hraboska

Tak tohle byla vážně show! Je to obdivuhodné, jak taková nesourodá změť všeho bláznivého, úchylného a neuvěřitelného dokáže držet pohromadě. Opravdu originální počin, který vás jednu chvíli přesvědčí o tom, že tuhle párty musíte milovat a hned na to vás tak znechutí, že se vám chce okamžitě vypnout obraz. Ale nejde to, prostě to nejde. Rocky Horror Picture show vás pohltí tak, že si nebudete přát, aby to skončilo. A nebo budete? Takhle rozpolcená jsem během filmu asi nikdy nebyla. Nicméně rocková hudba, dokonalé pěvecké i herecké výkony a taneční čísla mě vždy přesvědčí o tom, že tohle je nejoriginálnější muzikál všech dob. A když k tomu připočítám parodické odkazy na všechny béčkové filmy, co vás napadnou, tak ten film nemůžu nemilovat.

Chcete poznat pravé charaktery lidí? Zavřete je do rozhrkaného autobusu a pošlete je do Bělehradu. Satirický film Slobodana Sijana sice záměrně ukazuje typizované postavy od moralisty přes společností odsuzovaného nemocného až po nevěstu, která se paradoxně musela vdát, aby se dostala ke svobodě. Popravdě jsem na film koukala nejprve jen kvůli balkánské hudbě, ale čím více se autobus blížil k Bělehradu, tím více jsem se vžívala do postav. Nesourodé panoptikum na palubě vůbec netuší, že ve svém cíli budou mít něco společného – tragický konec, satira vygradovaná do nejvyššího možného bodu. První film z balkánského prostředí, který jsem viděla, byla Kusturicova Černá kočka, bílý kocour. Kdybych je měla srovnat, tak asi takhle: hudba skvělá v obou filmech, ovšem zatímco Kusturica se drží romantické linie, Sijan se nebojí zapojit téma začátku války a tím u mě tato podivuhodná road movie vítězí.

Western, který se tak trochu vymyká. Western protkaný humorem, natočený Italem Leonem, ozvučený dalším Italem Morriconem. Je to zajímavé, že právě Italové dokáží tak dokonale a harmonicky zpracovat typicky americké téma. Dokázali tomuto spaghetti westernu zachovat důstojnou tvář, ať už scenériemi nebo hudbou, která i ve všech úsměvných (někdy vlastně až směšných) situacích zůstává vážnou. Co se hlavních postav týče, skvěle dohromady fungují a to i přes to, že by jeden druhého nejraději zabil. Je vidět, že společné zájmy dělají divy. Nejvíce jsem si oblíbila Hodného. Ano, je to sice padouch všech padouchů a postřílel snad nejvíc lidí, ale když dával poslední doušek umírajícímu kapitánovi a poslední cigaretu umírajícímu vojákovi a vůbec ten jeho poslední výstřel… člověk by se snad dokázal i zamilovat (zvláště když připočteme fakt, že ho ztvárnil Clint Eastwood). Ale abych jen nechválila, i tenhle film má v mých očích své mouchy a to některé táhlé a zdlouhavé scény, ale ty k westernu prostě patří. Nikdy jsem tenhle typ filmů neměla v lásce, ale po zhlédnutí Hodného, zlého a ošklivého se film zařadil do mého pomyslného top žebříčku.