Joyland

Taková hodně klasická festivalová jednohubka. Nechala jsem se nalákat poměrně líbivým popisem a čekala něco trochu odlehčenějšího. Opak je pravdou, Joyland je docela těžké drama zasazené do barevného pákistánského prostředí. Bohužel jsem se ale nemohla zbavit pocitu těžby diváckých pocitů. Tragédie lidské neschopnosti stát si sám za sebou se dá přeci jen popsat výrazně lehčí rukou. (04.07.2022)

Už je takovou klasikou, že první film z Varů je blízkovýchoďnovka (Pakistán, eskymáci, ...) v 9:00 ráno ve Velkáči. Na nic jinýho se totiž člověk ani nemá šanci dostat. Už x let je to stejný - střet tradiční rodiny a mlaďasů, který už chtěj žít jinak. Třeba se nechat přešít - jako naše ústřední postava, transka, co se snaží prorazit v konkurenci tradičních (tj. plnoštíhlých) břišních tanečnic, kolem který poskakuje nějakej mladík. Ten má doma sice hodnou ženu, ale je to trochu latentní buzola a doufá, že jeho šéfka neni ještě 100% transformovaná. I přes pro festivalovýho diváka dost ohraný téma to bylo celý pojatý dost uvěřitelně, citlivě a občas i s humorem. Takže za mě dobrý. #otechlavarodiny #kviff56 (75%) (09.10.2022)

povedená pákistánská festivalová artovka, která možná na poli dramatu nepřináší nic zásadně nového, ale funguje přesně tak jak má a lehčí mínusy dohání neokoukaným prostředím. Herecky i technicky velmi dobré...75% (31.05.2023)

Čekala jsem krásný příběh z nehostinné země, kde rodinu řídí starší otec a všichni ho poslouchají, a tak své tužby musí skrývat. A to jsem také dostala. Ale povýšené o krásnou kameru, super herecké výkony a k tomu výborný střih a režie. Uteklo to jako voda a byla jsem nadšená. I v silně patriarchální pákistánské rodině mohou mít tajemství, a ne jedno, ale každý to svoje a každý věděl o tajemství někoho jiného. Jak s tím musí bojovat uvnitř sebe, protože ví, že jakýmkoliv slovem by mohli uvést rodinu do nemilosti, je dojemné a silné zároveň. Nakonec si řeknete, že tak má být, tak to prostě u nich chodí. (11.07.2022)

7,5/10. Odstraňování sexuálních tabu v zemích, kde je tolerance kultury k takovým věcem, řekněme, poněkud „omezená“, může být skutečně pomalý, bolestivý a obtížný proces. Tyto podmínky jsou prezentovány s pozoruhodnou upřímností na mnoha frontách v tomto průlomovém celovečerním debutu pákistánského spisovatele a režiséra Saima Sadiqa, který neochvějně líčí frustraci, kterou mnozí pociťují v národě toužícím po větším společenském přijetí a osobní svobodě, pokud jde o alternativní životní styl. A tato práce je jistě chvályhodná za odvážné, odvážné kroky, které v tomto ohledu podnikla. Tyto myšlenky však nejsou ve světě kinematografie ani zdaleka ničím novým, a když jsem tento film sledoval, nemohl jsem se ubránit pocitu, že chvála, která se na něj snesla, je poněkud medializovaná, především kvůli místu, kde se příběh je zasazen. Nechápejte mě špatně – je to dobře udělaný obrázek a dovedu si představit, že dopad, který měl na zemi svého původu, je značný. Jako první celovečerní film pro filmaře je to skvělé dílo, které je velmi slibné. pro svého tvůrce, který zjevně disponuje množstvím talentu, který se nemohu dočkat, až ho uvidím dále rozvíjet. Existují však prvky jeho řemesla, které by mohly použít další zdokonalení, aby ho povýšily na úroveň velké ligy (příklad, závěr, který byl již několikrát proveden a zde se zdá téměř banální). "Joyland" je jistě silným prohlášením, které je třeba říci (a jednat podle něj), a činí tak velmi schopným způsobem, ale jeho aspekty by se daly vylepšit, aby se z toho stal skutečně skvělý film hodný té pocty, jí byly uděleny. (02.09.2023)