flu

Geniální mix osmdesátkové spielbergovské estetiky a kingovských "mládežnických" psychohororu z téže dekády. To vše opentlené špičkově poskládaným dobovým soundtrackem a originální muzikou, která zní jako nějaké ztracené skladby mistra Carpentera. Že by seriál roku?

Za mně čistých pět, a všichni, kteří tady brblají kvůli trapným trikům, pitomé krávě a hysterickému frackovi, nechť si do omrzení pouští Drag Me To Hell, anebo jinou podobnou hororovou kokotinu. "Under the Shadow" evidentně není film pro vás.

Odchylek od - dle mého názoru téměř nezfilmovatelné - předlohy je tam více než dost. Nicméně, pokud se přes to dokážete přenést, zbyde vám řemeslně poctivě natočenou žánrovka, jaká tady už dlouho nebyla. A byť je to natočené jen "na motivy" knihy, pořád se jedná o jednu z mála těch opravdu dobrých adaptací P.K.Dicka.

Quality TV pro náročného diváka. „Show Me a Hero“ je pečlivá a faktograficky přesná dramatizace ideového a politického střetu mezi komunálními politiky, (ne)spravedlivě rozhořčenými občany a hnutím za práva menšin, jehož středobodem se v 70. a 80. letech 20. století stala výstavba sociálního bydlení ve většinově bělošských čtvrtích města Yonkers ve státě New York. Je obdivuhodné, že i z tak nezáživné a ryze lokální látky, jakým komunální politika jednoho z několika desítek předměstí gigantické severoamerické metropole bezesporu je, dokázali Simon, Zorzi, Haggis a celý herecký ansámbl (Oscar Isaac ten Zlatý Globus dostal zcela zaslouženě, nicméně za zmínku stojí i výborný Alfred Molina či v podstatě všechny hlavní ženské postavy v čele s Katherine Keener, které jsou zahrané opravdu skvěle) vytřískat solidní dramatický potenciál a přetavili ji v obecně platnou moralitku o povaze politiky, síle předsudků a víře v demokracii. Což jsou ostatně témata, která palčivě rezonují (nejen) americkou společností i dnes, byť v odlišném kontextu. Závěrem lze jen doufat, že Simon onu laťku, kterou sám sobě svými předchozími projekty (Corner, The Wire, Generation Kill, Treme a s nepodstatnými výhradami i Show Me a Hero) nastavil proklatě vysoko, dokáže udržet i do budoucna.

Životopisný seriál? Dokudrama? Ale kdeže. Právě ona "wannabe" biografická a dokumentární rovina je tím místem, kde "Narcos" selhávají na celé čáře. O pozadí vzestupu kartelů v zemi, která byla od konce čtyřicátých let dvacátého století soustavně rvána na kusy šíleným politickým násilím (liberálové vs konzervativci, levicové guerilly, paras, eskadry smrti, stovky tisíc mrtvých), se člověk nedozví vůbec nic. Stejně tak tvůrci zcela rezignovali na to, aby osvětlili vazby mezi organizovaným zločinem a byznysem, politikou, bezpečnostním aparátem, zkrátka všemi těmi, kteří mu poskytují (poskytovali?) legitimitu a krytí a umožnili drogovým kartelům, aby se v daném místě a době staly integrální součástí celé společnosti. V neposlední řadě pak "Narcos" dost manipulativně pracují jak s fakty, tak s více či méně divokými fámami a v celé řadě případů pak skutečné události popisují úplně jinak, než se ve skutečnosti odehrály. Což by nevadilo, pokud by tvůrci přiznali, že to celé je ryzí fikce (based on facts), což se jaksi nestalo. Ve výsledku pak "Narcos" rozhodně nepřináší žádný nový pohled na onu nešťastnou válku proti drogám, nýbrž jen starou dobrou pohádku o boji amerického dobra s kolumbijským drogovým zlem. Což je dle mého názoru poněkud málo...

S hodnocením jsem v průběhu filmu lehce váhal, leč závěrečná scéna z toho bohem zapomenutého předměstského dvorku to vytáhla na čistých pět *. Certain dark chambers of the heart, once open, can never be closed again.

Manish Gupta se specializuje na adaptace skutečných kriminálních případů (The Stoneman Murders) a nejinak tomu je i v tomto případě. Jako podklad tentokrát posloužil široce medializovaný případ vraždy čtrnáctileté dívky a rodinného sluhy, který se odehrál v roce 2008 v Noidě ve státě Uttar Pradesh (viz zde). Děj je sice přenesen do Mumbaje, ale ve všech klíčových aspektech děje "Rahasya" vychází z onoho skutečného případu. Výsledkem je poctivý policejní procedurál kombinovaný se soudním a společenským dramatem. A určitá "televiznost", občasné přehrávání a "bizarně pompézní" hudba zkrátka k indickým filmům nedomyslitelně patří. Za mne tedy někde mezi *** a ****.

You should move to a small town, where the rule of law still exists. You will not survive here. You are not a wolf. And this is the land of wolves now. Bezchybné...

Římské podsvětí narozdíl od jiných oblastí Itálie nikdy neovládala jedna centralizovaná kriminální skupina typu sicilské mafie, kampánské camorry či kalábrijské ndranghetty. K tomuto sice svého času měla docela blízko Banda della Magliana (tu ostatně Sollima zachytil v jiné adaptaci De Cataldovy předlohy), nicméně i ta fungovala spíše jako poměrně demokratické uskupení více či méně nezávislých "baterií" svázaných jen společnýmí zájmy, kasou a letitými přátelskými vazbami. Po jejím pádu na počátku devadesátých let dvacátého století se pak vše postupně navrátilo do starých kolejí, tedy k jakési volné soutěži místních zločineckých band a zástupců etablovaných kriminálních syndikátů z jihu země soupeřících o území, peníze, moc i politický vliv nad Věčným městem. A přesně tenhle komplikovaný, amorální a neskutečně krutý svět se De Cataldovi i Sollimovi podařilo zachytit více než přesně.

Hypnotická noční můra, která vystihuje atmosféru současného Turecka tak trefně, že lépe už to snad ani nejde.