dan.pacino

Další cesta žlutého cirkusu, která není o nic horší než ty před ní. Ba možná naopak. Trabantem do posledního dechu již není jen o opravování motorů a ztrácení pasů, přibylo humoru a lidských příběhů. Velký pokrok je vidět v kameře a střihu, některé záběry člověku vyrazí dech (hlavně dlouhé uzávěrky oblohy). Hodnotím to spolu s dvouhodinovou přednáškou, kterou jsem ihned po skončení filmu měl možnost také vidět a která rozhodně stála za to. Zábavné rozšíření filmu o fotky a nové příběhy, které se do filmu nevešly - za mě lepší než samotný film.

Jemné. Silné. Poklidně plynoucí příběh, který člověku stále více a více snižuje tep, ale nenechá ho vydechnout. Švýcarské Alpy se svou atmosférou zapadají do dlouhých a předlouhých záběrů. A za mne by mohly být i delší. Skvělá, úžasná hudba už od prvních minut až po poslední klapku. Mládí je taková neVelká nádhera, o to víc však dokonalá.

Krásně lidský dokument, který by mohl být delší a vůbec bych se nezlobil.

And in that moment, I swear, we were infinite. Věta, která mi proběhla při jedné z posledních scén hlavou, zatímco jsem byl ztuhlý a po celém těle jsem cítil husí kůži. Protože Chasing Mavericks je o překonávání strachu, sebe sama a hledání cesty tam, kde ji ostatní ztratili. Nebudu popisovat a vysvětlovat, proč je skvělý, zaprvé se mi stále lehce třesou ruce, což se mi jako následek sledování filmu moc nestává, a zadruhé bych ani nedokázal vyjádřit své pocity. El Nino čeká.

Filmy o boxu většinou nejsou od toho, aby se nedal předvídat konec. Pokud chcete být do poslední minuty napnutí, jak to celé dopadne, pusťte si Donnie Darka, který není předvídatelný, ani když ho vidíte potřetí. Southpaw je, jaký má být. Nadchl mě a o tom to je.

Své pocity z filmu si nedokážu ani utřídit v hlavě, natož abych je popsal. Warrior je skvělý film, úžasný - jen nedokážu říct proč. Zároveň mám pocit, že filmu velká část nečeho schází a příběh není kompletní. V čem tkví jeho jedinečnost? Proč člověka připoutá k obrazovce a svou atmosférou mu vytlouká z hlavy okolní svět? Tady zůstává rozum stát, zamrzl, stagnuje - a místo něj určuje body srdce. A srdce říká geniální.

"Život je moc krátkej na to, abych tvrdnul tady v tý bolševický pakárně." Velmi hořká komedie o partě čtyř květinových alternativ a mániček, které se snaží s flaškou v ruce přežít dobu, ze které dnes už jen mrazí v zádech. Z celého filmu sálá ponurost a smutek, který je maskovaný (nebo se o to aspoň snaží) slabým humorem, což má nakonec vlastně kontraproduktivní účinek, jelikož pouze ukazuje na absurdnost všeho, co se dělo.

Pocta světovému filmu (a ani na český se nazapomnělo!). Dílo působí na diváka v mnoha rovinach a to, jakou rovinu vidíte, je jen vaše volba. Jedním z úhlů pohledu je dívat se na Ladies and Gentlemen jako na romantický příběh dvou lidí, kteří jsou dokonalí svou anonymitou, protože dávají divákovi možnost vytvarovat si je tak, jak chce, aby vypadali. Druhou možností je dívat se na film jako na prezentaci toho, co všechny filmy spojuje a v čem jsou odlišní. S úsměvem na tváří budete pozorovat, jak jsou scény z vašich oblíbených filmů, u kterých byste to ani nečekali, změneny v jedno pro filmového fanouška dokonalé dílo. A co vidíte vy?

1. série - Temná atmosféra skvělého hororového seriálu, která je okořeněna až atavistickou hudbou, kterou jsem v podobné verzi slyšel naposled u Osvícení. Po celých dvanácti dílech se tempo ani na chvíli nezastaví a neztratilo svůj um vyděsit již v prvních minutach.

Áno, i já propadl Djangovi. 5/5