anillvap

Jako třetí díl trilogie je film rozhodně velmi důstojným zakončením. Možná se trošku zamotává víc než ostatní a má poněkud zvláštní konec, i tak ale baví stejně jako oba dva díly předchozí. Je to už míň sci-fi a víc komedie míšená s "westernem" s narážkami na High Noon a Clinta Eastwooda. Ale ty scény, kde Ch. Lloyd s vzezřením potrhlého vědce-génia ovládá bravurně střelbu, na koni brázdí Divoký západ, tancuje na místní "party" a nakonec upadne do bezvědomí po jednom panáku whiskey, ty jsou prostě krásně absurdní. K nezaplacení.

Druhý díl nezklame, je stejně originální jako první díl a k tomu ještě o něco více zamotanější. Stejně jako u jedničky, i u dvojky jsem se navíc dobře bavila a vychutnávala si tu spleť příběhů. Kouzlo je i v tom, že divák má o příběhu dokonalý přehled, nic není zbytečně překombinované. Osobně mám nejradši to, že u příběhu odehrávajícím se v roce 1955 divák ví, co se má stát a s napětím čeká, jestli se to Martymu opravdu podaří zachovat tak, jak to zinscenoval v jedničce. Zkrátka perfektní podívaná.

Výborný film, ve kterém se mísí příběh o cestování v čase s originalitou a dokonalým nápaditým humorem. Pro mě jednoznačně jeden z nejoriginálnějších filmů s touto problematikou. Není to přehnané, je to logické a je to dokonale propracované. Tolik detailů, které jsou v příběhu podchyceny, to si skutečně říká o to vyseknout před tvůrci poklonu.

„I’m a neat monster“. Přesně to o sobě Dexter tvrdí. Zároveň se však po celou dobu snaží diváka přesvědčit o tom, že žádný netvor není a že všechno to, co dělá, je podloženo silným smyslem pro morálku. Jeden z nejoriginálnějších seriálů všech dob si s lidskou myslí pohrává natolik, že si hlavního hrdinu zamilujete, a to navzdory činům, které provádí. To, co je na Dexterovi jedinečné, není jen to, že nám podvědomě předkládá, že v každém z nás se skrývá jakási temná stránka mysli. Je nám na něm především sympatické to, že stejně jako my, „normální lidé“, snaží se i Dexter zapadnout do společnosti a svou přetvářku zde divákovi dává otevřeně najevo.

Další skvost ze spojení dvojice Martin Scorsese a Leonardo DiCaprio, který určitě stojí za zhlédnutí. Zpočátku relativně nenápadný příběh, kdy budete mít pocit, že jste se ocitli na podivné půdě á la Přelet nad kukaččím hnízdem, ale zároveň zasazené do citlivé doby roku 1954. Když se však na ostrově rozpoutá tropická bouře a z tohoto kousku půdy se stane vězení, odkud není cesty zpět, začne vám být jasné, že to režisér s příběhem zamýšlel ještě poněkud jinak. Ke slovu se dostanou také vnitřní prožitá traumata hlavního hrdiny, který, zdá se, jako by zapadal do kolorytu psychiatrické léčebny. Mějte však na paměti jednu věc: „Nemáte žádné přátele“. Ale... je to skutečně pravda?

Další z variací na zpracování příběhu Johna Dillingera. Tentokrát představovaná charismatickým Johnnym Deppem, což samo o sobě zaručuje jistou úroveň kvality. Na příbězích veřejností obdivovaných zločinců mě vždycky udivovalo to, že je to jako na filmovém plátně, kde člověk velmi snadno začne fandit za jiných okolností zcela zřetelně zápornému hrdinovi. O to více fascinující potom je, když jsou tyto skutečné příběhy zfilmovány a představeny divákovi. Do této kategorie spadá i tento snímek, který zobrazuje boj autorit proti nepříteli veřejnosti číslo jedna podbarveného obrovskými sympatiemi veřejnosti k tomuto jedinci. Silnou dějovou linií je zde i soukromý život Johna Dillingera a jeho boj o svou životní lásku, díky kterému film získává emocionální podtext.

Film pojednávající nejen o lidské naivitě, ale také o hrůzné neinformovanosti lidí své doby, jež mohla mít tragické následky. Příběh, kde ostře kontrastuje dětská nevinnost s krutostí světa dospělých, kteří jsou schopni udávat své nejbližší jen pro to, že oni nebo jejich příbuzní nevyznávají stejnou filozofii jako oni. Tento film mne překvapil a získal si mne nejen pro to, že zpočátku nenápadné zpracování vyvrcholí v obrovské emoce v závěrečných minutách, ale také pro to, že se dokáže na obtížnou problematiku dívat očima osmiletého chlapce. Takové scény jako například ta, kdy chlapec obejme svého otce nacistu poté, co tajně zhlédl část pokryteckého filmu o koncentračních táborech, protože je na něj hrdý, donutí člověka zamyslet se.

Před zhlédnutím tohoto kousku jsem byla varována, že je obtížný na pochopení. Po zhlédnutí musím říct, že to není vůbec pravda. Způsob zpracování tématu je však jedinečný. Dokonalé provázání jednotlivých časových a dějových linií v různých rovinách snu mne nenechalo vydechnout a celý příběh jsem s napětím pozorovala. Děkuji režisérovi Ch. Nolanovi za poměrně realistické pojetí snů, za nejlepší rovinu považuji tu odehrávající se na základně v horách. Co víc o filmu říci - zajímavá myšlenka velmi zajímavě zpracovaná, množství efektů a perfektní herecké výkony, to vše v balíčku jako nezapomenutelný filmový zážitek. I když už jsem ke konci podvědomě tušila, že mne čeká zrada, film jsem si užila do poslední vteřiny. Nebo možná právě proto?

Začátek svižný, ale druhá polovina už byla až zbytečně zdlouhavá, i když bylo jasné, kam směřuje. Závěr to celkem dorovnal a celkově z toho vznikla docela slušná sonda do života jednoho pilota - alkoholika.

Byla jsem trošku zklamaná, když jsem zjistila, že film se zakládá méně na skutečné události, než jsem si původně myslela. Každopádně se však jedná o solidní drama ukazující pravou problematickou tvář Balkánu. Z mého pohledu bych film doporučila každému koho problematika Balkánu zajímá. Měla bych pouze jedinou výtku - proč se uchylovat tolik k lacinému citovému vydírání? V kinosále koncem filmu nezůstalo snad jediné oko suché...