Emjecko

Podle Einsteina je definicí šílenství dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky. Jsem šílenec, když se dívám na Marvelovky a očekávám, že tahle bude jiná než předchozí? Nevím. Jsem si však jistý, že šablona, kterou jsem vytvořil k Ant-Manovi, by se po převedení do množného čísla dala použít i tady. Víc postav, větší zbraně, vyšší záporák, delší stopáž, víc, dál, rychleji, silněji, hlasitěji... Přesto je to čím dál tím víc stejné. Kdy dosáhneme pomyslného stropu a uvědomíme si, že méně je někdy více, že kvantita není kvalita? Nevím, ale na Marvelovky se budu dívat dál, abych o ten zlom náhodou nepřišel.

Psáno s odstupem po vyprchání hypu. Stále jsem nadšený. Série Avengers jako jediná z dílny Marvelu za uplynulé roky neztrácela na síle. Každý díl byl o něco lepší než předcházející a jestli jsem měl po Infinity War pocit, že jsme již na vrcholu, posunula Endgame hranici možného zase o kus dál. Co teď? Ať už je odpověď jakákoli, vždy bude žít ve stínu období lemovaného prvním Iron Manem a Avengers: Endgame. Jednou bude tohle všechno považováno za filmovou klasiku, svým dětem budeme ukazovat, jak vypadaly první superhrdinské filmy, jak se vyvíjely v průběhu let, přičemž Endgame zůstane něčím téměř nedosažitelným. Takhle má vypadat konec. První konec, to už mu nikdo neodpáře.

Nemůžu říct, že bych po skončení filmu slintal blahem nad tím, co jsem právě zhlédl, přesto musím uznat jedno. Avengers: Infinity War je nejlepší marvelkovka, kterou jsem viděl v kině. Osobně se mi trefila do vkusu temnějším pojetím příběhu, záporné postavy konečně vydrží déle než stormtroopeři a s Thanosem v čele není rozuzlení úplně zřejmé. Palec nahoru dávám i za mix různých hrdinů, respektive za způsob, jakým byli zakomponováni do příběhu. Mé obavy z jejich zbytečně velkého množství, čili z nepřehledného chaosu (může být chaos přehledný?) se ukázaly jako liché. Každá postava dostala pouze tolik času, aby její přítomnost v ději byla aspoň trochu opodstatněná, což vede k absenci fillerů. Prostě už nejdou kam nacpat. Body ve vašich očích přidá určitě i znalost předchozích filmů. Infinity War odkazuje a/nebo navazuje na různé události, které jste v marvelovské tvorbě mohli vidět za uplynulou dekádu. Pokud je poznáte, jistě je oceníte, ale není to povinnost. Promítání si užije i divák, který doteď od Marvelu nic neviděl/nečetl. Já mám však rád "closure", čili jdu nakoukat ještě Black Panthera s posledním Thorem a Spidermanem.:)

Příběhy o hrdinech, kteří létali létali výš než ostatní, tedy i padali z větší výšky, nás provázejí snad od nepaměti. Barry Seal není žádná výjimka, čili pokud na něj půjdete s potřebou vidět něco nového, překvapivého etc., budete zřejmě zklamáni. Přesto má své kvality a jeho předvídatelnost mu nijak neubližuje. Vše nahrazuje skvěle zvoleným tempem s minimem zbytečných vytáček, a když už to vypadá, že se začnete nudit, zařadí jinou rychlost a letí se dál. Výsledný pozitivní dojem podtrhuje místy až černý humor, celkově velký nadhled, s jakým je příběh odvyprávěn. A že tam jsou všichni gauneři první třídy brodící se v morálním bahně? Barrymu i tak budete fandit, chvílemi možná tiše závidět, ale na konci si stejně řeknete, že z až takové blízky ono Slunce asi přece jen vidět nemusíte.:)

Paráda, jsem nadšený, tenhle film se určitě bude líbit i ostatním, konečně nějaká pořádná komiksová adaptace... Tyto a další positivní emoce se mi honily hlavou po zhlédnutí Dawn of Justice v kině. Ostatně proč ne? Pochmurná atmosféra a celkově temné pojetí snímku jsou super. K tomu hudba od Zimmera, úžasné snové vstupy, nečekané twisty, záporák, který si to fakt dává (za mě osobně tady Eisenberg hraje ze všech nejlíp), souboj Batmana se Supermanem, nejistota, jak to celé skončí a zároveň odvaha naservírovat divákům zrovna takový "konec". Není to sice Dark Knight od Nolana, ale zároveň se od té doby jedná snad o prvního zástupce tohoto žánru, který se právě Dark Knightovi kvalitativně aspoň trochu přiblížil. Jestli chcete vidět dospělý příběh o superhrdinech a nad Marvely už jste zlomili hůl, dejte šanci DC, protože laťku průměrnosti nasadili o hvězdičku výš.

Těžké, atmosférické, pomalé. Snaha vyrovnat se předchůdci byla naštěstí větší než vytvoření Blade Runnera pro "všechny". Zůstala hudba včetně úžasného vizuálu možné budoucnosti ve velkých metropolích i mimo ně, obojí na takové úrovni, že si téměř 2,5 hodiny lze užít pouze jako němý film. Úplně nový je příběh, který rozhodně nelze označit za hloupý, byť mi dlouho přišel zbytečně přímočarý a hlavně průhledný. Opak je pravdou a mezi řádky jde opět hledat nevyřčené a filosofovat nad smyslem bytí, budete-li chtít. Osobně mě však úplně nejvíc zaujala vedlejší dějová linka o vztahu K s ženským hologramem Joi. Tady jsem měl víc než kdy jindy pocit, že se dívám na sci-fi, zároveň strach, že takhle může vypadat budoucnost lidských vztahů (a ano, vím, K nebyl člověk, přesto). Náznaky tady jsou, Joi bude jenom další z mnoha evolucí na poli produktů, které máme už dnes všichni doma a jsme s nimi spokojení...

Na zpackaných remacích je positivní minimálně jeden fakt, dokážou přitáhnout pozornost k jejich o mnoho lepším originálům. Díky loňskému Point Breaku jsem se podíval na původní verzi z roku 1991 a vůbec nelituji. Film v úvodních minutách vsází na poměrně úsměvné a sarkastické dialogy, čímž vás velmi příjemně vtáhne do děje. O něco později se přidají ještě akční scény, ve kterých jste definitivně seznámení se všemi důležitýmí postavami i základní dějovou linií. Vše je velmi rychlé, přirozené a hlavně uvěřitelné. Karty jsou tedy rozdány a před vámi se rozehraje partie, jejíž účastníci se, věrni své životní filosofii, spokojí pouze buď s úplně vším, nebo vůbec ničím. Kořením celého příběhu jsou potom velmi dobře vykreslené vztahy hlavních postav mezi sebou navzájem, ale i vůči adrenalinovým sportům, což výslednou podívanou činí o to atraktivnější. Závěrečné rozhodnutí Johna i Bodhiho tak v každém případě pochopíte a kdo ví, možná se s někým z nich i ztotožníte...

Geniální myšlenka, originální zápletka, ale jednak nedotažená do konce, a potom totálně zabita naprosto nemístnými a prvoplánovými vulgarismy s oplzlostmi. Na něco takového jsem ve filmech úplně alergický, protože když už je tam chtějí tvůrci zařadit, nebo na nich snad postavit celý snímek, tak prosím na úrovni! Tři hvězdičky jsem dal pouze a jenom proto, že nápad o "živém jídle" mi přijde fakt super, a potom za božský trailer. Škoda, že se na podobné vlně nesvezl celý film.

Kdybych nevěděl, kolik existuje komiksů, myslel bych si, že u Marvelu došli záporaci, čili zvolili pár superhrdinů a poštvali je proti sobě. Diváku, vybereš si ty hodné, nebo zlé? Zdánlivě jednoduchá otázka, na kterou ale nebude tak snadné odpovědět. Nelze totiž jednoznačně říct, která skupina je na jaké straně. Víc než kdy jindy bude hrát roli morální kompas nejen filmových postav, ale i vás, coby hodnotitele. Tohle se mi na Občanské válce skutečně líbilo. Nejednoznačnost výkladu, možnost se nad ním opravdu zamyslet, a třeba jej převést do našeho světa. Příkladů by se našlo víc než dost. Zklamán jsem však byl ze závěrečného rozuzlení a zjištění, že motivace vybraných postav byly k smíchu. Nejlépe to vystihne rčení: "Mnoho povyku pro nic". Podobně lze nahlížet i na množství hrdinů, kteří se plátně mihnou. Až příliš mnoho, zbytečně mnoho. Na druhou stranu se bavíme o Marvelech a k těm už tohle všechno tak nějak patří. Pokud jste s tím srozuměni a vyloženě vám to nevadí, nebudete se nudit, naopak. Přesto nemůžu tvrdit, že by se jednalo o výrazně nadprůměrnou komiksovou adaptaci. V rámci svého žánru však patří mezi ty lepší kusy. Enjoy.

The Circle nemá konec, (což je vzhledem k názvu vlastně v pořádku). Byl utnut kdesi uprostřed. Ne ale opravdu, už už to vypadalo, že se něco začne dít a ono jo. Přišly závěrečné titulky. Před nimi na plátně probíhalo zhmotňování možné budoucnosti sociálních sítí a jejich vlivu na náš život (společenské předapo). Jestli jste viděli seriál Black Mirror, konkrétně díly Nosedive s Arkangelem, dokážete si udělat velmi dobrou představu o průběhu tohoto filmu i bez jeho zhlédnutí. Akorát tady hraje Emma. Hlavně díky ní mě na to bavilo koukat, ale jinak je třeba objektivně říct, že The Circle není dobrý film. Zapomněli ho dodělat.