Tomik.

Třeba přiznat, že mám taneční a hudební filmy vcelku rád. A mám taky takové nepsané pravidlo a to sice, že se u každého hudebního filmu nejprve podívám na soundtrack a až následkem toho se rozhodnu, zda do onoho filmu vůbec půjdu. A nutno říct, že po hudební stránce byl u Step Up potenciál obrovský. Samozřejmě zde bylo i pár dalších věcí, kterými mě Step Up lákal. Předně jsem byl zvědav, co vzejde z kombinace klasického baletu aneb něžných a ladných oku lahodících pohybů a dnešního moderního pouličního amerického stylu velkých, megakrutých a totálně hustých teenagerů, kterým patří svět a kteří mají všechno děsně vošéfovaný (mám pro tento styl a lidi vlastní označení, bohužel nepublikovatelné). A v druhé řadě jsem byl pochopitelně zvědav na romantickou zápletku, která mé romantické duši slibovala skvělou podívanou. A jak to dopadlo? Jednoduše. Ničeho závratného, neočekávaného či překvapivého jsem se nedočkal, přesto se pocit jakéhosi vnitřního naplnění do jisté míry dostavil. Co si budeme povídat, 50% onoho pocitu plyne již z předně avizovaného soundtracku, který je opravdu povedený! Herecké výkony průměr, prostředí jako kontrast dvou světů fungovalo taky obstojně, choreografie a taneční scény jako takové perfektní. Co se děje týče, tak ten je přesně takový, jaký očekáváte aneb další variace na americký sen. A docela dobrá. Miluju filmy, kde se potkají dva lidé z odlišných světů, zcela odlišného charakteru, seznámí se a po celý zbytek filmu to mezi nimi krásně jiskří. Jasně, film je postaven na stokrát provařeném klišé s "nečekaným závěrem" a vůbec si nedělám iluze, že by to tak v reálném světě fungovalo (tanečně založená a velmi slušná mladá slečna potřebuje nutně najít tanečního partnera a co se nestane… čirou náhodou potká drsného ostříleného kluka, který neumí nic jiného než výborně tančit… to je ale náhodička) a uznávám, že to místy působilo jako příběhově laciný klip z MTV s dobrou hudbou a tancem, ale mě to nevadí. Nic extra jsem nečekal, nic extra jsem nedostal. Celkově vzato slušná podívaná. Jedna hvězda jde ale dolů za Tylera tak jako tak. Borec ostrý jak šmirgl papír, namachrovaný až do nebes, takové lidi fakt nemusím (je mi jasné, že hodně holek se mnou nebude souhlasit, neboť on je přesně ten typ kluka, po kterém dnešní holky šílí - drsný break-dancer, hip hop man, gangsta, typický bad guy, prostě badass se vším všudy...). Můj pocit na něj je určitě subjektivní, ale tak to prostě cítím a když mě nějaká postava ve filmu vyloženě "ruší", nemůžu jinak. A druhou hvězdičku jsem nucen odebrat po srovnání filmu s jinými snímky v dané kategorii. Přece jenom takový Hříšný tanec, který jsem viděl asi milionkrát, je trochu někde jinde. Nebo Billy Eliot. Film ale své kvality určitě má a své publikum si zajisté najde. Bavíme se teď o jedničce, dvojku si raději ani nepouštějte, je to vyloženě ztráta času. A taky důrazně varuji před dabingem. Dneska jsem jej viděl na Primě a nikdy víc...

Překrásné, úžasné, dokonalé! Doslova. Nepřeháním. Tak krásně čistý přímočarý příběh o lásce podávané z pohledu dvou dětí jsem ještě nikdy neviděl. Ano, film vsází na jistotu. Řeší přesně to, co všichni tak dobře známe a v čem se hodně z nás vlastně zhlédne. Na mě to sedí na 100%. A dětská perspektiva přidává celému příběhu na autentičnosti. Příběh mě citově velmi zasáhl. Příběh, kde k sobě dva mladí lidé chovají city a i přesto, že se denně potkávají, mnoho toho o sobě nevědí (vlastně se spolu ani moc nebaví) a už vůbec nevědí, zdali by jejich vysněný protějšek byl ochoten ony city opětovat. Velmi jednoduchá myšlenka, o nic víc tady nejde, tak přímočaré a přesto tak reálné a neuvěřitelně nezapomenutelné. K dokonalosti hodně přispívá i onen pohled z obou stran. Myslím, že je přáním ne jednoho z nás občas vědět, co si o něm ten druhý myslí. Zvlášť, když se jedná o někoho, na kom nám opravdu záleží. O kolik by byl život jednodušší, kdybychom mohli byť jen jedenkrát v životě pro jednoho člověka tuto možnost využít ... o kolik jednodušší by pak bylo k onomu člověku přijít a od srdce mu zcela upřímně a bez ostychu říct „Mám tě rád“ :* Tak to bohužel nefunguje a ona věčná otázka „Má mě rád, nemá mě rád?“ zůstává... stejně tak jako strach z odmítnutí. Vím, že se říká "Nedovol, aby tě strach z prohry vyřadil ze hry", nicméně lehce se mluví, hůř se dělá. Zvlášť, když se vám jen při letmém pohledu na onoho člověka roztřesou kolena, srdce buší jako zvon a vy máte problém dostat ze sebe jednu jedinou smysluplnou větu. V každém případě ještě musím vyzdvihnout ústřední dvojici, neuvěřitelní sympaťáci, oba. Tak nějak postupně dospívám k názoru, že pokud se jedná o romantiku z dětského pohledu, vždycky to stojí za to. Toho jsem si všimnul už i u jiných filmů, ale pravda, tady je to obzvláště silné. K tomu všemu mě srdečně zasáhlo prostředí Ameriky (srdeční záležitost), vynikající old-school soundtrack, prostě nevím, co pochválit první. Ono velmi těžko popsat film, který do puntíku vyjadřuje mé aktuální pocity. Myslím, že aktuální počet zhlédnutí (dnes podruhé) zdaleka nebude konečné číslo. Doporučuju maximálně, jak jen doporučil lze, nebudete litovat. Jestli jsem někdy psal, že mě film "vtáhl" do děje, nebylo to nic oproti tomu, co se dělo zde. Celý film jsem seděl a ani nedýchal, tak mi to vyrazilo dech. Dávám jasných pět hvězdiček (safra, kdybych mohl, uvažuji i o šesti) a zároveň zařazuji do pomyslného žebříčku nejlepších filmů, které jsem kdy viděl. <3

Dlouho jsem neviděl tak emotivní snímek. Běžně se mi nestává, abych se během dvou dnů podíval na jeden film hned třikrát a po každém zhlédnutí zvedl hodnocení o hvězdičku nahoru (začínal jsem na třech, aktuálně dávám plný počet). A už vůbec se mi nestává, aby mě film přiměl k četbě. A tady to je přesně ta výjimka, která potvrzuje pravidlo. Zrovna jsem dočetl knihu a musím říct, že byla úžasná! Neméně úžasná, než celý film. A proč všechno to „nadšení“? Možná jen díky škole, kde se mi zdejší šovinismus a obecně téma utlačování a rasismu výborně hodilo ke zkoušce, taky dost dobrá možná proto, že je to něco, co mě zajímá, co vidím jako velký problém a s čím už z principu nesouhlasím. A možná jen díky tomu, že se to odehrává v Americe aneb v místě, které mám rád, které mi není lhostejné a kde tak nějak podvědomě směřuju. Tak jako tak, stavět bílé ženy do pozice „otrokářů“ a černé ženy jako jejich služebné mi přijde velmi velký problém aktuální doby, něco, s čím je potřeba skoncovat. Až tady si uvědomíte, jak těžký život někde lidé mají a to, co nám připadá jako samozřejmost, v určitých státech samozřejmé není. A to jsme prosím ve 21. století! Smutné, soucítím s těmi ženami a jsem rád, že v oblasti, kde my žijeme, nemusíme tyto problémy řešit. Neměnil bych. Na druhou stranu pravda. Sice se mi chování oněch amerických paniček dvakrát nelíbilo a obecně nemám rád lidi, kteří se nad někoho ať už z jakéhokoliv důvodu povyšují, ale jsem toho názoru, že člověk je tvor přizpůsobivý a i ony jednou možná prozřou a uvědomí si, že jejich přístup není zrovna fér. Měly by. Aneb chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se ostatní chovali k tobě. Jak naivní to přání, vím, neznám tamní poměry a něco tak hrozného si neumím ani představit, proto žiju v "závoji sladkého nevědomí" a myšlence, že lidi by se sobě měli navzájem chovat hezky. Žen je třeba si vážit a hýčkat si je, bez ohledu na barvu kůže a jiné faktory. O to horší je pozorovat, jak samy k sobě dokážou být kruté (muže nechávám stranou) a to myslím platí všude na Zemi. Ne zrovna ve smyslu, jak to bylo ukázáno ve filmu, ale ve vztazích, pomlouvání apod., někdy je to vážně síla (vlastní zkušenost). Abych to uzavřel, výborný film o hrozných věcech se skvělými hereckými výkony (Emma Stone to zahrála parádně) a s neobvykle silným poselstvím, doporučuji zhlédnout. A přečíst knihu. Pět hvězdiček, snad už si to nerozmyslím :)

"HA! Tak jsem tě konečně našel"... myšlenka, která se mi v průběhu filmu neustále točila v hlavě. Několik let jsem marně vzpomínal na film, který mě kdysi tak uchvátil a já si ne a ne vzpomenout na název. Vůbec nechápu, jak jsem mohl tak rychle zapomenout. Vždyť ze školní družiny nejsem tak dlouho pryč (místo, kde jsem to viděl poprvé... ó ano, vidím to jako kdyby to bylo dneska, jak jsem tam seděl, ani nedutal a těmi svými kukadly hltal každou vteřinu). Ale k věci. Ano, je to vlastně spíše pohádka než film, ale to mi rozhodně nevadilo. Ba naopak, snímku to jenom prospělo. Tak kouzelnou atmosféru totiž v žádném jiném žánru prostě nevykouzlíte. Hromada ironických scén (možná dobře, že jsem se k ní vrátil až teď, protože si zpětně uvědomuji, že ve svých osmi devíti letech jsem neměl šanci mnoha scénám plně porozumět), bezva hlášek, vtipu, prostě pohody. Úplně to z toho vyzařuje. Ten laskavý dědeček, krásná princezna, vlastně oba hrdinové byli neskutečně sympatičtí a příjemní, úžasné. Samozřejmě jsem si nemohl nevšimnout jistých podobností s o několik let starším snímkem Nekonečný příběh (který mimochodem taky patří mezi mé oblíbené) a dále s poměrně novým filmem Hvězdný prach, což jen dokazuje, jak moc kvalitní dílo to je a že má i po tolika letech stále co říci. A ono se ani není čemu divit. Příběhy, kde si "chudý a nešťastný" chlapec pro svou vysněnou princeznu jde, byly, jsou a budou vždycky oblíbené. Aspoň u mě určitě. S trochou představivosti se nic nezměnilo a stejné příběhy zažíváme dnes i my. A že v té cestě vede plno oklik , že ta cesta není nejjednoduší a místy to už vypadá, že je všechno ztraceno a v konečném důsledku trvá, než se dva dobří lidé k sobě dostanou, snad netřeba zdůrazňovat. Forma a prostředí "cesty za svou milovanou" v porovnání dnes a kdysi se liší, lidé a lidské pocity však zůstávají nezměněny. A myšlenka je nesmrtelná. Aneb u dobrých lidí dobro vítězí, láska je věčná… moc pěkná myšlenka a vlastně poselství celé pohádky :)) Prostě skvělá pohádka, určitě doporučuji! :)

Pominu-li fakt, že jsem člověk, který má k poezii pozitivní vztah a dokonce jsem sám z Kytice maturoval, musím říct, že jsem byl velmi zvědav, jak se panu režisérovi povede ztvárnit tak legendární dílo české literatury, jakým Kytice bezpochyby je. A mé očekávání bylo naplněno, film je to velmi zdařilý. Ze všeho nejdřív musím vyzdvihnout úžasný herecký výkon Karla Rodena ve Svatební košili, nemělo chybu. Dokonale vypjatá atmosféra, místy téměř hororového nádechu, přesně, jak jsem si to představoval. Určitě nejlepší báseň z celého filmu, velmi těšně následována Vodníkem a Polednicí (ke které mám speciální vztah už jen díky zmíněné maturitě). Ono obecně tomuto filmu nelze moc vytknout. Kamera, kostýmy, hudba, všechno na jedničku. Co mě ovšem velmi zklamalo a za co jsem nucen odebrat jednu hvězdičku je Zlatý kolovrat aneb pro mě báseň, která mě před mnoha lety k celé sbírce vlastně přivedla. Ano, asi jsem hodně zaujatý a možná až přehnaně kritický, ale Zlatý kolovrat je má srdeční záležitost. Je to báseň, kterou znám z 99% zpaměti a o které mám velmi jasnou představu, jak by měla vypadat. A vypadala jinak, než jsem čekal. Jasně, je to balada s velmi krutým příběhem (čemuž odpovídalo velmi chladné zpracování), ale nesmíme zapomínat, že se na začátku nachází velmi překrásná romantická scéna (skoro až pohádkového charakteru), která byla ovšem ve filmu velmi špatně vyobrazena. Vůbec jsem z toho necítil ty pocity, tu romantickou atmosféru, napětí mezi dvěma lidmi, nevím, jak to pojmenovat. A necítit tyto věci u romantické laděné scény je pro mě nepřekonatelně velký problém! Takže za to, ač nerad, hvězdička dolů, takhle by to určitě nemělo být. Jinak ale opravdu povedený český film, určitě doporučuju. V porovnání s Májem, který je rovněž inspirován další nesmazatelnou českou klasikou (bohužel pouze v písemné podobě, film byl strašný), je to naprostá dokonalost. Samozřejmě doporučuju první přečíst knihu, ať můžete srovnávat, bez toho to prostě nejde. Já jsem dnes viděl Kytici asi po desáté a pořád objevuju nové a nové věci, kterých jsem si předtím z hlediska rozdílů kniha vs. film nevšiml. PS: Ještě jednou připomínám, že Zlatý kolovrat doporučuju hlavně přečíst, ve filmu za moc nestojí. „Vyšla dívčina jako květ, neviděl také krásy svět, nabrala vody ze studnice, stydlivě sedla u přeslice, předla, předla len… Pán stojí, nevěda, co chtěl, své velké žízně zapomněl; diví se tenké, rovné niti, nemůže očí odvrátiti, z krásné přadleny“. Ó ano, knize se nic nevyrovná. Pochopíte, až potkáte v reálném životě právě takovou krásnou dívku, stejně jako se to stalo mně. Taky nemůžu odvrátit svůj pohled (resp. těžko udržet svůj pohled na ní), taky, ač se to možná nezdá, stěží chytám dech, pokaždé, když stojím v její blízkosti… a proč to všechno? Jednoduchá odpověď aneb jejími slovy "Samozřejmě, že nám srdce buší při pohledu na dav, samozřejmě tu dívku milujeme, tu nádhernou duši oděnou do tak dokonalé formy, tak hmatatelně a zjevně vytvořené pro to, aby byla milována celou věčnost". Dvě krátké myšlenky a krásně nám to koneckonců ukazuje podstatu celé poezie a podstatu veškterých romantických citátů - pravdivě vyobrazovat pocity, které všichni tak dobře známe…:))

Zcela suverénně nejlepší česká novodobá pohádka. Velmi mě mrzelo, když se tento rok jaksi vytratila z programu (byla nahrazena mimořádným smutečním programem k poctě Václava Havla). O to více mě potěšilo, že byla, na nátlak filmových fanoušků, dodatečně do programu přeci jen zařazena a já jsem si ji mohl, jako každoročně, opět vychutnat. Celé Vánoce jsem cítil takovou podivnou prázdnotu a dnes se mi tento pocit podařilo aspoň částečně zažehnat. Ale k věci. Je velmi zajímavé, že ač se zde dosti často objevuje náboženská tématika, nikomu to nevadí (na rozdíl od jiných filmů, kde jakmile je zmínka o křesťanství, hned je to křesťanská agitka, reklama na Bibli atp.). Zářným příkladem budiž hned úvodní zasazení celé pohádky v nebesích, celkově tématika posmrtného života a platnost onoho okřídleného rčení "boží mlýny melou pomalu, ale jistě" a hlavně nejlepší a nejzajímavější postava celé pohádky - anděl Petronel alias Ivan Trojan. Minimálně polovina jeho skriptu je nábožensky laděna (není se taky čemu divit, když je anděl) a tady se dostáváme k největší přednosti tohoto snímku. Vše je podáno vtipně, s takovou neobvyklou elegancí a vznešeností, dokonce i ony náboženské pasáže bez problému zaujmou a to nejen staré, ale i mladé diváky! Například scéna, kdy je Petronel poslán na Zem, přichází hlavní bránou do hradu a jeho následný rozhovor se správcem a správcovou, je přímo dokonalá: „Já jsem boží posel. A jsou Vánoce, svátky boží lásky. A ty, hříšný pyšníku, padni na kolena a pros pána Boha o odpuštění“… „Přece byste nenechali zmrznout mokrýho. Pomni děvče, zítra je Štědrý den. A co dáš tomu nejmenšímu z malých, jako bys samotnému pánu Bohu dala“. Nemá smysl dále pokračovat. Křesťanství jak vyšité a přesto tak zábavné, poučné, inteligentní. Ó ano, je to inteligentní pohádka. Někdo tady tuším psal, že kvůli tomu není úplně vhodná pro malé děti. A já s tímto rozhodně nesouhlasím. Jen ať se podívají, čisté a hluboké myšlenky jim pomohou urovnat si hlavně životní postoje a kvality. Není nic hezčího, než když se k sobě lidé, aspoň jednou ročně o Vánocích, chovají slušně a uctivě. O ústřední dvojici postav Trojan & Dvořák už bylo napsáno hodně, nebudu se tedy opakovat. Jedním slovem dokonalost. Vůbec bych nezatracoval chudší prostředí, lacinější kostýmy a podobné věci. Ba naopak. Myslím, že to pohádce jenom prospělo. Z pohledu křesťanství víme, že pána Boha nezajímá naše oblečení ani jiné hmotné statky, ale především naše duše a způsob, jakým žijeme (to tady bylo koneckonců několikrát zdůrazňováno, je třeba si to uvědomit)! Samotný příběh byl dost přímočarý, přesto velmi úsměvný a zábavný. V porovnání s tím, co vychází dneska, je tohle naprostá špička ve své kategorii. Pravda, na klasiky natočené před rokem 1989 to jistě nemá… i když, možná se i tohoto jednou dočkáme. Opravdu doporučuju, pro mě pohádka, bez které by Vánoce nebyly Vánoce. S čistým srdcem a klidem na duši dávám pět hvězdiček, klaním se pánům režisérům a už teď se těším na další zhlédnutí příští Vánoce :))

Troufám si říct, že už jsem viděl hodně, ale tohle jsem teda ještě neviděl. A to jsem se prosím zařekl, že se po Insidious už na žádný horor nikdy nepodívám. A hle, čas pokročil a já se poddal. A možná je to i dobře, protože se mi dostalo úchvatného filmového zážitku. Je jasné, že psychologické horory jsou, vždy byly a budou tou nejintenzivnější skupinou hororů. Útok na vaše city, svědomí, duši, jo to člověka vždycky dostane. Rozhodně mě nevystraší horory, kde vás pronásleduje zombík z bažiny s bazukou v ruce na velkém černém harleji. Ne, tady se ničeho podobného nedočkáte, je to opravdu na úrovni. Krásný příklad filmu, kde výkon Esther aneb mlaďoučké Isabelle Fuhrman s přehledem zastínil zbytek hereckého osazenstva. A že to na nás Esther hrála. Mladá, sladká a nevinná povídáte, jo? Heh, taky mě dostala. Panečku, v té holce něco bude, hraní ji fakt jde! A ten závěr, no nemám slov. Komu vadí krev, nemusí se ničeho bát, tady se na nic takového nehraje. Stejně tak jsou pominuty brutální či až nechutně brutální scény, které nejsou v jiných hororech ničím výjimečným. Čistá psychologie, to je klíč k úspěchu. Poselství filmu je jasné. Třeba dávat velký pozor, koho adoptujete. Ne vždy jsou dětská roztomilá očíčka tak milá, jak se na první pohled zdají. Anebo ještě obecněji. Ne vždycky je člověk takový, jak vypadá na povrchu. Tak jako tak, mrazivě napínavý a jedinečný horor, jsem rád, že jsem na něj narazil. Vlastně bych chtěl tímto poděkovat jedné nejmenované osobě za "doporučení". Nevěřil bych, že si něco takového pustím na druhý svátek vánoční. Co se mnou ta osoba v poslední době provádí, to je neuvěřitelné… :D

Jsem strašně neobjektivní, ale pro Kluse mám slabost. Ani Ondřej Vetchý, jako již tradičně, nezklamal. Pohádka sama o sobě o ničem, příběh plytký jak vrchovatý nedělní talíř svíčkové. Přesto všechno dokonalá satira na dnešní společnost (bohužel místy už té politiky bylo moc). K tomu všemu povedená hudba, kostýmy i prostředí, sympatická romantická zápletka a několik bezva hlášek ("Co s nima pak? No co, už je nebudeme potřebovat, tak z nich uděláme ministry. Hlavně, že nebudou nic dělat a budou mít plat") :D Nakonec Lábus v obleku z technických služeb, koštětem v ruce a hláškou na projíždějící královský vůz "Hezký den dneska, co?" to zabil. Sečteno podtrženo, vidět znovu už to nemusím, ale žádná tragédie to tedy nebyla. Rozhodně lepší, než včerejší Micimutr. Daň z otevřeného okna od srdce rozesmála celou naši rodinu. Ty kudlo, tři hvězdičky :D

Hm, je tohle možné? Film s téměř minimálním dějem a já si přesto nedokážu pomoct a s radostí dávám maximální hodnocení! To, že se jedná o americký remake japonského originálu, jsem se dozvěděl až po zhlédnutí. A nevěřím tomu, že by originál mohl být lepší. To už snad ani nejde. Všechny emoce (o nichž je to tady především) podtrhuje fakt, že se jedná o filmové zpracování reálného příběhu. Asi nejsilnější příběh člověk vs. pes, který znám. Asi určitě. Richard Gere jako neuvěřitelně sympatický učitel hudby a každý pohled toho nádherného pejska - prostě kombinace, které nelze odolat. Tohle je totiž přesně ten typ filmu, který bez milosti dojme i silnější nátury a jsem si jist, že ne jedna slza ukápne. Mně jich teda ukáplo neobvykle mnoho. Film jsem dnes viděl už podruhé a mohu upřímně říct, že jediná emoce z něj nevyprchala. Škoda, že jsem neměl možnost jít do kina. Chtěl bych na vlastní oči vidět, jestli to tak silně působí jenom na mě, nebo i na jiné. Můžu se jenom domnívat, ale myslím, že davy slečen s rozmazaným make-upem po celé tváři patřily k premiéře tohoto filmu tak jako knedlíky ke svíčkové. A není se vůbec za to stydět, ba naopak. Obecně řečeno krásná myšlenka o oddanosti psa ke člověku. Oddanosti a věrnosti, která trvala až do konce života. Kéž by to tak fungovalo i mezi lidmi…

Film, který mě dokázal rozesmát i dojmout zároveň. Tohle miluju! Inteligentní humor, skvělá situační hudba, vynikající Steve Carell po boku neméně dobré Juliette Binoche - a hlavně příběh ze života. Příběh, kde se člověk dostává do situace, kdy nemůže být se svou vysněnou milovanou osobou, neboť ta už je s někým jiným. Největší problémem je, že ten někdo je člověk, kterému bychom nikdy neublížili a máme tady dokonalou citovou past. Jak se zachovat? Poslechnout hlas svého srdce a jít si za svou vyvolenou i přesto, že by to pravděpodobně znamenalo znepřátelit si do konce života svého vlastního bratra? Nebo popřát bratrovi hodně štěstí a řídit se pravidlem "v moři je ještě dost rybek a jít o dům dál"? Co teď? Jo toť otázka, podívejte se na film a zjistíte sami :) Jedna věc je ale jistá. Krásně nám to poukazuje na fakt, že když člověk potká osobu, která ho úplně okouzlí, je jeho chování dost nepředvídatelné a není vůbec jednoduché se svými pocity (správně) vypořádat. Lidově řečeno vymáčknout se. Ano, název nelže - Dan in REAL LIFE – opravdu je to ze života. A mi tento film padl do noty o to víc i díky tomu, že tak nějak poslední dobou bojuji se svými vlastními pocity k jedné nejmenované dívce. Jo, ty vztahy. Tak jako tak moc pěkná romantická komedie z Ameriky (konkrétně z nejmenšího státu - Rhode Islandu) aneb z prostředí, které mě tady neokouzlilo o nic méně než samotný film. Přesně tak si představuju dokonalou romantickou komedii. Žádné nechutnosti a prásárny. Jen pěkný inteligentní romantický příběh a nechat se za doprovodu libozvučných tónů unášet a unášet. Doporučuji :))