipek.

Klasické filmy mám rád, ale tohle je béčkový kýč až běda. Není to ani napínavé drama, ani citlivá romance. Film tak nakonec nastavuje zrcadlo Američanům a jejich bláhovým představám o válce. Prostředí je nereálné. Malé městečko ve Francouzském Maroku, kde potkáte Araby, Francouze, Němce, Američany, Rusy, Nory, Italy, Bulhary, Čechoslováka a černocha. Chybí snad jen Mongolci, Ekvádorci a eskymáci. Mezi celou tou plejádou národností se důstojně procházejí nacističtí pohlaváři a vyměňují si zdvořilosti s partyzánem, kterého chtějí zatknout. Vyobrazení druhé světové války je tak mylné, až je to komické. Nejvíc mě dostala věta Ingrid Bergman "pouze dvě věty v novinách, že ho zatkli do koncentračního tábora". Američani tehdy ještě moc nevěděli jak to ve skutečnosti v Říši chodilo. Jestli jde o romantickou složku filmu, tak Bogart hraje falešného tvrďáka dobře. Věříte mu, že má uvnitř srdce, avšak silně raněné pařížskou anabází. Ingrid hraje zmatenou husičku taktéž dobře. Nějaká přehnaná romantika se z toho nevyklube a je to asi jedině dobře. Casablanca nám totiž říká, že některé věci bychom měli nechat minulosti a nesnažit se je za každou cenu oživovat. ... slabých 60% z milosti.

Goofyho speciál ze série How to... . Goofy ukazuje jak by se plavat moc nemělo, ale nakonec to celé končí optimisticky. Když se naučíte plavat, můžete si užívat na opuštěném tropickém ostrově s děvkama a chlastem. Vskutku nadčasové. :)

Goofy jako přednosta stanice prožívá nejpodivnější den svého animovaného života. Ten měli asi aji animátoři, protože v jistém okamžiku se totálně změní pozadí za Goofym. Hrůzostrašný konec je pak v americké kinematografii značně nezvyklý.

To boksování možná Goofymu tehdy stačilo, aby se v Los Angeles ubránil. Filmek však potřebuje update, v dnešním South Central by totiž Goofyho vyřídili raz dva. Hvězda navíc tvůrcům, že už tehdy věděli, že bílí neumějí boksovat. Goofy tež dostal řádně namláceno od černého chlápka.

Goofy se škrábe po koulích a nechá se plácat po zadku ve stylu "Spank me, baby!", ale hlavně se snaží naučit lyžovat. To mu pochopitelně moc nejde a nesčetněkrát si taky rozbije ústa.

Hlavní postavou je mongolský pastevec. Jednoho dne vyrazí na trh s liščí kůží a setká se s arogancí britských okupantů. Později se v horách připlete k bojujícím komunistům a jednoho zachrání. Při bojích partyzánů s Brity je zajat a odsouzen k popravě. Britové však zjistí, že se jedná o potomka Čingis-chána a rozhodou se z něj udělat panovníka. Hezký jej nastrojí a udělají z něho svou loutku. Náš hrdina však později prozře, uteče a rozhodne se vést boj svého lidu proti britským imperialistickým okupantům. Pudovkin byl ve své době kritizován, že se vyhýbá ruským motivum, ale právě to je chvályhodné. Téma je na svou dobu originální, herci jsou původní Mongolové a ruský režisér se k ním nechová povýšeně, naopak. Nebál bych se film označit za velkolepé dílo. Na to, ve kterém roce a jakými prostředky byl snímek realizován, se jedná o skutečný briliant. Nechybí tu mongolské slavnosti ani scény boje. V ideologické rovině je film ostrou kritikou koloniálních systémů a zločinných impérií. Parádní klasika. /technická poznámka - viděl jsem verzi dlouhou 93 min./