wylda

Normalizační Zpěvy rolnické

Film i přes svůj rozsah, necelých 40 minut, dokáže dokonale popsat absurdní svět byrokratického totalitního aparátu, ve kterém bohémský volnomyšlenkářský umělec trpěl a žil.

Již od první episody je jasné, že cílem nebylo nic jiného než vytvořit samoúčelnej narcistní low-cost bizár. Třeba ale vyzdvihnout sebeironické interview Soukup (Diviš)  x Soukup. Ale už zcela nepochopitelný dada je, jak se během seriálu zcela nesmyslně promění hlavní postava z premiérovský role-play Soukupa na imitaci Babiše.

za Hegerovou, Kryla a Gorbaněvskou

S vachkovskou ironií laděný dokument o "bohu Jágrovi"

Kdo dal méně jak tři hvězdy je xenofób.

Snímek zachycuje poválečné události na území Mazurska. Leitmotivem je odsun a popolštění Mazurů.Film z roku 2011 je vůbec prvním filmovým dílem zabývajícím se tímto dodnes v Polsku rezonujícím tématem. Snímek je plný drsných naturalistických scén vyjadřujících těžké období výše zmíněné krajiny.

Říkadla Josefa Lady jsou zde vsazeny do minipříběhů, které na rozdíl od většiny Ladova díla nejsou hrusickocentrické.

Tento snímek natočil před více než padesáti lety legendární švédský režisér Ingmar Bergman. Toto drama se zabývá dvěma velkými otázkami a to existencí Boha a všudypřítomnou smrtí. Vidíme zde prvky fantasy. Je tu výborná personifikace smrti, která nepůsobí nikterak infantilně jako v pohádkách typu Dařbuján a Pandrhola ani hrůzostrašně jako nějaký kostlivec. Holá hlava Bengt Ekerota přikrytá kápí vytváří dojem neúprosného smrťáka, jenž vykonává svou práci zodpovědně. Hodně postav zde přemítá o existenci Boha. Je zde hodně náboženských úvah i odkazů na Bibli. Například samotný název je ze Zjevení svatého Jana. To je právě citováno ve strhujícím závěru. Nápad s hrou šachů o život mi přišel velmi zajímavý. Rytíř Antonius Block se smrtí v této hře soupeří a podaří se mu si o nějaký čas prodloužit život. Vrací se z války zemí, níž zmítá mor. Tedy klasický středověký jev. Působil dojmem nebojácného hrdiny, jehož jen tak něco nerozhodí. Přesto v průběhu partie divák může pozorovat, jak se na něm podepisuje boj se smrtí. Dále je tu jakási kritika umělců ve formě ustrkování a zesměšňování kejklířů a divadelníků. Ti to měli ve středověku ještě těžší než dnes. Je to známá lidská nevděčnost napříč staletími, když vystupují na náměstích tak jim aplaudují a při setkání v krčmě jimi opovrhují. Přestože jsem absolvoval jeden semestr švédštiny, tak jsem ve filmu originálu moc nerozuměl. Herci mluvili hodně rychle. Přesto se mi zvukomalebnost tohoto jazyka líbila a k filmu s tématikou středověku se hodila. Jsem rád za černobílou formu snímku. Pomáhala lépe vytvořit ponurou atmosféru, kde na každém rohu číhá smrt. Při barevném provedení by to asi nebylo ono. Celkově film hodnotím jako hodně povedený. Dokázal vystihnout vše, co mi asociuje středověk. Tedy udatné rytíře, krásné dámy, mor, války, potulné kejklíře i duchovní stránku bytí, která tenkrát byly více promítána do každodenního života, kdy tu o Bohu postavy často hovoří.

Tenhle dokument je fakt sračka. Na velký problém nejen devadesátých let poukazuje naprosto nevhodně.Forma i rétorika velice nápadně podobná, ne-li dokonce totožná, normalizačním propagandistickým dokumentům Atentát na kulturu či Kamelot. Jsou zde pleteny subkultury dohromady. Je to výpověď o náckách a ne skinheadech!