ondrula

Je těžko hodnotit film natočený před 70 lety. Je bezpochyby, že Chaplin byl génius s nesporným komediálním talentem od Pánaboha, a tak se i dnešní době divák při sledování jeho filmů zasměje. Nicméně nelze nevidět, že je to komedie z doby, kdy se lidem ještě pořád zdálo komický kopání do zadku a házení dortů do ksichtu.

Bylo to trošku utrpení se na to dívat, protože postavy jsou spíš jen takové karikatury, co se různě pitvoří (včetně Antonína Novotného, jehož hovno nesmrdí). Nejvíc mě ovšem bavilo sledovat Adinu Mandlovou, protože aby takhle toporný dřevo bez hereckýho talentu dosáhlo takového věhlasu, to se jen tak nevidí. Napadlo mě, že se do těch rolí třeba prokopulovala, ale jako ženská mi přišla taky nic moc, tak nevím.

František Smolík je pro mě hercem, kterej dokresluje mojí představu o tom, jak se (asi) hrálo kdysi na dívadle ještě před příchodem filmu. Myslím si, že tehdy herci přehrávali jak blázni, aby diváci vůbec poznali, že něco hrají. František Smolík, odkojen starou školou, proto ve svých rolích ztvárňuje pohoršení třeba tak, že strašlivě vyvalí oči, rozechvěje tváře i hlas a začne vyluzovat nějaké lamentace. Mladej Hrušínskej, Kemr a Filipovský.. jinak o ničem.

Na mně všechny ty komédie z 30. let působí tak nějak podivně. Předně se tam všichni chovaj jako magoři anebo alespoň naprosto nepřirozeně. Rozmazlená holčička z noblesní rodiny se zamiluje do kriminálníka a nejhustějšího příslušníka galerky, zatímco její rodiče jí bez jejího vědomí chystají svatbu s nějakým bohatým trotlem. Advokát se posuzuje podle toho, jakým autem přijede k soudu. A soudce úplně s klidem uloží advokátovi, aby vyšetřil čin svýho klienta a pomohl ho usvědčit. Nebejt skvělýho výkonu Theodora Pištěka a roličky Čeňka Šlégla, byl bych z toho filmu asi vyloženě nasranej. Jednu * navíc musím dát za groteskní scénu, kdy policie dělá šťáru v hospodě galerky, kde zrovna probíhá hromadná rvačka a jak tam fízlové vpadnou, začnou kriminálníci předstírat, že spolu tančí, to mě pobavilo.

Je poměrně únavné se na to dívat, protože je to klasický němý film a po každém obrazu přijde otravná obrazovka s textem, která je očích až příliš dlouho, tudíž jsem film shlédl po kouskách v rozmezí asi 14 dní. Největší přínos pro mě byla úvaha, že film byl natočen prakticky bezprostředně poté, co Hašek napsal knihu a zachycuje tak autentickou atmosféru, ve které spisovatel žil, psal a uvažoval; je to na díle hodně znát, protože v souladu s knihou se jedná spíše o takovou prostoduchou taškařici a Karel Noll taky hraje takovýho vykutálenýho enšpígla, který dává divákovi zřetelně najevo, že má všech pět pohromadě a že si z C. a K. drilu dělá prdel. Hrušínského verze Švejka byla rafinovanější, nejspíš proto, že byl geniální herec, a nikdo si nemůže být v jeho podání jistý, zda je Švejk takovej lišák anebo skutečnej blbec. Jinak mi přišlo, jako obvykle při sledování němých filmů, že tehdy byli herci tak nějak zdatnější než je tomu nyní a i ve vedlejších rolích mnohdy hráli božsky.

V dnešní době, 90 let po natočení, je to už spíš jen tak k pousmání. Seriozně se to hodnotit nedá; buďto se necháte strhnout k adorování historického milníku anebo se začnete vysmívat naivitě efektů či hereckým výkonům. Použil jsem při hodnocení jediné své skutečně podstatné kritérium - zdali mě film bavil - a upřímně shledávám, že nebavil.

No to si musím sehnat, to musí být spektákl. Přesně jak ze života :-)