Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (2 108)

plakát

Věc: Počátek (2011) 

Neurážející návrat ke klasice který k ní nepřidává prakticky nic podstatného - jen v horším provedení remakuje už viděné. 7/10

plakát

Neporazitelný (2021) (TV seriál) 

Solidní jatka, a na další sezony, pokud opravdu budou ten příběh rozvíjet dál a do většího měřítka, se dost těším. Tedy doufám že se s tím vývojem nezaseknou na obyčejné superhrdinské rutině jak naznačují poslední minuty série první, to by byla fakt škoda - potenciál na dotaženější rozvíjení světa a příběhu než v Justice League a Marvelovkách tu je velký. Ne že by to bylo nějak zásadně chytřejší, ono plán záporáků tady je asi stejně smysluplný jako plán Thanose nebo Darkseida, a pořád je to čistá superhdinská žánrovka, takže i ty komiksová klišé tam jsou, a i nějak výrazně větší hloubky by se jeden nedokutal. Je to další (lepší) Justice League, ne další Watchmen. Ale v animované podobě si můžou dovolit zajít o notný kus dál než v hraných filmech, žádné omezování PG ratingem s cílením na vyloženě dětské mainstreamové publikum tu neháže klacky pod nohy smysluplnosti příběhu.

plakát

Chlast (2020) 

Pořádný delirický odvaz předvedl Mads Mikkelsen až ve skoro stejně starých Rytířích spravedlnosti - tady ho vede Vinterbergova režie pořád jen na půl plynu, až na skoro surrealistickou finální tečku. Chlast je příliš předvídatelný film na to aby dokázal opravdu nakopnout silou svého příběhu, nebo originalitou svého sdělení. 8/10

plakát

Vlkochodci (2020) 

Pojmout příběh o vlkodlacích jako dětskou LGBT metaforu, to je docela orignální. Ale proč ne, funguje to hezky a je z toho ve výsledku hodně příjemná pohádka s okouzlující estetikou. 8/10

plakát

Přepadení v Pacifiku (1992) 

Na Přepadení v Pacifiku je nejhorší že díky němu Steve Seagal získal pocit že může být akční hvězdou a proto tu straší dalších třicet let, i když se ho všichni pokouší už dávno ignorovat stejně jako se snaží ignorovat toho smradlavého somrujícího bezďáka před hlavním nádražím. Škoda že mu už tehdy nedošlo že za hlavní kouzlo filmu může jeho režisér, schopný vytvořit hezky dynamickou akční zábavu, a hlavně luxusně přehrávající Tommy Lee Jones, který pochopil že je to prostě píčovina, a tak si chce takovou příležitost užít na maximum. 7/10

plakát

Save Ralph (2021) 

S dokonalým nápadem a zpracováním dokázal Susser s Taika Waititim vkusně zpracovat i téma, které většina uřvaných a otravných veganů zbytku světa už slušně znechutila. Kéž by všechny agitace za nápravu světa vypadaly takto.

plakát

Rodina na baterky (2021) 

Zábavný animák pro děti, ale nic víc - do řady k Zataženo, občas trakaře nebo třeba Raubíř Ralf to opravdu s klidem zapadne, ale já mnohem víc ocením nějaký film s vizí, příběhem a vlastním stylem jako byli třeba nedávní Vlkochodci. Úžasňákovi a Jak vycvičit draka jsou z úplně jiného vesmíru, Spider-Verse taky. Tohle je spíš random sbírka nápadů, ze kterých místy poněkud cítím jejich vykalkulovanost, a opakování mouder o rodině, bez kterých se tyhle filmy neobejdou snad nikdy. A ta spousta narážek na popkulturu je dnes taky docela standard, Mitchelovi tím nijak nevyčnívají... ti vyčnívají akorát tak zběsilostí podání, což mám ale chuť označit spíš za hysteričnost. Jako by si autoři uvědomovali že jejich nápady nejsou zrovna výjimečné, a tak jich aspoň chrlí hodně a všechno je velmi uřvané a velmi barevné. Je to podobně "povedená spotřebka" jako nedávná Raya a drak - a stejně jako u ní tohle má velmi pěkný vizuál, nestihl jsem se nijak nudit, a za rok si už o tom filmu nebudu pamatovat skoro nic. 8/10

plakát

Kmotr II (1974) 

Pro kohokoli jiného by Kmotr 2 byl vrcholem filmografie, ale když se snažíte navázat na prakticky dokonalý film, máte to jako režisér a scénárista o dost těžší. Coppola tu dovyprávěl příběh v těch nuancích které jeho jednička jen naznačovala, ale abych pravdu řekl, i ty náznaky mi v ní vlastně stačily - během jediného záběru na Michaela a jeho ženu v závěru Kmotra dokázal obsáhnout skoro všechny emoce které tu komplexněji rozebírá v jeho příběhu v budoucnosti, zatímco těch pár scén s Brandem dalo Vitovi právě takovou hloubku kterou tady rozebírá s vyprávěním o jeho minulosti. Je naprosté cinefilní blaho to sledovat, ale už nedostaneme nic víc, nic opravdu nového. Takže první díl bez druhého bez problémů obstojí a bude stejně dokonalý i za dalších padesát let, ale druhý díl bez prvního nikoli. I když je i tak jedním z nejlepších mafiánských filmů historie. 9/10

plakát

Tom Clancy: Bez výčitek (2021) 

Taylor Sheridan tu není za nadějného scénáristu, ale za primitivního řezníka - z docela komplexního geopolitického thrilleru mu zbyl v podstatě jen ten název, předlohu vykuchal a přepsal do podoby přímočarého a přiblblého béčka, intelektuálně zhruba na úrovni filmů Chucka Norrise. Ale tak ne že bych k Chuckovi cítil nějakou zásadní averzi. Zklamaný jsem, ale nemůžu říct že i překvapený - tušil jsem něco takového už při pohledu na skromnou délku, necelá hodina a třičtvrtě, když přitom Clancyho kniha má skoro šest set stran. Aspoň se to po první půlhodině už moc nevleče, a občas dokonce ani není otravné jak hrozně hloupě a povrchně načrtnuté tu všechno je, a jak zoufale Michael B. Jordan neumí hrát. U něj tady beztak stačí že je nazlobený nasvalený macho a vypadá dobře v akčních scénách. Respektive té jedné dlouhé která tu stojí jediná za zmínku - což je další věc společná s loňským Extraction, na které ale tohle kvalitativně nemá. Na druhou stranu, pořád o něco lepší než taktéž nedávné Outside the Wire. 6/10

plakát

Oscar 2021 (2021) (TV pořad) 

Proklikal jsem si záznam galavečera (už loni to byla taková bída že jsem to letos vzdal a po asi deseti letech se nedíval na přímý přenos). Peklo. Nechápu proč se aspoň letos, kdy se muselo osekat tolik tradičních součástí ceremoniálu, nevrátili k použití moderátora - ten jediný to mohl zachránit od smrtící nudy a trapného patosu, kterým to takhle bylo prodchnuté. Nemluvě o přepíčené SJW progresivitě, kterou si tam jedou už několik let. Místo moderátora se střídají jednotliví uvaděči a předhánějí se v tom kdo bude hroznější. A vidět přestárlého Harrisona Forda už bylo spíš smutné, toho dalšího Indiana Jonese se fakt děsím. Jedinou dobrou věcí na celém večeru pak byly šaty/bikiny Zendayi. A ta jediná věc která si patos a větší délku obzvlášť tento rok opravdu zasloužila - tradiční sestřih In Memoriam - tak ten naopak sfoukli extrémně rychle že ty desítky jmen ani nebyl čas přečíst, a k tomu na nějakou rozjuchanou swingovou písničku. V roce kdy zemřel Ennio Morricone. Zrůdné.

Reklama

Reklama