vendysek

Jediný akční film, který v životě potřebujete vidět! Ovšem když snesete bollywoodskou nadsázku a styl, kde se extrémní naivita střídá s extrémní brutalitou a kde se o podkres stará explikační zpěv chóru. Pak je to po všech stránkách opojný audiovizuální zážitek a šílená zábava. A navíc ten film o něčem je. Musí být svátek vidět ho v kině.

McDonagh přenesl poetiku svých her do filmové řeči, která mu dovoluje to, co by v divadle nešlo nebo nefungovalo. Výsledek je ohromný. Ohromně smutný a podle mě pravdivý film o člověku.

▲😢 je haněn kvůli údajné přílišné jednoduchosti a nevyjádření vlastního postoje (např. filmový publicista Martin Svoboda tu napsal: „Je to ok v jednotlivých pozorováních a analogiích, ale já jsem ten starý tradicionalista, který věří, že satira by měla jasně artikulovat svůj postoj, a ne se jen vysmívat svým jednotlivým postřehům. Takhle je to moc jednoduché. Moc snadné. Moc bezpečné a moc bez hran.“) Chci nabídnout pár postřehů k zamyšlení, protože s tím díky bohaté symbolice filmu nemůžu souhlasit. Dějový vývoj filmu ukazuje na názor, že člověk je sám o sobě špatný. Že kořeny zla nejsou mimo něj (například v penězích, které na něj můžou mít špatný vliv), ale přímo v něm. To je premisa všech příběhů Bible. Bůh smutný ze špatnosti a zkaženosti lidí vyhladil lidstvo. To se díky Bohu znovu obnovilo prostřednictvím tipu na záchranu na arše. Druhá část filmu je zasazena na archu, která převáží špatnost a zkaženost. Je to furt dokola. Socialismus ani kapitalismus před zkázou nezachrání, ale pomodlit se na pláži pomůže před nebezpečím přicházejícím z temnot. A obecně - křesťanství nabízí vizi dokonale fungující společnosti. Lidi ale věnují pozornost jiným věcem. Ta modlitba je jediná explicitní zmínka o Bohu v celém filmu. Jediné uchýlení se člověka k Bohu. Na druhou stranu tu máme postavu, která je tu v podstatě jenom proto, aby po celý film opakovala jen a pouze slova "v nebesích". Proč máme na ostrově právě osla a proč je tolikrát bit? Na oslu přijíždí Spasitel lidstva a osel ve starozákonním příběhu zachraňuje člověka, když člověk Boha nechce vidět. Tady je na rozdíl od Bible osel ubit, aniž člověk prozře. Proč film pojmenovat podle nějakého slangového výrazu týkající se mimiky, když se může jmenovat podle toho, o čem je? O tom, že Boží trojice, která lidstvu dává fungující řešení, je smutná z toho, že člověk její řešení nevyužívá. Je to pohled, který je možná ve vnímání symbolů úplně dezinterpretační. Ale řekněte mi - jaké jednoduché zdůvodnění dává film na opakování "in den wolken"? Není to komplikace pro výklad filmu jako moc banálního?

Bojím se, že vinou náznakovosti a nevysvětlování věcí dobově zřejmých nebude tento film příštími generacemi zcela pochopen. Snad v nich po zhlédnutí přetrvá alespoň pocit hnusu, který zláká k touze po znalosti vlastní historie, bez níž se lze těžko orientovat v současnosti.

Pochopil jsem to tak, že jediné, co v tomhle světě můžeme dělat s opravdovou blízkostí, upřímností a bez ostychů, je onanie. Pozoruhodný názor.

Tento dokument je záznamem života jednoho zvláštního asociála, který aniž by prozrazoval cokoli z jeho minulosti, tak je úžasným psychologickým rozborem s obecným přesahem, týkajícím se obav ze světa. Martina Carlstedt dokázala, že je možné filmem pomáhat.

Nádherný příběh. Chovejme se k sobě a k ostatním dobře a rozkvete nám na dvorku třešeň. Co víc můžeme chtít?

Hloubka bezmoci a blbost socialistického paradoxu v upřímném filmu. Perfektně zpracovaná vzpomínka, která jednak věrně a působivě odráží pohled hlavního hrdiny, jednak celkovou náladu doby.

Většina z nás je konzumenty. Někomu se to líbí, jinému ne. Ať už konzumujeme jakkoliv, do prohlubně pod námi budeme padat všichni stejně. Tak bacha, konzumujme s ohleduplnou mírou, ať si můžeme v některém patře alespoň na chvilku ohřát své zhýčkané zadnice.

Dokonale tíživá krása vyobrazení jedince bloumajícího společností, odděleného od ní samotné, jehož mravní zkažeností je přetvářka pro zachování prachmizerné důstojnosti a neuvědomělost zbytečnosti takového počínání, neschopnost proražení bariéry a přijetí ohavného "já". Hlavní je myslet si, že takovou situaci zvládneme, aniž bychom ztratili tvář. Odkrýt pravou tvář však nelze, jedině masky udrží nitro v únosném stavu. To raději pojít hladem, než poznat sebe, než ztratit hrdost a čest.