Bláža

Tak popořadě. Herci: Německo-americká produkce sehnala opravdové hvězdy (bez ironie) – Brandon Lee jako typicky lehkovážný a sebevědomí agent Michael Gold – hvězda č. 1, Ernest Borgnine, jeden z těch Peckinpahových dvorních herců (Wild Bunch, Konvoj) jako lehce roztržitý profesor Braun – hvězda č.2. A svým způsobem i Debi Monahanová je hvězda, aspoň co se výstřihu týče. Příběh samotný: pokud jej mám nějak charakterizovat, tak je to jednoznačně akční špionážní thriller s prvky slapstickové komedie a westernu. Obvyklá dávka nesrovnalostí a logických mezer je na snesitelné úrovni. Ta komediální rovina se to čí jednak kolem „vtipných“ poznámek hlavních hrdinů a jednak kolem dvojice kubánských vojáků, seržantky Roberty a vojína Manuela. Tihle dva jsou zdrojem všech fórků, protože to jsou typické figurky dvou nekňubů (Manuel: „Seržante, ale vy jste ženská!?“ Roberta:„Vždycky jsem byla, ty blbče!“ Manuel: „No tím líp, seňorito“ ). Leeovo hláškaření nemá chybu – těm perlám se budete smát (to pro tu jejich nechtěnou sebeparodii). Padouchové mají něco do sebe – německý dobrodruh a obchodník se zbraněmi Eckhardt je jen figurka, moc se tam neobjevuje, taky na konci hned umře. Kališnikov, důstojník KGB, to je jinej borec. Nejenže je to drsňák, který nechá na konci vyhodit do vzduchu diamantový důl plný otroků bez mrknutí oka, on je to záporňák se vším všudy, co neumírá hned na poprvé. Důstojný soupeř pro Michaela Golda. Jinak je to už klasika – výbuch, přestřelka na základně, honička v autě, útěk, přestřelka, útěk, schování se v hotelu, sex, pronásledování, honička v autě, cesta pouští, přestřelka před velkým finále, setkání s padouchem, padouch mluví, zabití padoucha, útěk, přestřelka, zabití padoucha (stále není mrtev), přestřelka, zdánlivý konec, zabití padoucha (pořád není mrtev), výbuch, konečné zabití padoucha (už je mrtev), příjezd šéfa, po masakru „vtipně“ odlehčený konec. The End.

Z Marsu přichází neustále zpráva: „Mars potřebuje ženy“. Marťané si pro ně tedy letí na Zemi. Místo skafandrů jen potápěčské neoprény s oprýskanou barvou. Nulová akce. Místo laserových zbraní hypnóza a harpuny. Nuda i navzdory lákavému názvu.

Dánský monstr film na způsob Godzilly. Je objeven ocas prehistorického zvířete, který se dokáže zregenerovat do celého ještěra. Drak jako vystřižený z germánské mytologie (i s křidýlky). Proti němu je i drak z českých pohádek krvelačná bestie. Fakt. Výtvarníkům asi moc nezaplatili, protože scéna, kdy Reptilicus žere člověka, vypadá jako.pamatujete ty Gilliamovy animace v Monty Python? Tak takhle dobře ne. Proto je to asi jen jediný ještěrem sežraný člověk ve filmu. Jinak nulová akce a gradace děje. První polovinu filmu se ocas regeneruje, ve zbytku filmu se ho snaží zabít (už ještěra, ne ocas). Přitom film měl patrně k dispozici hodně peněz, neboť neustále operuje s armádou a její technikou, samé výbuchy, na každém rohu dělo nebo tank kdyby se režisér vykašlal na monstrum, co vypadá jak housenka, mohl z toho být slušný válečný film.

český distribuční název: Žralok. Hlavní hvězdou tu je béčkař Treat Williams (dokonce si zahrál u Woody Allena – Hollywood Ending). O co vlastně jde – nemůžu si odpustit text distributora: _Ráj se stává peklem – právě na Cancune, klidném místě mexického pobřeží. Zde, u věčně modrého moře, chce David Ziegler začít nový život a zapomenout na minulost. Klidný život však netrvá dlouho. Peklo vypukne, když Davidovi doručí disketu od bratra Jamese, kterou by měl bezpečně ukrýt, protože obsahuje politicky důležité informace. Existuje jenom jedna skrýš – v břichu žraloka. Tím by byla pro Davida celá věc skončena, kdyby se jistá mimořádně zainteresovaná osoba nesnažila tuto disketu získat – a to jakýmkoliv způsobem. Stopy vedou rovnou k Davidovi.čas zúčtování se blíží (Intersonic)_ Tak po pořádku – nejde o disketu, ale CD se záznamem odposlechu. Když pominu německý dabing přebitý brněnským rychlodabingem v čele s Alešem Zbořilem (což je samo o sobě komedie), zůstává příběh, který je natolik triviální a naivní, že by se za něj nemusel stydět ani Tony Jaa. Že je žralok schopen sežrat cokoliv, je známá věc (třeba Čelisti). Ale „bezpečně schovat“ CD do žraločího trávícího traktu je jako schovat to do popelnice v den sběru odpadu. Na nic. Logické mezery v těch nejzákladnějších věcech jsou samozřejmostí – třeba útěk hodný Houdiniho, když James prchá v karavanu, načež když je zastaven na dálnici, už v něm není. Uprchl. Jak a kam na dálnici? Scénář má u mě bod. Tolik kokainu, co je z něj cítit, byste nenašli ani u pozdního Packinpaha. Památná hláška prsaté blondýny: „ty jsi jako policajt? Haha, teplouš.“. David se chystá potápět pro kufřík s diamanty: „Paco, kdybych se nevrátil, udělej mi laskavostkup si nový oblek.“ Ale nic se nevyrovná hospodské rvačce, což má být pravděpodobně variace na Buda Spencera s Terencem Hillem, v kombinaci s groteskami od Chaplina, která skončí usmířením – „Chlapi, už dost. Tequila a pivo na mě pro každého“ – tomu říkám zvládnutí situace. A to finále!!! Honička v jeepech po pobřeží, chytání banditů do pastí ala Indiana Jones, přestřelka, výbuch a finální zápas pod vodou. Ano David musí ještě zabít „jednovokýho“ žraloka. Podmořské scény jsou ale tím nejlepším ve filmu. Vážně jsou dobře udělané. Souboj se žralokem dokonce připomíná býčí zápasy. Italská produkce ve mně vyvolává představu buď komedií s tlustým účetním nebo kýbl krve a střev. A fakt tu dokonce je něco jako gore efekty – film otvírá souboj se žralokem, kde figuruje potápěč a ukousnutá noha (ještě spořádá Davidovu přítelkyni ve zvlášť emocionálně vypjaté scéně). Takhle možná to vypadá, že tenhle film bych nedoporučil ani nejlepšímu nepříteli, ale opak je pravdou. Tohle je bezva film na večírek, bavil jsem se celých 90 minut. Klidně bych z tohohle filmu nechal udělat kult. Kulty vznikaj kolem špatných filmů. Pro to ty 3*, jinak je to odpad.

Už od začátku je jasné, jak film musí skončit. Bogdanovich nic nezastírá a na nic si nehraje. A nebo jo. Hraje si na 30. léta. Tohle retro ale jsou 30. léta. Ta atmosféra je úžasná a už jen kvůli ní je dobré se na film podívat. Přestože jde v tomhle zvláštním road-movie spíš jen o vršení epizodních událostí, děje se to nenásilně. Bogdanovich si neodpustil obsadit svého dvorního herce Ryana O´Neala, u nás poměrně neznámého. A tomu zase skvěle sekunduje jeho skutečná dcera Tatum, která za roli dostala Oscara. Ani se nedivím. Kam se na ni dneska hrabe H. J. Osement. Retro je v kursu.

Toporné herecké výkony, stokrát recyklovaný příběh (to je výtka k filmu, ale i k současnosti), praštěné dialogy, samotné monstrum, které mohl stvořit jen scénárista-šílenec, triky, finále Všechno vypadá naprosto humpolácky a narychlo, ale není právě tohle to, co máme tak rádi? Ve své zábavnosti je nakonec tenhle film vítězem.

Další potvrzení toho, že nezávislý film nerovná se kvalita. Komedie z prostředí showbussinesu kterou drží nad vodou jen Vincent Gallo. Film dojíždí na neuvěřitelně slabý scénář. Nejenom že chybí jakékoliv pointy k vtipům, ale proč ještě musí scénárista neustále zdůrazňovat některé pasáže, ve snaze udělat z nich zapamatováníhodné hlášky? Ukradenej pes Matthew Brodericka, Sex ve městě a Courtney Cox – to všechno víc jak třikrát za minutu. Tam kde je hluché místo, nasadí se nějaká finesa s formou (jumping cutu uprostřed statických obrazů si divák užije až až). Po skončení filmu mě napadlo jediné: Za co?

Prý nejlepší francouzská komedie roku 2003. neviděl bych to tak růžově (navzdory filmu). Nevadí mi téma, naopak. Nápad natočit příběh o Popelce v gay a trans verzi zní docela odvážně. Chápu všechnu tu snahu v bojích o zlegitimizování a registrované partnerství. Z filmu kouká velké volání po toleranci (když katolický kněz pomáhá transsexuálovi a gayovi v jeho cestě ke svatbě), ale film nefunguje jako takový. Vtipy moc nepobaví, spíš vyznívají trapně. Hlavně chybí nosnější příběh – nejdřív sledujeme Chou Chou po příjezdu do Paříže a netušíme vůbec nic, ani stopa po nějaké zápletce, jen série událostí, které ani pořádně nenavazují. Druhá polovina se zase naopak upne jen na téma milostné zápletky, které je od počátku přáno, takže žádné velké drama, až na tu zbytečnou policejní taškařici na konci. S francouzskými komediemi to jde z kopce, rrrrrr!

Nemůžu si pomoci, ale tohle vypadá, jako když se Ondřej Trojan zhlédl v Lasse Hallströmovi. Neustále se snaží hrát divákovi na city, ale je to jen rozpačitý sentimentální štěk. Z celého příběhu mohl vytěžit mnohem více, nabízelo se tolik silných scén. To, co na počátku vypadá jako konfrontace mezi tradičním životem v horské komunitě a městskou emancipovanou dívkou, se naprosto vytratí a místo toho sledujeme jen epizodický sled událostí, které často působí nadbytečně (události kolem Lipkovy rodiny). Navíc vše působí značně nedotaženým a nedořečeným dějem – vztah mezi Hanou a Jozou mi přišel nějak moc uspěchaný, nepropracovaný. Spolu s tím mi vadila malá hloubka prokreslení postav. Spíš než jako živoucí lidé vypadali jako specifické typové figurky. No nic, je to spíš jen za 3,5 hvězdy.

Herzův až hororově laděný snímek, který svou atmosférou a výraznou secesní stylizací připomíná Jirešovu Valérii a týden divů. I tady se výrazným způsobem pracuje s barvami, což je vidět už na spodobnění obou sester – černá a bílá (famózní dvojrole Ivy Jažurové). Bohužel dojíždí na rozvleklou atmosféru a docela nevyváženou gradaci. Na místní poměry zajímavé dílko, které se snaží vyplnit mezeru na poli mysteriózních filmů.