Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (2 129)

plakát

Rozhněvaný muž (2021) 

Zklamání nakonec, těšil jsem se na větší pecku. První půlhodina je fantastická, Ritchie buduje kult osobnosti svého Johna Wicka/Nobodyho dokonalým stylem a napětím co Statham pak předvede až se opravdu rozjede jsem skoro nedýchal... a pak to Ritchie zabil hrátkami s nelineárním vyprávěním a odsunutím übermacho Stathama na úplně vedlejší kolej. A mě ti záporáci a vedlejší postavy a nějaké detektivování přitom kurva vůbec nezajímaly, Já chtěl vidět jak Statham jede brutální přímočarou revenge rampage! Ale ne, on je tam pak vinou nedobrého scénáře už jen spíš za takovou deus ex machinu která občas sice něco silného udělá, ale stejně tak často se nechá odklidit do ústraní. Řemeslně je to pořád Ritchiovská dokonalost, ale příběh s nějakou soudržností, logikou a gradací tu satanužel moc nefunuguje. 7/10

plakát

Class (2016) (TV seriál) 

Když jsem zjistil že existuje další Doktorský spin-off o kterém jsem neměl tušení, byl jsem nadšený... ale nakonec jsem rád že Class hned po první sezoně zrušili. Tahle třída kope výrazně nižší ligu nejen než Doktor, ale i Torchwood a snad i Sarah Jane... která se dá doporučit aspoň těm dětem na které je cílená. Toto je zaměřeném právě mezi Sarah a Torchwoodem - tedy výrazně krvavější a drsnější než vyloženě dětské výlety do Whoverse, ale pořád hodně minimalisticky omezené na prostředí malého města a školy v ní, a styl teen drama-komedií kde mezi mimozemskými invazemi postavy řeší hlavně domácí úkoly, rodiče a své první lásky... a nebo ještě častěji řeší tohle všechno zároveň, takže se uprostřed boje zastaví a před vyčkávajícími lidožravými monstry si začnou vyříkávat traumíčka. Působí to nesmírně hloupě a nevěrohodně, a z toho se nakonec stane leitmotiv celého seriálu. Je hloupý a nevěrohodný, na to jak vážně a osudově se snaží tvářit. Některé díly jsou dobré a zajímavé nápady se v Class najít dají, ale nedaří se je pod tím vším balastem zábavně vytěžit... a ani náhodou nejde o tak silné a epicky rozmáchlé příběhy jako poslední dvě sezony Torchwoodu. Doktor Who (Capaldi) se objeví jen v prvním dílu a pak už vůbec, v seriálu je zmíněna existence UNIT ale ta se do děje vůbec nezapojí (tohle několikanásobné skoro-vyhlazování celého světa je zřejmě nezaujalo... hromady mrtvol tady ostatně nezajímají ani policii ani média), a příběh je v závěru částečně uzavřený, ale velmi silně se teasuje na pokračování s chystanou invazí Weeping Angels... ke které ovšem nikdy nedojde, protože Patrick Ness není moc dobrý scénárista a diváky jeho výtvor nijak nezaujal. 5/10

plakát

Blood Machines (2019) 

Audiovizuální orgasmus v ukázkové poctě brakovým sci-fi v originálně vymyšleném světě jak vyhřezlém z mozku H.R.Gigera sjetého na LSD. Jednoduchý alegorický příběh filmu by těžko stačil na celovečerní délku, ale na ploše 45 minut funguje dostatečně - jako rámování jednoho z nejfantastitějších videoklipů jaké jsem kdy potkal.

plakát

Elvis nebo Samuraj? (1998) 

Mad Max s kytarou a katanou. Splněný sen o kterém jsem nevěděl že jej mám.

plakát

Love, Death & Robots (2019) (TV seriál) 

První série přišla jako blesk z čistého nebe, krátká sci-fi povídka je úžasný literární formát který obsahuje miliony fascinujících děl, a jejich sbírky jsou v knižní podobě nesmírně populární - ale jen málokdo zkusil udělat takovouto "sbírku" v podobě filmu, tím spíš složeného ne z několika málo povídek na půl hodiny, ale vyloženě jen z kratičkých pětiminutových filmů. Minipříběhů s jednoduchým originálním nápadem a rychlou pointou, a velmi variabilním vizuálním zpracováním. Tedy v lepším případě - některým kraťásům chyběl ten originální nápad, mnohým chyběla zas ta pointa, no aspoň ten vizuál byl zajímavý skoro vždy, ať už uměleckou invencí, nebo naopak ohromující blízkostí k fotorealismu. A jak tohle platilo o sérii/sbírce první, tak stejně tak to platí i o té druhé. Snad jen že kvalita v ní je trochu vyrovnanější, nemá tak silný highlight jako Zima Blue, ale ani ty nejslabší kousky nejsou vyloženě nezajímavé. Velmi doufám že s touhle sérií Netflix jen tak neskončí, instantně se zařadila mezi ty nejlepší věci které z něj kdy vzešly. 9/10

plakát

Mizerové navždy (2020) 

Michael Bay je v současnosti už tak urvaný ze řetězu, že je jenom dobře že po něm jeho erbovní sérii přebrali jiní - talent od boha na orgasmické kamerové jízdy tak velký nemají, ale napodobovat zvládají velice slušně, některé záběry jsou tu zatraceně cool a akce odsýpá výborně i při menším rozpočtu než tehdy BB2. Paradoxně jediné co to trochu kazí jsou občas až příliš očividné digitální kamery a lacinější nasvícení, ten pravý smooth filmový look vypadá jinak. V čem Baye bez problémů překonají je příběh a rozvíjení vztahu hlavních postav, a humor i s odkazy na staré díly. Přiznejme si to, Bay ty scénáře nikdy neměl moc dobré (krom Skály, Skála je dokonalá). 8/10

plakát

Annihilation (2018) 

Depresivní existencialismus ve vizuálně dokonalém sci-fi. Garland vstoupil do řeky kterou už jednou nezapomenutelně plul, a dokázal že "znovu a jinak" to dokáže s přehledem - od Sunshine nic podobného nebylo. 9/10

plakát

Čas zabíjet (1996) 

Slušně napsané a zahrané soudní drama natočené v době, kdy soudní dramata ještě nebyly cool? To beru. 8/10

plakát

Létající oko (1983) 

Vyrostl jsem na AirWolf a tohle je jeho embryo. Ale jen ve finální půlhodince kdy se konečně s tím cool vrtulníčkem dělá i něco akčnějšího než jen sledovačky - do té doby jen těžkotonážní sympaťák Roy Scheider, v té době ještě na vrcholu své kariéry, řeší detektivní příběh o politické konspiraci s nějakou tou vraždou a polopaticky ukazuje co ten vrtulník má vlastně umět. Takže nic extra zajímavého, zvlášť dnes když už ta technika nepůsobí nijak objevně (ale ve své době musela být solidním sci-fi), ale naštěstí je tu taky jako obvykle božsky slizký záporák Malcolm McDowell, a toho sledovat je vždycky radost. 7/10

plakát

47 róninů (2013) 

Chybou bylo dát na hate-hype který 47 Roninů s Reevesem koupilo od větišny lidí při svém uvedení do kin, velkou chybou. Film je přitom dost uctivým a přitom pořád velice zábavným zpracováním původní legendy, s fantasy prvky jen ve velmi decentní podobě, a nejaponcem Reevesem jen ve víceméně vedlejší roli. Respekt k japonské kultuře mě tu překvapuje nejvíc, nečekal bych že někdy uvidím Hollywoodský film končit tak brutálně a "špatně" ve smyslu jak tohle chápe západní mentalita. 8/10

Reklama

Reklama