mrtvej pes

Jak měl jeden středověkej fuckboy těžkou depku a proto melancholicky ošukal, co mu pod ruku přišlo.

Bylo by to hvězd pět, kdyby ten konec dopadl víc... dopadajícně.

Kvůli premise děje se mi chvílemi chtělo tenhle nenápadný, novoučký snímek přirovnávat k Vyvěste červené lampiony (1991), ale to by byla předem prohraná bitva, protože Lampiony jsou fenomenální a nemají konkurenci, a také protože se filmy i přes podobný ústřední motiv (naštěstí) významně liší. Kde hrozilo, že scénář půjde jednoduše přes kopírák, mě velmi příjemně překvapily různé dějové odchylky a detaily, na které se Lampiony nikdy nesnažily zaměřit. Už i samotné barevné schéma filmu a "širší" úhel vyprávění, který zahrnuje více postav naráz a ukazuje více fyzického prostoru (interiéry, kulisy), má mnohem méně svazující a úzkostný efekt, což potom jen podtrhne ty tragičtější okamžiky. Celkový dojem mi trochu zkazil až úplný konec, zejména bourání čtvrté zdi a čučení do kamery, ale co už.

Naivní a uřvané.

Tohle mě nějak suverénně minulo.

Volně (!) inspirováno skutečným osudem dívky Zhu Min, dcery generála Zhu De. // Dva čínští sirotci jsou posláni do moskevské školy, kde se i přes obtíže a jazykovou bariéru brzy začlení do kolektivu a začnou žít lepší život. Jsou ale čtyřicátá léta dvacátého století a do Ruska přichází nacističtí vojáci, kteří získají územní moc po úspěšné operaci Barbarossa. Film zachycuje brutalitu nacistů i paralelní příběhy obou sirotků, jejichž cesty se během války rozdělí. Hodně syrová podívaná.

Chun Tao vede skromný, pracovitý, ale uspokojivý život jako sběratelka starého papíru v Číně kolem druhé čínsko-japonské války. Žije se svým obchodním partnerem a milencem, kterého si ale odmítá vzít, protože už vdaná je. Prvního manžela ztratila hned po svatbě, když je přepadli bandité, proto se teď jakémukoliv oficiálnímu vztahu vyhýbá. Jednoho dne se ale její manžel vrátí - bez dvou končetin a bez místa, kam by šel. Zůstává tak s Chun Tao a jejím milencem pod jednou střechou (a v jedné posteli). Přestože Chun Tao je otrlá a pomluvy sousedství se jí nijak nedotýkají, oba muži se s výsměchem vyrovnávají hůř. // "Muž může mít dvě manželky. Třeba i pět konkubín! Ale jedna žena se dvěma manželi? Za toho někoho zavřou..."

Příběh o takovém stěhovavém ptáku, který si prostě putuje světem a ani neví, jestli se jmenuje Kim nebo Park. Nohy ho donesou ke mlýnu, kde mu uhrane pěkná, čerstvě ovdovělá dívka, a tak se rozhodne v tamějším kraji usadit. Dá se říct, že by pro ni udělal všecko. No...

Korejské filmy ze starší doby si mě začínají získávat tím, jak jemně mísí temná témata s narativním nadhledem a občasným zemitým humorem; jak se nesnaží mě emocionálně podojit, přestože jsou to melodramata stejně jako novější slzavoúdolné filmy, a namísto toho mi dají prostor se nechat vtáhnout do děje a cítit svoje vlastní pocity. Utlumené, ale krásné kulisy a mlhavá, tmavozelená krajina dokreslují osobní intimní tragédie všech postav. Pověry, zvyklosti a rituály pak zase dávají náhled do tehdejší mentality lidí žijících ve světě, kde lidský faktor je jenom korálek v řetězci dlouhé tradice, kterou nelze zpřetrhat.

Pro takovou prostou pointu to určitě mělo být kratší.