rakosabasta

První kniha Mojžíšova… :-) Docela odvaha zpracovat a hledat “pravdu” skrze citování Bible za komunismu a nedělat si z toho tak úplně legraci… esteticky propracované podobenství ze “šedesátek”.

Naděje a odvaha v českém filmu, že se někdo raději nechá zničit… to se moc u nás nevidí. Technicky žádný objevný snímek, ale jen za tu odvahu ukázat Čechům, že nejsme všichni “slova nedržící potvory” za ty 4* stojí. Navíc bez “americké hrdinské nabubřelosti”.

Film, který se chvilkami tváří jako komedie, ze které limity a potlačování nenápadně, ale naplno, vytvoří tíživé drama. Pro Evropana visí otázka “proč”… a zároveň, “jak to berou v Pákistánu”?!

Nevím, proč dávám 4*, když jsem vnitřně z filmu hodně na rozpacích, protože z něj čiší cosi jako “manipulativní” filosofie/myšlenky… Jenže, skoro celou dobu jsem do něj byla tak vtažená, že musím uznat, že jako film funguje skvěle.

Film pro jedináčky, trochu autisty, milovníky galerií a detailisty. Jestli vydržíte koukat na prakticky statický snímek 2 minuty, pouze ozvučený (občas), a hrajete-li rádi hru: “vyjmenuj v abecedním pořádku všechny státy USA” - je to “film” (byť se mi toto jako film označovat nechce) přímo pro vás. Když vydržíte dokonce - dostanete i docela vtipnou pointu…

Obohacující sondička do prostředí, které vůbec neznám. Film o fanatismu/závislosti, která vznikne, když něco ztratíme a potlačujeme to. Kdyby to byl americký film, určitě by měl “disney happy end”. “Naštěstí” není…

Vážně si nejsem jistá, jestli tento film nepodhodnocuji, jenže mám tak nějak pocit, že v něm převažuje obsah nad formou, což je stejný problém, jako když forma zabíjí obsah. Každopádně - oceňuji filmově řešené zkratky nezdržující a přitom odhalující motivy postav a jejich postojů, které jsou zcela integrovány do děje. I když… u tohoto filmu se moc o ději mluvit nedá. Ale za ty myšlenky a skvělého Woody Normana mu to odpouštím.

Je tam vše…i osobitá interpretace postav. Ale i tak mám z filmu trochu pocit jako by ukročil zpět. A tak mi naskakuje otázka, proč znovu?! Na konci výzva k obnově nás a všeho je jasná a super aktuální… A potěšila mě - po dlouhé době - za titulky post-credit “scéna”… mini, ale potěšila…

Syrové uvnitř, hravé zvenku…bezvýchodné a přitom nedepresivní. Velice současné. Zasahující a přitom naprosto neodpovídající na nic. Během filmu si nejde nevzpomenout na Dogma 95. A Renate Reinsve je okouzlující.

Skvěle fungující charisma a chemie herců... obava z totálního béčka - a milé překvapení, že se dá z Draculy přece jenom něco “neokoukaného” ještě vykřesat.