Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dramatický příběh z doby vzniku Charty 77 o cti, morálce a lidské důstojnosti v hlavní roli s Vlastou Chramostovou.  Příběh kantorky, slavné herečky a jejich studentů je zasazen do dobového rámce utužené normalizace, do doby, kdy se po okupaci sovětských vojsk snažila většina přežít v šedé zóně a v boji proti režimu byla ochotna riskovat své postavení jen hrstka odvážných. Herečka Damiánová připravuje na DAMU se svými studenty Shakespearovu tragedii Romeo a Julie. Je mezi nimi i nadaný student Petr, který hraje Romea a jeho dívka Hanka, která zkouší roli Julie. Jenže doba "vymknuta z kloubů šílí". Právě se zformovala Charta 77 a stranické orgány DAMU útočí na své pedagogy, aby ji odsoudili. Damiánová se brání, má své známé, kteří díky režimu nemohou hrát a působit ve svých profesích, kolegu Petráka a bývalého nadaného studenta. Ale pak ÚV KSČ zorganizuje shromáždění umělců a tvůrčích pracovníků v Národním divadle. Všichni vědí, o co půjde: odsoudit Chartu 77 a demonstrovat věrnost straně a vládě. Damiánová psychicky trpí, stojí před dilematem. Jednalo-li by se pouze o ni, reagovala by nekompromisně. Jenže na ni snacha vyvíjí nátlak. Jde o kariéru jejího syna, pokud se matka nezachová tak, jak se očekává, nebude její syn potvrzen ve funkci ředitele vědeckého ústavu, kde pracuje. Všichni čekají, jak se Damiánová zachová, nejvíc její studenti, mezi nimiž jsou povahy idealistické a zásadové jako Petr, ale i donašeči, jako Kamil. A drama spěje k závěrečné tragedii.
Působivý a psychologicky uvěřitelně vystavěný příběh o morálce, svědomí, o lámání charakterů natočil režisér Jaroslav Brabec s využitím archivních záběrů, které jsou v místy černobílém ladění organicky vrostlé do obrazového ztvárnění atmosféry doby. Svou velkou roli tu procítila a prožila herečka Vlasta Chramostová. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (70)

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Společně s Hořícím keřem nejvěrohodnější a nejplastičtější obraz normalizačního morálního marasmu, který v tomto případě dospěl ještě o další devastující krok dále. Postoje zasloužilé herečky zmítající se mezi solidaritou s "umlčenými", vypjatými etickými stanovisky jejích absolvujících studentů a zcela odlišnými potřebami její vlastní rodiny nejsou podány jako příběh silné a odolávající postavy, k níž svádělo obsazení Chramostové, ale jako hluboce lidská přehlídka poklesků, selhání a etických vzepjetí. Závěrečná scéna z krematoria rozhodně patří k nejsilnějším a nejdojemnějším okamžikům celé naší kinematografie, jelikož také nenápadně a o to působivěji vypovídá o naprostém vykolejení základních hodnot. Před mnohovrstevnatým scénářem Kohouta a Mašínové nezbývá než smeknout, stejně jako před formálně komplikovaným pojetím Jaroslava Brabce, které ze záhadného důvodu nepůsobí samoúčelně a napomáhá prohloubit prožitek dobové atmosféry. A Vlasta Chramostová zde rozhodně naplnila potenciál, který ji tato bezesporu životní role nabídla. ()

Gemini 

všechny recenze uživatele

Na golfistovu otázku mám, alespoň za sebe, jednoznačnou odpověď - celé to působilo hluboce a na dlouho. Minulost se nezmění a právo soudit nemá snad nikdo, ale přesto cítím obdiv k těm, kdo měli odvahu a dali ji najevo veřejně...Vlasta Chramostová podává výtečný výkon, ale ani zástupci dalších hereckých generací nejsou o nic horší. Daniela Kolářová je skvělým příkladem soudružky se zodpovědnou funkcí, Jan Langmajer a jeho filmová manželka Stanislava Jachnická představují takřka typické socialistické lidičky a jde jim to velmi dobře, ale naprosto nezapomenutelní jsou ti nejmladší - studenti posledního ročníku Divadelní Fakulty AMU, připravující se na své absolventské představení, moji zbožňovanou tragédii Romeo A Julie. Příhodně zvolený námět pro dva zamilované, Michaelu Maurerovou a Zdeňka Rohlíčka alias Hanku a Petra, představitele nejslavnějších milenců...nebudu mluvit o příběhu, i když je to pro mě velkým pokušením, podat výpověď o nádherném herectví a lásce...deklamace epilogu z Romea A Julie přednesená paní Chramostovou, za okolností jaké nastaly v Brabcově filmu, to je nejkouzelnější scéna jakou jsem letos viděl...věřte, že stejně jako moje, tak i vaše srdce bude jímat znova, žal Juliin a bolest Romeova. ()

Reklama

golfista 

všechny recenze uživatele

Jaroslav Brabec musí určitě vzdát velký dík za skvělý scénář panu Kohoutovi. Ale především on sám se svým přístupem postaral o velmi silný zážitek. Prolínání autentických záběrů s hranými bylo velmi působivé a "sedělo" na správných místech. Výkon paní Chramostové patří mezi jeden z nejlepších, co jsem letos viděl. Nevím, jak to celé bude působit na mladší, ale já měl na konci velmi silný pocit "zmoklého psa". ()

swamp 

všechny recenze uživatele

Děj celého Brabcova napůl hraného, napůl dokumentárního dramatu vychází z událostí odehrávajících se okolo dokumentu Charta 77. Vlasta Chramostová hraje zasloužilou umělkyni Národního divadla..a hraje ji naprosto nepopsatelným způsobem. Vše se točí kolem rozhodnutí podepsat, či ne..rozhodnutí, které není ať v jednom či druhém případě dobré ani špatné. Na jedné straně je to, co byste měli udělat, a na druhé to, co musíte udělat pro ty, které milujete. Celý tento snímek je podtržen skvělými hereckými výkony snad všech protagonistů, a to jak starší, tak mladší generace. ()

zette 

všechny recenze uživatele

Vlasta Chramostova dominovala jako malo kdo v televiznim filmu, vyborny herecky vykon. Namet pro me vice nez zajimavy, stopaz je ovsem zbytecne dlouha a filmu ubira na napeti. Dost mi vadila roztekana kamera Tomase Sysla, jako by chtel napodobit reziserovu byvalou tvorbu za kamerou (Kopytem sem, kopytem tam), v PF77 jsem vsak mel pocit, ze padla kamera na kamen. Cekal jsem vice. Filmova prvotina meho oblibence, Miroslava Krobota. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (2)

  • Návrat Martina Stropnického na filmové plátno po jedenácti letech. (M.B)
  • Ve filmu p. Damiánová neunese tlak vyvíjený na herce a z obavy o kariéru svého syna v Národním divadle Antichartu podepíše.
    Ve skutečnosti však právě Vlasta Chramostová, která ji hraje, patřila mezi hrstku těch, kteří signovali Chartu 77 a tím pádem ani nepodepsali Antichartu. Z tohoto důvodu musely být dotočeny pro potřeby filmu černobílé záběry, které byly vsazeny do pravého dokumentu natáčeného při podepisování Anticharty a ty vytvářely iluzi, že Chramostová byla v sále přítomna. (joywork)

Reklama

Reklama