anillvap

Vsechno to mohlo byt dobry, kdyby ta pointa za neco stala. Respektive kdyby tam vubec nejaka pointa byla. Vystavet film na tom, ze se mozna priste dozvite, o co vlastne kraci, proste nejde. Mozna to funguje na patnactilety fanousky, ale do teto vekove kategorie bohuzel nespadam. Stejne jako byly pro mne Hunger Games dvojka pohroma, k pokracovani tohohle uz se nejspis nevratim. A pritom je to skoda, asi tak polovina filmu byla dobre zpracovana a napinava, nez to zacalo zavanet podvodem na divaka.

Naprosto dokonalý scénář, který mě zcela pohltil. Herecké výkony snad ani netřeba komentovat - jedním slovem strhující. Je pravda, že takovým způsobem originální námět předem zajišťuje určitý stupeň zajímavosti. Navíc zasazení celého příběhu do malé vesničky přidává filmu na věrohodnosti a důvěryhodnosti. Ve velkém městě by to nefungovalo. Osobně jsem byla překvapená tím, jak se příběh vyvíjel, jak kreativní byli Larsovi spoluobyvatelé a jak si Lars "poradil" s odchodem své imaginární přítelkyně. Vůbec mi nevadilo, že se šlo až za hranice absurdity. A za to si film ode mne zaslouží pět hvězdiček.

Začátek svižný, ale druhá polovina už byla až zbytečně zdlouhavá, i když bylo jasné, kam směřuje. Závěr to celkem dorovnal a celkově z toho vznikla docela slušná sonda do života jednoho pilota - alkoholika.

Zase chvíli si budu říkat, že ten "můj" život nebyl tak těžký... Je mi zle z toho, čím si musí některé děti procházet. Hrůza. Film to podle mě podává skvěle, jsem otřesena...

Přistupovala jsem k filmu s tím, že v něm hraje můj nejoblíbenější herec a že je režírován švédským režisérem, což u mě znamená také veliké plus. Možná jsem měla až přílišné očekávání, ale bohužel se nemůžu zbavit dojmu, že mne film svým způsobem zklamal. Některé pasáže filmu byly vyloženě natahované a na dramatičnosti ani hloubce tématu nepřidá nadávání na operačním sále "shit, shit, shit"... To i kdejaký seriál z lékařského prostředí umí vyjádřit lépe. Celkově vzato lze říci, že charakter postav a myšlenkové pohnutky byly vyjadřovány spíše pohledy než slovy (nevím, ale zřejmě ta slova někdy potřebuju slyšet...). Rozhodně se jednalo o zajímavé téma, ale nejsem zcela spokojená se zpracováním. Připouštím, že jsem nejspíš zcela nepochopila paralelu všech příběhů, ale někdy na mě působí ty tragické osudy na každém rohu jako ohrané klišé...

U tohoto filmu váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Příběh, který není nijak složitý a působí dostatečně věrohodně. Propletení osudu tří žen nebylo žádným velkým překvapením - zkrátka životní drama. Nemohu se ale zbavit dojmu, že film se snažil podsouvat jakousi sugestivní myšlenku o špatnosti adopce. Nevím, jestli je zcela normální o sobě u pracovního pohovoru říkat, že jsem adoptovaná, když se mě potenciální zaměstnavatel zeptá na rodinné zázemí. Nebo odpovídat na otázku, jaká je moje matka větou, že jsem ji nikdy nepoznala, když mám svou adoptivní. A v jiné scéně pak divákovi naopak podsouvat, že není tak důležitá krev, jako čas strávený s dítětem... Zkrátka, nejsem matka, ale i kdybych byla, nejsem si jistá, že by mi nepřišly dvě hodiny vyhrazené stopáži tohoto filmu možná až příliš. Z toho důvodu se tedy přikláním k oněm třem hvězdám.

Mulholland Drive není příběh, u kterého by stačilo „číst mezi řádky“. Tady je spíše potřeba číst i na stránkách, které byly záměrně ponechány prázdné. Zatímco zpočátku má divák pocit, že se děj odehrává chronologicky a do jisté míry i logicky, po hodině a půl zjistí, že na tom příběhu něco nesedí. A potom to přijde – všechno je jinak. Poslední půlhodina filmu je rychlým sledem událostí, kdy se divák ocitá v několika časových a myšlenkových rovinách a závěrem všeho vlastně ani neví, která z dějových linií byla realita, pokud tam nějaká vůbec byla. Ke konci potom zjistíte, že můžete vytvořit tucet různých teorií „jak ten příběh byl ve skutečnosti“, ale na každé z nich něco nesedí. Zkrátka typický počin režiséra Lynche.

Další ze snímků, kde dostala příležitost Noomi Rapace (známá především z filmového zpracování trilogie Millenium podle Stiega Larssona). Role Leeny, která je po nečekaném telefonátu od své matky zmítána vzpomínkami na dětství strávené v domácnosti plné alkoholismu a násilí, se Noomi zhostila brilantně. Opět potvrdila, že tyto typy postav jí prostě sedí. Ostatně, takový je švédský film obecně - citově silný a útočící na citlivá společenská témata. Díky paralele dospělé Leeny, která se doposud snažila úspěšně držet minulost oddělenou od současnosti, a Leeny jako dítě onu minulost prožívající, okořeněné o sportovní výkony v plaveckém bazénu, je divák svědkem strhujícího vnitřního dramatu, které ho nenechá vydechnout.

Skvělý dokument o tom, čeho všeho je možné dosáhnout, vzdáme-li se pohodlí vlastního domova a vyrazíme za vyššími ideály daleko za severní polární kruh. Vlastně nepůsobí ani tolik jako dokument, ale spíše jako strhující příběh. Severský styl zpracování byl vždycky něčím výjimečný. Pro mě se jedná o jeden z nejvíce inspirativních filmařských počinů poslední doby.

Výborný film, ve kterém se mísí příběh o cestování v čase s originalitou a dokonalým nápaditým humorem. Pro mě jednoznačně jeden z nejoriginálnějších filmů s touto problematikou. Není to přehnané, je to logické a je to dokonale propracované. Tolik detailů, které jsou v příběhu podchyceny, to si skutečně říká o to vyseknout před tvůrci poklonu.