FilCroft

Poutavé drama s úchvatnou hudbou o čtyřech generacích nezávislých žen na pozadí nizozemského poválečného venkova. Každá z protagonistek boří ustálená pravidla své doby vlastním způsobem, ať už jde o umělé oplodnění, lesbickou lásku či pouhou intelektuální nadřazenost mužům. Snad ještě zajímavější je mozaika barvitých vedlejších postav: Farmář Bas a jeho synové, záporák Pitte, zaostalá Deedee, filozof Kromme Vinger a mnoho dalších. Nazývat Antonii filmem o feminismu je dle mého soudu limitující, neboť naráží na daleko více témat, ať už jde o radost a smutek ze života, znásilnění a sebevraždu, a především vzepření se tomu, co je zavedené...

Pět mužů, jejichž přátelstvím zamává vražda v jejich vlastní skrýši. Van Looy podle výborného námětu natočil působivý film, během jehož sledování divák přemýšlí jednak o tom, kam povede další zvrat, jednak o tom, kdo z pěti protagonistů je vlastně největší hajzl. Především výborná kamera podtrhuje atmosférickou jízdu. Závěru ovšem předchází tolik dějových kliček, že celková gradace spíše trpí. Teprve při sledování (navlas stejného) nizozemského remaku jsem začal začal uvažovat o slabších místech scénáře.

Dobře natočený thriller, nicméně plně v duchu béčkových osmdesátých let se svými přednostmi i nedostatky. Příjemně děsivý, s umně natočenými, téměř kultovními akčními scénami (honička grachty), v některých momentech ale se slabou zápletkou. Především rozuzlení je zklamáním. Postavy odpovídají stereotypu žánru: Neortodoxní detektiv-drsňák a svobodný otec, comic relief v podání jeho parťáka a neposlušné dcerky, sexy ženský protějšek hlavního hrdiny.