GrungeChild

Něco tak nudného, táhlého a unylého mým filmovým kanálem už hodně dlouho neproteklo. Zlatokop Old MacJohnny se už celkem bez skrupulí, veřejně a se smrtelně vážným výrazem vysmívá do ksichtu publika, odevzdaně opouští veškeré náznaky umění, aby si pak s klidným svědomím k narozkám nadělil další usedlý britský zámeček. O zbytku hereckého ansámblu se nemá vůbec cenu zmiňovat, ti jako by nebyli. Transcendence asi nejlépe vyjadřuje jeden ze záběrů na stékající kapku rosy z okvětních lístků slunečnice: Ve slo-mo může chvíli vypadat efektně, ale jinak je naprosto, naprosto nezajímavý a zbytečný i jako wallpaper. Možná, že to nakonec však představuje spíš jeho pozitivum, protože jedině tak si člověk nevšimne údajné vnitřní pointy, která musí mít dle všeho víc děr, než brazilská obrana (nemohl jsem si ho odpustit, sorry). Nasaďte pirátský klobouk, potlačte slzu, a rázným obloukem to obejděte. 1*

Pohádka z ošklivých, filmařsky a literárně vděčných dob, která na papíru zní možná dobře, ale filmové zpracování se minutu po minutě stává neúnosnou katastrofou. V rámci ukojení své zvídavosti bych zvládl jak americkou nablblost, dojemné momentíky doprovázené Harry-Potterovským orchestrem, nesmělá roztomiloučká kukadla malého spratka i všelijaké jiné debility, nezbytné k zahřátí srdíčka co největšího počtu konzumentů, ovšem když k mým sluchovodům dolehla odporná ráčkovaná angličtina, doprovázená mimoděk skopčáckými danke schöny, skutečně velmi věrně doplňující všudypřítomné hakenkreuzy, kudla v kapse se otevřela doširoka a už jsem nebyl schopný věnovat pozornost ani místy dost mizernému herectví, ani příběhu, který to nakonec snad zachránit může, ale pointa žel zůstala na míle vzdálená. Tohle prostě bolí. 1*

Pokud se jedná o nadšenecký pokus několika skotských studentů, tak bych poznamenal jen tolik, že se mají ještě hodně, hodně co učit. A jestli je to myšleno vážně, tak je to prostě jen smutné. Vcelku nekoukatelný amatérský patos s hororovými prvky (čti bezduchými lekačkami), kde jednoznačně nejděsivější elementy představují sami aktéři. Běda tomu, kdo čekal moderní gotické strašení s opeřeným sexy bubákem, zde je prostě všechno špatně. Kvalitní filmy se dají točit velmi levně, ale tohle slzavé údolí rozhodně není ten případ. Jestli jde o první vlašťovku, tak je naděje, že to časem přece jen půjde, tedy na cestu - 1*

Oh Bene, Bene, ty jsi ale vtipálek… počkat, ne. Nejsi. Ovšem to bohužel není jediný problém této nevtipné „komedie“, nudného „dobrodružství“ a naprosto nezajímavého „drama“. Takže, Ben Stiller a ta srandovní dáma z SNL začnou rozplétat tajemství života. Znáte takové ty stupidní motivační citáty na naprosto nesouvisejících fotkách, co kolují sociálními sítěmi ve všelijakých „12-„ skupinách, a čas od času o to omylem zakopnete v kyberbordelu? Z jedné z nich udělali celý film. Walter je nesmělý snílek. Takový ten, co se zasní a na pár minut upadne do katatonie. Jistě také někoho takového znáte. Místo toho, aby okamžitě podstoupil psychiatrické vyšetření, jen se tomu zasměje a dál pokračuje ve své velmi důležité práci. Střihače negativů. Ovšem, co se nestalo, poprvé za svou kariéru jeden z nich nemůže najít. A jako na potvoru ten nejdůležitější. Takže, co se s tím rozhodne udělat? Vydá se Grónska, samozřejmě. Jen co přivykne místnímu dialektu, který zní dostatečně exoticky na to, abychom si uvědomili, že už nejsme v USA, zažije všelijaká bodrá dobrodružství, která jsou naprosto, naprosto nepodstatná. Ale něco mu stále ještě chybí k dosažení zen-budhistického nadhledu v marném boji proti ošklivému fousatému komerčnímu vedení, znásilňujícímu jeho milovanou firmu. Hádáte správně, musí ještě vyrazit do Afghánistánu. Konec dobrý, všechno dobré, a my všichni s blaženou duší seznáme, že ten pravý smysl života tkví v… ne, neseznáme vůbec nic. Byla to nuda, bylo to úplně debilní, předvídatelné, a nezachrání to kupodivu ani velmi kreativní titulky v úvodu. Jestli si chcete zlepšovat náladu sluníčkařením, doporučuju raději zalovit v bohatých análech oblíbené fb stránky „*-*Nechci žít bez lásky*-*“. 1*

Kdyby lokomotiva v závěru používala jako palivo místo uhlí dolarové bankovky, zbytečně vyplýtvané na tuto utahanou, nezábavnou a naprosto tupou taškařici, plnou nespočetněkrát viděných amerických klišé, jsem si jistý, že by objela celé státy na jeden zátah a ještě by na dně pár drobných zbylo. Dvou a půl hodinová přehlídka mistrovství v líčení, naprosto nevtipných hlášek, obrazových filtrů, obsahujících všechny barevné spektra pravého prérijního bláta a nesmyslného CGI zaujme snad jen fandy mašinek a blockbusterové konzumenty, kteří si jdou do kina sežrat popcorn a chlámat se u každého Deppova výrazu. Ten nám už, chudák, začíná bohužel asi senilnět, jaká to škoda. A která ingredience nesmí rozhodně hollywoodskému kaťáku chybět? Pokud se nepodaří sehnat Morgana Freemana, tak jedině Helenka, přes to nejede vlak! Tu jednu umělohmotnou rangerskou hvězdu však přece jen zanechám, když si stáhnete nějakou zábavnou hru do vašeho přehnaně chytrého telefonu, jako kulisa k ní se Osamělý Jezdec vydržet dá, a ještě tím krásně nasere hned několik lidí v řadě za vámi. Pro příště bych ale doporučoval Gorovi zastřihnout rozpočet a nechat ho točit levnou kamerou nemrtvé dívenky v černé paruce, to mu jde beztak nejlíp. 1*

Když nemám prachy ani nápady, tak do toho prostě nejdu. Nevadí mi koukat na srbského Borata ("Jak še miaš?!") a partu podobně ošklivých zjevů z malebného Balkánského státu, kde jsou lidé daleko otrkanější, a fotbálek s čerstvě uřízlou hlavou nebo koňská felace patří mezi zdejší oblíbené kratochvíle všedního dne. Ovšem když je film (odvážím se to tak nazvat) laciný po všech stránkách, skáče od jednoho k druhému, ani jedinou zvrhlost nenechá pořádně odeznít, a trumfuje to všechno extra lacinými triky, které by možná vyhrály srbského Oskara za vizuální efekty, ale obyvatele západnějších končin spíše pobaví (v tom lepším případě), pak to ani pohled do tajů lokální kultury nezachrání, a klečet v depresích nad záchodovou mísou prostě diváka nedonutí, i když se o to snaží sebevíc. Pokud vás mermomocí láká jugoslávské národní dědictví, Miloš a jeho banda je rozhodně lepší návnada pro rodinnou dovolenou po Beogradsku. 1*

Zatraceně realistické zpracování, založené na zaručeně pravdivých událostech (když je tam datum, tak to prostě musí být pravda!), ze kterých se nakonec vyklubala nablblá fiktivní story poslepovaná ze sedmi různých případů, a intenzivní zpracování "na vlastní kůži", které donutí znuděně přeskakovat pomalu plynoucí minuty, plné nazoomovaných čtrnáctiletých beďarů, i ty nejzarytější ortodoxní hororové fandy. Ne, ani těch opěvovaných závěrečných dvacet minut nestálo za vidění. Nepovedená a špatně natočená amatéřina, která si opět dělá promo "based on true story" zaklínadlem. 1*

Výkvět českého shitcomového/reklamového herectví se opět předvedl v plné parádě. Jak vidno, na to stát se trapným vysloužilým hereckým buranem či nechutným zarostlým kentusákem se opravdu dá studovat! A těch sprostých slůvek tam, no heh, to zas byla bžunda... něco tak zábavného jsem naposled viděl, když jsem si tuhle večer omylem pustil TV a dávali "legendární" Comeback. 1* za Brno (ale chudák Brno...)

To byl tedy zase jednou velkolepý prostorový zážitek! Krev na mě stříkala z monitoru, useklé konečky prstů mi vletěly skoro až do nosu a čepel nelístoného zrezlého nože mi rozkrojila obložený chléb, co jsem u toho ládoval, ve dví. Už od prvních minut jsem doufal, že to nebude snad až tak zlé, jak se zdá, ale nyní můžu s klidným svědomím konstatovat, že ty první minuty byly ještě naprosto skvostný filmový zážitek. Navracející se Silent Hill beze zbytku zužitkoval všechny faktory, co hrály v jeho neprospěch a předznamenávaly v této kombinaci znamenitý průser (pokračování, 3D, USA), ale dokonce nasadil i svou vlastní nevídanou invenci, kterou pokořil hranici debility veřejně promítaného snímku za posledních kolik let. Někdo by řekl, že je to tak blbé, až je to roztomilé, někdo by možná řekl, že se tomu dá alespoň zasmát, ale já říkám, neplýtvejte na to ani svým časem, natož penězi! Za pozvolna dodoutnávající popel z jedničky alespoň slabá 1*

A máme tu další klasický kousek, tentokrát je to ovšem extra mastná záležitost. Venkov střední Evropy vykreslený jako za knížete Zikmunda, svatyně v podobě lesní kadiboudy, banda nastrojených „poláků“ (já to vždycky věděl, že to jsou zvířata) mluvících nějakou podivnou smyšlenou hatlamatilkou, a v závěru dojde i na neodmyslitelnou dívku s dlouhými čenými vlasy, bílým hábitem a odpornou gumovou maskou na ksichtě (umíte si bez ní už vůbec představit americký horor?!), načež situaci opět s přehledem vyřeší parta černoprdelníků. Ale nemůžu říct, že jsem se nebavil, to ani náhodou. „Logika“ a uvažování postav je jednou z poměrně komických stránek filmu, druhá pak jejich ochotnické herectví, a polští harantíci, kteří umí „trochu“ anglicky (říkal turistický průvodce, že je to na prvním stupni zdejších pětiletek už učí), společně s mnoha dalšími špeky tomu dodávají ten správný říz. Nebýt to tak dlouhé, mohla z toho být povedená groteska, škoda! 1*