ra1n

Skvělá "choreografie" akčních scén připomínající to nejhorší ze sci-fi béček padesátých let včetně legendárního zápasu Bély Lugosiho s chobotnicí. Marc Singer šplhající na skálu. Vrh kancelářským křeslem. 4½

Ve filmu to vypadá, že Lenin až teprve na sklonku života vede úvahy a vyjadřuje pochybnosti o věcech, ve které doložitelně nevěřil ani před Velkou Říjnovou (a po neúspěchu Trockého snahy o šíření revoluce už by ani věřit nemohl). Navíc ta metafora s odklízením padlého stromu a především Stalinova reakce na ni mi v politických souvislostech přišla dost laciná a až příliš zjednodušující. Dostavil se stejný pocit jako u předchozího dílu o Hitlerovi (nebo spíš Evě Braunové?): nicneříkající a povrchnímu pohledu poplatná karikatura "marnivosti mocných a jejich úpadku".

Dvě generace. Jedna se ztrácí v mlze, druhá ve tmě.

Kompromis za kompromisem se tváře mění, ale muzeum se zdá být zatuchlé. Pohrobek nás drží při zemi a omezuje naši svobodu, ale právě ve jménu svobody se ho zbavit nedokážeme. Alespoň mu pro budoucnost vytvoříme identitu. Náboženské vyznání? Žádné. Jakou má vlastně šanci? Otázka na zdi trvá a v New Yorku je na každého obyvatele jedna krysa.

Divácky nevděčný závěr tím narozdíl od Krátkého filmu o lásce alespoň vybízí k nějakému hlubšímu zamyšlení.

Jeden z mnoha stand-up komiků vykrádajících Billa Hickse.

Dillinger je mrtvý a úniková loď v negativu.

[youtube]

Die Uhr läuft.

Ta "nepříjemná přeexponovanost" má zajímavý efekt: podobně jako třeba v Podivnější než ráj se jednotlivé postavy pohybovaly v bílém prázdnu, zde se v něm přímo ztrácejí nebo splývají se svým okolím, často tak vytvářejíc dojem jakoby ve filmu ani neexistovaly. "Ale nic na mě není vidět."