Lilja

Tohle je spíš dobrej důkaz toho, že srdcervoucí sociální drama v námětu filmu nezaručuje dechberoucí realizaci na plětně. A promarnit takovou šanci je trestuhodné... Nějakým způsobem mi to přišlo trochu plytký ( nebo jak to říct ). Hlavní hrdinka zvládla svoji roli docela obstojně, ale to ostatní kolem už tolik chvály nezaslouží. Snad jen hudební složka potěšila. (09.09.2009)

Lucas Moodysson se režijně snaží o vyprávění naturalistického příběhu, který by dokázal diváka patřičně šokovat, ovšem to se mu nedaří zejména z několika důvodů. Tím prvním je zcela jasně scénář, který si napsal sám. Zatím co ve snímku samotném tlačí na pilu - ne však nijak výjimečně -, ve scénáři se spíše drží pozadu, čímž vzniká nepěkná inverze. Příběh začíná vcelku slušně, nechává diváka naskakovat do rozjetého vlaku a snaží se zapůsobit vykreslením života v chudých částech Ruska. To se mu daří jen do chvíle, než Moodysson ve svém scénáři začne vršit jeden nekonstruktivní prvek za druhým (obvinění kamarádky z prostituce a následné jednání zbytku obyvatel) a díky některým nevěrehodným částem též značně podlamovat uvěřitelnost příběhu. Chvíli se až nepříjemně dlouho zaměřuje na detaily, zatímco za okamžik vypráví některé části zkratkovitě. Lilja je až příliš pasivní hrdinka a nechává se vláčet životem do všech jeho temných zákoutí, aniž by projevila byť malou snahu logicky zauvažovat a něco s tím udělat. Po přemostění do druhé části děje, odehrávající se ve Švédsku přichází na řadu to, na co jsme dlouho čekali. Lilja se dostane tam, kde by nikdo skončit určitě nechtěl. Mimořádně drsná část je však oprostěna od veškerých emocí a působí tak nějak všelijak... Z Moodyssonovi režie je až příliš cítit snaha o uměleckou působivost, která celku vůbec nesvědčí. Z příběhového hlediska je tento snímek velmi dobrý, mladá Lilja zůstane sama v Rusku, matka se jí - nejspíše vlivem současného přítele - vzdá a ona je tak nucena starat se o sebe sama. Jedinou společností jí je mladík, vyhozen z bytu, který čichá lepidlo a marně se snaží někam zapadnout. Z témné situace ji vytáhne movitý přítel, který se zád být splněním snu. Lilja podlehne svým touhám a představuje si svého nového přítele jako anděla, který ji pomůže stanout na vrcholu. Je jím odeslána do Švédska - příčemž stejně jako jí matka i ona opouští toho jediného koho má -, kde by si měla vytrháváním zeleniny vydělat mnohem více než lékař v Rusku za rok. Jenže ouha, ve Švédsku na ni sice čeká nový zaměstnavatel, jenže se ukáže, že místo bohatého zelináře se jedná spíše o pasáka, který to s ní rozhodně nemyslí dobře. Nakonec ještě tvůrci přidali symbolické poselství z andělíčky, které bohužel působí spíše směšně, než aby dokázalo dojmout. Můžeme jen doufat, že se panu Moodyssonovi ještě někdy podaří natočit natolik dobrý film, jakým byl i u nás uvedený Fucking Amal. (16.02.2008)

Lukas Moodysson je tak hyperrealistický, až tomu prestávam veriť, že je to realita. Veď predsa až také svine všetci nie sme, určite by sa našiel niekto, kto by dievčaťu pomohol. Alebo žeby nie? Niektoré osoby nemali dôvod jej ubližovať, z toho mi vychádza, že Moodysson je provokatér, že sa hrá s divákom podobne ako Trier a jeho zámerom nie je ukázať realitu života, ale citovo vydierať diváka. Čo je samozrejme v poriadku, pretože sa mu to úspešne darí. (01.06.2012)

Je zriedkavým javom, keď film hodnotím vyššie, ako väčšina. U tohto to urobím bez najmenšieho zaváhania. Niekto z komentujúcich spochybnil stvárnenie ruskej reality. Tá je podľa mojich osobných skúseností zobrazená, vrátane jazyka, tak presne, že ani domáci by ju lepšie nenakrútili. To je obrovský rozdiel oproti americkým filmom, kde pomaly aj černosi budú hrať "autentických" Rusov. Herecké výkony sú perfektné, niečo sa tiež nepodarilo, i keď z krídiel by som až takú tragédiu nerobil. Celok bol však veľkým zážitkom. Chcem vyzdvihnúť bezmocnosť hlavných postáv a bezvýchodnosť ich postavenia, ako aj paradox, že pre Lilyu ostal rozdiel medzi Ruskom a Švédskom skrytý. Pri opakovanom zhliadnutí dopĺňam hviezdičky na plný počet. Bez pochybností. (19.09.2009)

V prvé řadě mám problém pochopit, proč film, jehož hlavní postava je Ruska, jehož děj se ze dvou třetin odehrává v Rusku a jenž je natolik odvážný, že život nemajetných v Rusku spojuje s amorální bídou, proč tento film natočili Švédové. Stál na začátku motiv natáčet o švédském obchodu s bílým masem, kritika ruských poměrů nebo jen přání prostě vyprávět jeden životní příběh? Ve výsledku je to jedno, protože ve všech třech záměrech jsou díry (první je odbytý, Moodysonova povolanost k takovémuhle angažovanému vymezování je přinejmenším sporná a na osobní příběh je tu málo osoby a příliš snahy o společenskou kritiku). Nabízí se srovnání s Rosettou; i tady ztvárnění a charakteristika postavy ustupuje popisu společenských poměrů, je tu ovšem ten podstatný rozdíl, že Lilja se aspoň snaží fungovat jako film a trochu experimentuje se stylem, není to jen prodloužená hyperrealistická verze televizních novin. Veškerou munici si ovšem Lilja vystřílí hned na začátku (působivá expozice a rozloučení s matkou, po kterém by člověk ten pokus o sebevraždu sám doporučil), pak začne Moodyson honit zmíněných příliš mnoho zajíců a podbarvovat to neskutečně naivním důrazem na náboženskou oddanost, kvůli čemuž se i závěrečný potenciálně dojímavý kontrast mezi snem a realitou mění v prachsprostý kýč. Já nevím, po mně prostě nikdo nemůže chtít, abych brečela u filmů, kde jen všichni svěsí ruce nad svým údělem a nepokouší se sebeméně mu vzepřít. (08.09.2009)