Dr.Kongo

V podstatě musím souhlasit s ext. recenzí Jiřího Angera. I. díl vzbuzoval očekávání a a přes mnou úplně nepochopenou kolážovitost měl určitě silné momenty, II. díl se třemi příběhy mě nadchl (zejména prostřední epizoda soudního procesu), ale III. díl počínaje nekonečnými pěnkavami, to sice nebylo úplné peklo, ale nenašel jsem v tom pro sebe až do konce už nic. Takže jako celek...nevím.

Uvěřitelná a nenudící moralita z chatařské kolonie, scénaristicky, režijně i herecky slušný standard.

Naprostý souhlas s Bluntmanem. Další etapa Fílovy sebeprezentace, nyní jako intelektuála, který překonal krizi středního věku... Jinak jsem fakt netušil, že existuje jakési ocenění Genderman, a dostane ho člověk, který svým chováním zcela popírá to, co hlásá. Nic nového pod sluncem, ale točit o tom v podstatě adorační film, tvářící se jako nějaký hlubokomyslný dokument?

V první půli film překvapuje typicky francouzsky laděným (Simenon!) psychologickým pojetím a atmosférou, až je skoro nezřetelná jeho japonská provenience. Film pak graduje jako kriminální drama sice nepříliš noirového střihu, ale myslím, že na dobu vzniku je to objevný a zdařilý film.

Film, ke kterému není třeba nic dodávat.

Film zápletkou, omezením dějiště na několik ulic velkoměsta (např. v jedné scéně jedou hlavní postavy v jednom autobuse) a černým humorem připomíná pozdější Hitchcockovu Zběsilost. Solidní režie a zejména výborné herecké výkony i ve vedlejších rolích (Segalova matka, etuda trpaslíka na policejní stanici) film posouvají hodně nad průměr. V neposlední řadě chemie mezi Segalem a Remickovou funguje bez chyby.

Po druhém zhlédnutí po cca 25 letech nemohu než místo 4 dát plných 5 hvězd. Jeden z mála filmů, kde jsou slova zbytečná.

Vytříbená studie lásky a žárlivosti s dobře zachycenou atmosférou Terstu, který je i dejištěm románové předlohy Itala Sveva. Skvělé herecké výkony, kamera i hudba.

Nad filmem si kladu otázku, zda je možné dané téma vůbec reflektovat z pohledu zjevně duševně vyšinutého hrdiny, o kterém se nic nedovíme a který se chová iracionálně (svým jednáním sabotuje přípravu útěku vězňů z tábora) - alespoň na mě postava Saula tak působila. Režisérův záměr to spíš nebyl. Film tak říká "banální" pravdu, kterou známe daleko lépe a komplexněji ze vzpomínek přeživších (např. Primo Levi: Potopení a zachránění) nebo z filmových dokumentů, totiž že život ve vyhlazovacím táboře byl peklo na zemi. Je to režisérská exhibice, jakkoli uhrančivá (film mi "utekl" docela rychle) a stoprocentně na něj sedí slova Tomáše Weinreba (spolurežiséra filmu "Já, Olga Hepnarová"), že chtěli dát publiku "pořádně tvrdej art". Film je dle mého názoru dost nepochopitelně přeceněn stejně jako jiný maďarský "artový" film z nedávné doby - Bílý Bůh. V tomto ohledu si daleko více cením filmů z doby, kdy termín "artový film" neexistoval (60. léta), ale skutečných artových filmů vznikalo daleko více než dnes. Vím, že lze těžko srovnávat filmy s odlišným tvůrčím záměrem a dobou vzniku, ale dané téma je daleko lépe vyjádřené např. v Pasažérce A. Munka (byť jde o torzo) nebo v pozdějším Polaňského Pianistovi, dál je možné zmínit Brynychův Transport z ráje nebo vynikající Chladné dny Andráse Kovácse. Možná je to tím, že tito režiséři takovými filmy reflektují dobu svého dětství nebo mládí (nejstarší Munk je ročník 1921, nejmladší Polaňski ročník 1933), kdežto současní (mladí) "artoví" režiséři uvažují jinak, dle mého názoru nemají k tématu žádný "osobní" vztah a výběr obecně žádaného tématu je pro ně jeden z hlavních předpokladů, jak uspět.

Vzhledem k ostatním režisérovým filmům jen 65 %, ale hodně solidních. James Caan 100 %.