borboleta

Jasný důkaz toho, že i film bez výrazného děje může být naprosto perfektní. Pelíšky jsem viděla mnohokrát a ještě mnohokrát je uvidím a přesto vždycky mě dovedou rozesmát i dojmout a prakticky vždycky si všimnu nějakého nového detailu nebo souvislosti, která mi před tím unikla. O hláškách, dialozích, hercích a atmosféře snad ani nemá cenu psát, všichni přece víme, že to nemá chybu. Pro mě ale nejlepší a zároveň nejsmutnější scéna (nejen v rámci tohoto filmu, ale obecně) je smrt maminky Jindry. Takové pojetí je naprosto geniální.

K hlavní postavě jsem si vypěstovala během filmu takovou averzi, že jsem měla co dělat, abych to vůbec dokoukala do konce. Asi jsem bez emocí a z kusu ledu, ale se mnou to opravdu nepohnulo. Proč bych se měla dívat na ubrečenou trapnou ženskou, ke které nemám žádný kladný vztah a je mi vlastně úplně jedno, co se s ní děje?

Musím uznat, že příběh je hodně silný a osudy postav jen tak nenechají nikoho chladným, vadí mi ale jakási rozpolcenost. Přišlo mi, že se dívám na tři různé filmy, které do sebe tak nějak nepasují, každý má jiné tempo a obzvlášť ten poslední, který dovysvětluje, jak přesně to bylo, bych si nejradši odpustila. Přišlo mi to podobné, jako když v televizi přepnete na jiný program. Tato nevyváženost celku mi hodně kazí dojem z celého filmu a nedokážu se přes ní přenést. Což je trochu škoda, protože ta první, předválečná část, je opravdu povedená, ale bohužel to je jen slibný začátek a dál to už je jen horší.

Po dlouhé době konečně povedená, vtipná a inteligentní pohádka, která rozhodně nenudí a která se vyvarovala jakýchkoliv trapných pitvoření. Příští Vánoce ji chci vidět znovu!

Bez některých věcí si neumíme představit správné Vánoce - bez stromečku, bez dárků, bez bramborového salátu a samozřejmě bez Popelky. A vůbec nezáleží na tom, kolikáté Vánoce to pro nás už jsou.

Po tomhle filmu vždycky dostanu příšernou chuť na čokoládu a Johnnyho Deppa:)

Tak tohle je totální schýza, čarodědek na kolečkových bruslích je ze všeho nejlepší. Jako lehce psychidelická zábava na sobotní afterparty by to ušlo, ale jako večerníček...???

Taktika přidávání nových postav, když hrozí vyčerpání tématu, se vyplatila a tak se vesele pokračuje v krasojízdě. Možná nejglobálněji rozšířený seriál mezi současnou generací vysokoškoláků.

Když mi bylo kolem patnácti, hrozně jsme tenhle seriál žrali, ale už si vlastně nepamatuju proč. Když se teď zpětně podívám na nějakou epizodu, tak se mi chce úplně smát, když vidím, jaké řeči z postav lezou a jak nelogicky a neúměrně jejich věku se chovají: "Ty se systematicky stylizuješ do mojí role!" Nevíte někdo, proč mi ta hlavní postava Dawsona přišla, hlavně v pozdějších sériích, ze všech nejméně zajímavá a potřebná?

Seriál, který svojí chytlavou, svižnou a nenásilnou formou má silný potenciál zaujmout širokou veřejnost, což je počin značně neobvyklý a potřebný víc, než si leckdo myslí. Jsem velice vděčná za to, že hlavní pozornost se soustředí na prvorepublikovou architekturu, protože ačkoliv to byl zlatý věk našeho stavitelství, velká část nearchitektů o ní nic neví a nevnímá ji jako památku. Nedovedu si představit lepší kombinaci průvodce, než je aktivní architekt a herec v jedné osobě. Jen více takových filmů a seriálů, které tak kvalitně propagují architekturu!