borboleta

Usilovně přemýšlím, co bych tomu mohla vytknout, ale ani po desátém shlédnutí mě nic nenapadá. Dokonce mám takový pocit, že mě nic nenapadne ani později. Trochu se totiž podezřívám, že pokaždé, když se na Pulp Fiction podívám, tak mám stále silnější pocit, že tohle je naprosto dokonalý film.

Osvěžující akční retro v letních barvičkách se sympatickým a atraktivním ústředním triem, které je doplněno stylovým soundtrackem a hlavně přesně tou správnou dávkou nadhledu a (sebe)ironie. Pro mě je tento film velice vítaným příjemným překvapením.

Když jsem se snažila dívat se na Nejasnou zprávu poprvé, byla jsem ještě prakticky dítě a viděla jsem jen scénu útoku vlků. Tato scéna se mi zabořila do mozku a přestože jsem i jako dítě byla ohledně děsivých věcí ve filmech značně otrlá, vlci se mi objevovali v nepříjemných snech ještě dlouho potom. Později jsem viděla film celý a musím říct, že na mě opravdu silně zapůsobil. Příběh pro mě vlastně tady ani není to nejdůležitější, hlavní je tady pro mě dojem, vnímám to jako obraz šílené Jakubiskovy fantazie, vášnivého a krutého světa s ostrými hranami, divokých obrazů, dusivé atmosféry a neurčitého čekání na konec světa, který by možná mohl být pro někoho i vysvobozením a nejen hrozbou. Veselí při oslavách před blížící se pohromou je neskutečně tísnivé. Nejasná zpráva o konci světa je film pulsující emocemi a živelností.

Film, který můžu vidět třeba tisíckrát stále dokola a nikdy mě neomrzí, je to absolutní špička po všech stránkách... vždyť život je jako bonboniéra...

Dřív než film jsem znala jeho hudbu, která mě zaujala natolik, že jsem byla přesvědčena, že film by se mi líbil i kdyby tam už nic jiného navíc nebylo. Jenže ve Vlasech toho najdete mnohem víc, že jen pár hipíků, kteří poskakujou v Central Parku. Vlasy jsou hlavně filmem o svobodě, o touze po ní a boji za ní.

Kultovní film o drogách, který by od nich dokázal řadu lidí odradit. Netvrdí totiž bezduše "Neberte drogy, protože je to prostě špatné!", ale ústy Rentona nám říká, že si můžeme sami zvolit jestli chceme mít problémy s hypotékou, prací, zdravím, televizí a tak podobně, anebo mít problém ten problém jen jeden - kde sehnat drogy. Ovšem musíme počítat s tím, že následky si poneseme sami a je to jen na nás, jak to s námi dopadne. Scénář je skvěle napsaný, herci v čele s Ewanem McGregorem hrají perfektně, hudba je super, zkrátka není co vytknout, je to klasika:-)

Jasný důkaz toho, že i film bez výrazného děje může být naprosto perfektní. Pelíšky jsem viděla mnohokrát a ještě mnohokrát je uvidím a přesto vždycky mě dovedou rozesmát i dojmout a prakticky vždycky si všimnu nějakého nového detailu nebo souvislosti, která mi před tím unikla. O hláškách, dialozích, hercích a atmosféře snad ani nemá cenu psát, všichni přece víme, že to nemá chybu. Pro mě ale nejlepší a zároveň nejsmutnější scéna (nejen v rámci tohoto filmu, ale obecně) je smrt maminky Jindry. Takové pojetí je naprosto geniální.