Růžena

Nezažila jsem to, ale slyšela jsem o tom. Ano, možná je to tím, že kolem mého místa bydliště jsou polské hranice a hodně jejich občanů zde bydlí. A ještě pár let nazpátek jsem měla možnost mluvit se starší ženou, která něco podobného zažila. To, že je okrádali ruští vojáci o všechno, co bylo poblíž, hlavně o zlato, byla už jen maličkost, vzhledem ke krutému znásilňování žen bez ohledu na věk. Pochopitelně tady to bylo hodně zhuštěné a místy snad až příliš vyhrocené, ale já v této oblasti nemám vůbec žádné problémy uvěřit tomu, že těch obrazných Tadeků bylo spoustu a o těch ženách ani nemluvě. A i když se zdá někdy nepochopitelné, co dokázala lidská nesnášenlivost mezi Poláky a mazurskými Němci, tak stačí obrátit pozornost na současnost a některé státy, kde je to možná ještě horší. Ano, je to hodně syrový film, ale když jedu někdy do Polska, tak hned za hranicemi mívám pocit, že jsem v jiné době, která není tak vzdálená od té, co jsem viděla ve filmu...... tím myslím ty pochmurné exteriéry. Vytvořit atmosféru té doby se tvůrcům povedla na výbornou. (22.09.2014)

Co chybělo filmu Dom zly, to zde máme bohatě: charaktery a silný příběh. Toto není pouze obraz mravní devastace, ale příběh hrdinného odporu proti ní. Skvělý film! --- Méně skvělé jsou komentáře. Protože vyzařují českou povahu. Mnozí pochybují, zda byla ta doba opravdu tak drsná. Jiní zmiňují historický revizionismus, když v tomto příběhu jsou zlí hlavně Rusové. Málokterý z Čechů si opravdu uvědomuje, jak byla česká pozice ve 20. století unikátní: v míře kolaborace s Němci i Rusy se nám nikdo v Evropě nevyrovnal. My jsme se pokaždé ochotně sklonili a přežili s minimem šrámů na těle a totálně zasviněnou duší. --- Poláci vzdorovali oběma, Němcům i Rusům. Za Stalina bylo Polsko reálně okupovanou zemí a maršál Rokossovskij, u nás "osvoboditel", vykonával funkci guvernéra z postu polského (!) ministra obrany. Poláci krváceli podstatně víc, ale kontury Dobra a Zla vystupují v jejich vědomí mnohem zřetelněji. Jasněji se vyjadřují i dnes, a to jak k minulosti, třeba skrze podobné filmy, tak k přítomnosti a budoucnosti - konkrétně v tom jak aktivně pěstují strategické spojenectví s Amerikou. My ne. My budeme mlžit, omlouvat, zapomínat, uhýbat před odpovědností (brdský radar), nanejvýš se opatrně a smířlivě pokáráme (Kawasakiho růže), a až se na nás zase snese nějaký průser, pokorně se skloníme. (17.06.2014)

Drsné a smutné. O tom, že trápenie ľudí neskončilo ani po vojne, ba skôr naopak, začalo nové, len sa tu národnostné karty trochu pomiešali a obrátili... Hrozné pozerať sa na scény a udalosti filmu, v ktorých ľudský život znamenal ešte menej ako ten zvierací. Ľudská zadubenosť a predsudky skrátka asi nemajú žiadne hranice. Na môj vkus síce mierne ležérne plynúce, no zato o to viac veľavravnejšie a s bohatou výpovednou hodnotou o tomto úseku ľudských dejín. Nadpriemer. 75/100 (29.05.2017)

A I KDYŽ NEVIDÍŠ BODOUCNOST, POKOUŠÍŠ SE ZVÍTĚZIT.... /// Ani v Polským pohraničí to po válce nebyla žádná selanka. Poláci, Němci, Rusáci – to nebylo zrovna ideální složení obyvatelstva. A o rozložení moci už nemá cenu mluvit vůbec. Róza Kwiatkowska by mohla mít kliku, bo se u ní na statku rozhodl zůstat Tadeusz, ženista a perspektivní občan. To víte, takovej statek to je furt něco: odminovat pole, vodhánět prznitele, zasadit brambory.... ,,ŘÍKALI, ŽE MĚ OBĚSEJ, JESTLI NEODEJDU“ Habermannův mlýn je proti životu týhle ženský rodinná selanka. Příběh z toho drsnějšího soudku o životě plným strachu a kterej je ,,nádherně“ DEPRESIVNÍ (víš jak to myslím…). Hlavně tou sílou člověka žít a snášet všechny příkoří a útrapy, a zároveň věřit, že právo začne zase fungovat. Člověk pochytí i politický souvislosti, leccos chápe (že Sudeťáci), ale přesto mě není dobře ,,po těle“. ,,VY JSTE RUSKÁ ŠPÍNA“ (hmm, jak chceš…) Lidi nehodící se do tohohle světa. Kteří? Myslím, že je poznáte…. P.S.: Jo a Bůh …ten tam tenkrát taky nebyl. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju filmy, kde sekyra není za dva zlatý, ale důležitej nástroj. 2.) Páč v pořádným filmu musej bejt aspoň dvě hromadný šukačky (jo gruppen sex? …no spíš ,,групповой секс“). 3.) Protože Eine Frau in Berlin na mě bylo zbytečně romantický. 4.)Thx za titule ,,rushid“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (24.09.2012)

"Ja Rus, ty Rus i krawa ruska..." K filmu Róza som zablúdil už niekoľkokrát, ale dej som bližšie neskúmal. Keby som wedel, že ide o film z wojnového a powojnového obdobia, určite by som ho pozrel oweľa skôr. Na úwod by som mal Poliakom zložiť poklonu a nebude to prwý krát. Dá sa powedať, že som film odsledoval so spadnutou sánkou, sedel som ako prikowaný, napriek tomu, že nejde o žiaden weľkofilm. Osud hlawnej, ťažko skúšanej dwojice ma nenechal wydýchnuť. Film nie je pre slabšie powahy, je drsný a krutý, tak ako krutá bola doba w ktorej sa odohráwa. Róza Kwiatkowska je wdowa, ktorá si toho wytrpela toľko, že je to na jeden film až moc. Denne sa musí mať na pozore pred Rusmi alebo komunistickými poliakmi. Marcin Dorocinski, ktorý nedáwno zažiaril v Oblawe je napriek trochu zawádzajúcemu názwu hlawnou postawou. Postawou ochráncu, spasiteľa alebo ak chcete človeka, w ktorom ešte ostalo trocha citu. Silný príbeh z poľsko-nemeckého pohraničia dopĺňajú nemenej kwalitné dialógy, ktoré sú ozdobou filmu a keď dôjde na akciu je priam adrenalínová a až neskutočne realisticky zobrazená. Podobne ako i w Oblawe sa bude i tu M. Dorocinski oháňať sekerou, wie to aj so sniperkou a mínami. Záver s komunistickými sviňami film nádherne zakončil a diwák nedostáwa info odkiaľ sa po rokoch wracia. Režisér dúfa, že to každý wie. Objektíwne možno štyri hwiezdy, ale ja som ten film nejako intenzíwne prežíwal, preto plný počet. 90%. (03.11.2013)