ClayGirl

Já vidím Fontánu jako průměrné drama o muži, kterému umírá milovaná žena, promíchané se scénami připomínajícími mnou nenáviděného Pána prstenů a ještě dalšími scénami jako z Avatara. Je možné, že to má nějaký vyšší smysl, který mi unikl, ale nedá se říci, že by se mi chtělo pouštět si to znovu, čumět na to jako sůva z nudlí a hledat v tom jakoukoli logiku. A navíc začínám podezírat režiséra, zda během natáčení nezkonzumoval nezdravé množství sušených hub, které našel v trávě.

Jeden z nejhloupějších výtvorů americké kinematografie zaměřený na rodinky s dětmi, které se rády večer podívají na rodinnou komedii a nechají se ošálit i takovým odfláknutým nesmyslem.

Asi ten nejlepší film, který si můžete pustit jako kulisu, když s nejlepší kamarádkou u skleničky probíráte příslušnou tématiku.

Povedené filmové zpracování života jedné z nejúžasnějších zpěvaček, které kdy existovaly.

Film, který vidíte dvakrát a pokaždé úplně jinak. Výborný nápad i zpracování. Jeden z mála filmů, u kterých na herce koukám s otevřenou pusou a údivem, jak vůbec někdo může umět tak skvěle hrát! Toni Collette navíc ve svém věku! Šestý smysl má možná pár much, ale nemůžu si pomoct, je to úžasný film.

Poprvé jsem film zhlédla s lehce zamračeným výrazem, který mi na další dvě hodiny zůstal. Pořádně jsem to pochopila až napodruhé. Schindlerův seznam má všechno, co by měl takový film mít. EMOCE, napětí. Vynikající zpracování. Téměř dokonalé herecké výkony především Fiennese a Neesona. Pro mě rozhodně jeden z nejlepších filmů vůbec, ke kterému se vždy ráda vracím. „I could have gotten one more person... and I didn't!“

Kdesi jsem četla, že Mendes má problém s přiblížením postav divákovi. Není to pravda.

Toto dílo pro mě bylo velkým zklamáním. Od nejlepšího hororu podle žebříčků ČSFD jsem čekala rozhodně více. I když jsem se po celou dobu opravdu usilovně snažila dávat pozor, stejně jsem se nakonec soustředila hlavně na pečlivé porcování gumového medvídka, kterého jsem měla právě v puse. Ne, žádné napětí se nedostavilo! A když tam konečně ukázali nějaké to mrtvé tělo, i přes fikaný záběr pouze na záda bylo jasně poznat, že je to figurína. Je pravda, že Hopkins byl jako Lecter božský a užívala jsem si ho, ale 16 jedlých minut je z celkových 118 nestydatě málo.

Lidé přicházeli do našeho kina s už předem pohřebním naladěním a jistě nejedním kapesníčkem po ruce. Mám dojem, že Roden se na to pro tentokrát vykašlal a celou dobu se duševně vznášel kdesi mimo hmotný svět, zatímco ostatní mu kontrastovali tím, že řádně přeháněli gestikulaci a artikulaci a zapomněli, že jsou ve filmu – nikoli v divadle, jak už to máme my Češi ve zvyku. Kritizovat znamená vyčítat někomu, že něco nedělá tak, jak bych to dělala já na jeho místě. Jak by to asi vypadalo, kdyby do těch rolí obsadili náš dramaťák.