Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Komedie
  • Krimi
  • Drama
  • Akční

Recenze (279)

plakát

Tom a Jerry (1940) (seriál) 

Od mala jsem se na to díval. Ale dlouho, osmnáct let, mě nebavilo to zpracování. Nebyly tam ty zvukové efekty jaké byly třeba ve Flintstoneových či Scooby-Doo, apod. I když jsem to sledoval mnohokrát v dětství, nevnímal jsem obsah, jen dabing, prvky situací. Ale od roku 2018 jsem si silně oblíbil to zpracování. Zbožňuji u starších dílů ten styl kresby, plynulost animací, rychlost pohybů, ten zvukový efekt při silných nárazech, co zní jako výstřel pistole. Dabing Aťky Janouškové na Jerrymu je pro mě něco jako pro ostatní její Včelka Mája. Dále dabing těch různých myší a káčátek a Mammy Two Shoes jsou moje oblíbené. Zbožňuju také u toho žánr groteska, i u jakékohokoli seriálu a filmu z jakékoli země původu. Je to u mě mezi nejoblíbenějšími seriály za můj život, společně s komiksovým Kačerem Donaldem, televizním Looney Tunes, Šmoulů, Medvídka Pú a Kocoura Cliffa. Tak to mám to všechno rád, že nesnáším názor, že TJ a další podobní je moc drsný, nevhodný, ve smyslu jako grotesknost obecně, ne některé konkrétní scény. I všechny pozdější série i pokračování jsem přijal, třeba Tom a Jerry Kids první a druhé řady jsou moje oblíbené. Ale i ostatní, včetně ty české série od Gena Deitche.

plakát

Bugs Bunny: Pěkně vypečený králík (2008) (video kompilace) 

Zbožňuji Looney Tunes celkově. Tyto díly ale stejně se vysílaly také jako součást Hitparády animáků na dnes již zaniklé televizi Tuty TV. A stejně jako u "Kačer Daffy a jeho kamarádi" či "Veselé příhody prasátka smolaře", tak i zde tu kazí dabing. Já nejsem dost náročný na úroveň dabingu, ale tohle bylo ten nejhorší český dabing, jaký jsem slyšel. Ta úroveň už je jakoby ani nebyl běžný český dabing, ale spíš ruská překrývačka či práhlasý dabing. Tímto u mě tyto díly nedávaly žádnou nostalgii, oproti dílům z kazet z 90. let, či ČT dabingu, dokonce i díly LT vysílané na Barrandově v 2012 byly na úrovní blíž k ČT. Ale samotné díly a seriál výborný.

plakát

Mr. Bean (1990) (seriál) 

V tom Beanovi a jeho veškerém chování a řešení problémů jsem viděl často svého blízského. Po letech jsem to spustil a dochází mi, jak ty samotné scénáře a gagy jsou většinou ne úderné, ale tak jednoduché, že bych je sám ani rád nevymýšlel, ale tady je dúležité to podání a to je to kouzlo. U těch scén, kdy udělá druhým takové problémy, že chtějí jít po něm, tak jsem se klepal strachy, aby ho nechytili.

plakát

Datel Woody (1999) (seriál) 

Zajímavé, kolik moralistů se tady sešlo a byli dost kritický k tomu seriálu, že se tam dělají naschvály, i od těch, co mají rádi podobné seriály jako Bugs Bunny. Divné. Mě se to líbí nastejno. Ten tučňák mě moc nebavil, byl takový klidný a málo vtipný. A navíc dabing je výborný, to obsazení, že se povedlo sehnat ty dabéry, kteří už v té době a potom už tyhle seriály nedabovali, i když ještě dlouho mohli. Na úrovni 90. let.

plakát

Wunschpunsch (2000) (seriál) 

V rámci Fox Kids, jeden z jediných pořadů (vedle Kocoura Cliffa), které jsem sledoval rád a úplně nejoblíbenější v oblasti. Ději jsem nerozuměl v té době, ale mě velmi oslnila kresba očí a design postav, proto čtyři hvězdy, což dávám máločemu a pět hvězdiček už nedávám vůbec ničemu. PS: To není americký seriál, ale německo-francouzsko-kanadský seriál.

plakát

The New Adventures of Tom and Jerry (1980) (seriál) 

Po Tom a Jerry Kids moje nejoblíbenější série s Toma a Jerryho, kvůli těm zvukům a zároveň groteskní situaci. Ta syntetická hudba mi připomíná a dává mi nádech, jakoby to byl východoevropský film.

plakát

The New Tom & Jerry Show (1975) (seriál) 

Bavily mě vždycky jakékoli série Toma a Jerryho kromě původních. Něco mi nehrálo, proč tu jsou najednou kamarádi. A ono to bylo proto, že v době natáčení byla cenzura násilí v dětských filmech, takže ty tehdější pořady byly sice groteskní, ale nesměli si úmyslně udeřit, natož hodit bombu do obličeje. Ale čtyři hvězdy za to, že to bylo moje dětství, na kterých jsem vyrůstal a na které se dnes kouknu.

plakát

Tisíc a jedna králičí pohádka (1982) 

Když celovečerní filmy, tak jedině jako slepenec krátkých samostatných příběhů. Neboť je to pro mě dobré s pozorností, taky hustý obsah. A ten dabing je přesně to, na co jsem vyrůstal.

plakát

Maléry pana účetního (1980) 

Budu hodnotit celou sérii Fantozziů i podobných komedií s Villaggiem. Moje nejoblíbenější hrané komedie za poslední roky. Léta jsem to chtěl vidět podle hodnocení tety. Od té doby mě to baví. Možná proto, že některé vtipy mi dost připomíná Toma a Jerryho a Looney Tunes (nafouknuté prsty, placaté těla, zadržení křiku při bolesti tím, že uteče daleko a tam zařve, padání z výšek, kouřící uši po pálivém jídle, prorážení dveří při utíkání, přičemž se udělá díra na dveřích, po střelení do obličeje očmouzený obličej, roztrhané oblečení po pokousáním psem, ...), dále také ty situace Fantozziho, kde mi je ho už líto (on něco udělá, odsuzují ho, obětování beránků, zotročování kdekým). Dále dabing a obsazení podobný právě k těm kresleným filmům. Řešení kontroverzních politických-společenských témat (potraty, extrémisti, diskriminace, ...). A jelikož je to určené dospělým, tak mi zde nevadí ani nechutné vtipy třeba na vyměšování, atd.

plakát

Goofyho tlupa (1992) (seriál) 

Můj nejoblíbenější seriálová Disneyovka, to byly můj první rok sledování seriálů v TV (ve 3 letech). Kdybych neměl koupenou VHS z výprodeje z videopůjčoven, tak ani ten seriál neznám, protože se 20 let nevysílal! Dějově mě nejvíc bavily ty díly jak Pete se snaží na někoho ušít boudu, protože mám rád zápletky s naschválama. Nejméně oblíbené jsou ty díly, jak Goofy vypráví Maxovi o svých předcích, protože to je ixsté omílení známých literatur.