Dunkerk

Nolanovy předchozí filmy byly sice vypravěčsky rafinovanější a myšlenkově ambicióznější, ale okázalá struktura v nich mnohdy zastiňovala emoce. Dunkerk, držící se v řadě ohledů více při zemi, je zatím jeho nejfunkčnějším prototypem velkofilmu, jaký Hollywood v současnosti potřebuje, velkofilmu, který budete chtít vidět nejen v technicky špičkově vybaveném kině (nejlépe v kině IMAX), ale navíc opakovaně. Díky soustředěné režii je v něm vše podřízené maximálnímu smyslovému zážitku, jehož intenzita stoupá s každým zhlédnutím, neboť se lépe orientujete v časových vztazích mezi jednotlivými liniemi a můžete víc prožívat a méně řešit naratologickou skládačku. Opojné, závratné a ve své intenzitě nepolevující od začátku do konce. (Třikrát kino, z toho dvakrát IMAX.) Všechno ostatní, co mě k Dunkerku napadlo, si můžete přečíst tady. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, MessiáŠ, J*A*S*M, Baxt, JitkaCardova, Triple H, Petike, DoNotCross, anagi609 (09.08.2017)

Nepatřím mezi ty, co mají doma v pokojíčku oltář s motlitebnou k Nolanovi, ani nejsem redaktor moviezone a tudíž nemám nad psacím stolem na "prezidentském místě" Nolana v rámu, ale musím přiznat, že jsem si v Imaxu prožil asi nejlepší válečňák všech dob a když píšu prožil, tak tím myslím prožil, protože už od prvního záběru jsem byl v Dunkerku s nima se všema a nebýt mého diváckého podvědomí, které mně, stejně jako holkám tampony ob dodávalo pocit klidu a bezpečí chvěl bych se strachy o svůj život ještě teď. Několik prostřihávaných dějových vrstev tady absolutně nevadí, naopak dokonale vykreslujou tu bezmoc, beznaděj a strach, kterou musel mít v Dunkerku snad i pobřežní písek. Navíc ta dynamika a tempo filmu, je takový, že by se na něm mohli vyučovat i piloti F1. Schopnost mistra Nolana vyprávět obrazem tady dosáhla svého geniálního vrcholu, dál už to fakt nejde. Dialogy minimální, hlavní role žádná a přesto film na který se nezapomene. Mark Rylance jak ten chlap je užasnej, jeden jeho pohled = desítky silných slov. Hans Zimmer v době kdy nedává rozhovory Pomovi tvoří filmové hudební kompozice snad z jiný galexie, protože jinak už to nechápu a jestli on a Chris nedostanou zlatýho panáka, tak bych poprosil ušaře a očaře o povinou prohlíku všech akademiků. (26.07.2017)

Vy jste jenom jachtaři. Žádný námořnictvo." Technickou dokonalostí se může vyhrát válka, ale skvělý film podle mne musí obsahovat o něco víc. Jenže "slavný" útěk Angličanů z Dunkerku domů mi nic jiného nenabídl. Bouchalo to sice krásně a dunělo to prvotřídně, ale kromě odhodlaného civilisty pana Dawsona mě v podstatě nikdo nezaujal. Avšak dle známého přísloví "kdo uteče, vyhraje" tehdy Angláni vyhráli na celé čáře a potvrdili tak pověst nejlepších evropských sprintérů. Nicméně já bych byl dost rád, kdyby se pan Nolan vrátil k filmům, které místo uší a očí zaměstnávají spíše mozek. Ten si totiž tentokrát prvotřídně odpočinul. (28.12.2017)

Počítejte s tím, že Dunkerk je typ válečného filmu, který jste v životě neviděli. Třeba už jen tím, že ze 106ti celkových minut stopáže je 106 minut filmu spjatých s hudbou Hanse Zimmera, který sice nezaujme po melodické stránce nebo nějakým výrazným melodickým motivem, nicméně dokáže rozpumpovat krev v žilách neuvěřitelným napětím, které neustane ani v momentě, kdy Vám na plátně naběhnou závěrečné titulky. Tak dobře spojený hraný obraz s hudbou jsem pravděpodobně ještě nezažil a musím říct, že i když se nejedná o nejlepší Nolanův film, tak pořád se jedná o zážitek, který si z paměti jen tak nevymažu. Také ale nesmím zapomenout ocenit skutečnost, že pan režisér pojal film sérií malých příběhů obyčejných, ale i neobyčejných lidí. Každá postava tu má svůj smysl a i když toho například Tom Hardy na plátně moc neřekne, tak závěr Vás přesvědčí, že jeho herecký výkon byl jednoznačný. Stejně tak se mi hodně líbily postavy, které hrál Mark Rylance, Kenneth Branagh a hlavně Harry Styles, který mě svým prvním hereckým výkonem totálně odboural. A přiznám se, že ještě víc jsem byl v šoku, když jsem zjistil, že se vlastně jedná o zpěváka One Direction. Jak velké koule je potřeba k tomu, aby si světově uznávaný režisér, pro jednu z hlavních rolí ve svém nejnovějším filmu, zvolil kluka, který je ve světě znám otravným boybandem, ve kterém hraje, ale nulovými hereckými zkušenostmi? Podle mě hodně velké, jenže takový prostě Christopher Nolan je a musím říct, že je radost žít v době, kdy točí tak skvostné filmy. (11.08.2017)

Skutečné křižníky, záchranné čluny, přesně zrekonstruovaná letadla a jedno důležité molo. Též věrně postavené pro autentické potřeby filmu. S nějakou CGI animací si Nolan příliš netyká, snaží se maximálně využívat klasické filmařské postupy a jeho film tak opět vypadá neuvěřitelně reálně. Je radost sledovat, jak Chris za dunění hudby Hanse Zimmera a hřmění padajících bomb - všechno dokonale rozbije na kusy, přičemž poutá příběhem silnějším, než silnice... (05.12.2019)