mrtvej pes

Ze života.

V jistých fázích vyprávění perfektně promyšlená a probroušená psychologická kriminálka s nádechem futuristické dystopie, kterou bohužel prokládá asi deset dílů subplotů, jejichž přítomnost zápletku nijak nepodporuje a spíš od ní rozptyluje, a dalších asi pět dílů fňukání. Úhel pohledu je navíc namířený tak, že divák vždy ví víc než postavy, proto jsem postrádala to správné napětí a hádání, kdo a jak a co a kde. Určitě je to ale zase "něco jiného" a těm, kdo se u nových kriminálek z Koreje nudí, se námět může líbit.

Memorist měl potenciál, jenže nevěděl, jak s ním naložit.

Suché. Nedodívala jsem.

Nic tu nedává smysl a děj se cca od desátého dílu točí dokolečka, aniž by se pohnul.

Já celou dobu při dívání: "To je Hamlet jak hovado." Já při přečtení ostatních recenzí: "Jo aha, on je to vážně Hamlet." Čínský štětec příběhu někde prospěl, jinde ho umrtvil. Ne špatné, ale ani ne úplně dobré drama. Ději by neuškodilo zhoustnout.

Zprvu mě zarazilo, že si pan Kwan do dokumentu o genderu v čínské kinematografii vlastně pozval jen mužské režiséry a herce. Ani jedna režisérka, ani jedna herečka, jen jedna kritička. Jak chce v takovém klobásofestu dospět k odpovědím na otázky, které se nutně týkají postavení žen? Ale přestože se tímto rozhodnutím značně omezil, stále se tématy zabývá velmi otevřeně a citlivě, řeší kromě genderových rolí i otázku sexuality, probírá s režiséry záměrný i nezamýšlený symbolismus jejich děl, nastavuje jim zrcadlo a ptá se, jak a proč ve své filmografii buď bourali normy, anebo nešťastně sklouzávali k patriarchálním tradicím a heteronormativitě. Výsledkem je pronikavá, ale sympaticky nekontroverzní konverzace.

Vlastně velmi slušné drama zachycující drobný úsek doby a uzoučký vesnický život, který se "díky" konfliktu mezi dvěma znesvářenými rodinami o něco rozšíří. Nečekejte ani velkolepost, ani krásu jiných režisérových děl; i zakončení je mnohem blíže životu než jeho jiné, méně banální snímky. Přesto je v té banalitě právě trochu kouzla.

Kang Haneul v hlavní roli je pro mě pokaždé doslova pohoštění. Jako by Korea věděla, že další přeškvařenost nezvládnu, že už mi zmelodramatizovanost leze krkem, že mi nestačí koukat na krasavečky, ke kterým scénář dokoloval jen kvůli jejich slávě mimo scénu a nikoliv talentu, a dala mi Kangovým prostřednictvím ohromný dar. On totiž chápe, co obnáší být řemeslník a ne celebrita - a takových je teď v Koreji málo. Je civilní a uvěřitelný. Nepitvoří se, nepřehrává. A baví mě celé dvě hodiny stopáže. Herec s velkým H; neskutečně si přeju, aby si ho doma považovali a dali mu prostor v dalších výjimečných dílech.

Hezoučky nastylizováno, jinak nic výjimečného. Nějak si nikdo z mužských režisérů nemůže odpustit točit o ženském utrpení a zároveň si ho i jaksi vychutnávat. Už stačilo.