Badseeds

Originálku Piána jsem koupila na vlakovém nádraží za deset korun - a s klidem můžu říct, že to bylo mých nejlépe investovaných deset korun v životě.

Godardova kamera zabírá diváka na začátku a konci. Je to Váš život. Nebo by alespoň mohl být - pojednává totiž o životních momentech, kdy třeba i jednou větou něco pokazíte a nemusíte už dostat druhou šanci. G. skvěle zachytil odcizení ve vztahu postav B.Bardot a M.Piccoliho od úžasné intimní scény (líbil se mi "střih" pomocí změn světel) přes lhaní z milosti, ke vzájemné nechuti až po definitivní rozloučení. To vše okořenilo prostředí filmu, ona divadelnost, linie příběhu Odysseai a nahatá hlavní protagonistka. 9/10.

Čekala jsem něco jako roadmovie s důchodcem jedoucím na sekačce, kterého budou pronásledovat Lynchovský bubáci a strašidla. Skoro jsem se trefila, i když bubáci tady jsou spíš stíny druhé světové války a strašidla zase alkohol, nebo spory v rodině. Přesto (nebo právě proto) jde o velmi laskavý příběh (okořeněný jednou docela crazy Lynchovskou scénou s jelenem), který dovede člověka k úvaze o tématech tak základních, ale zásadních, jako je staří či rodinné pouto. Pro mě má tenhle film (kromě bubáků a strašidel) taky duši.

Owning Mahowny má přesně tu nepodbízivou a zároveň působivou atmosféru, na kterou vzácně narazím a kterou mám ráda. Jak už jste jistě četli ve svých filmových slabikářích: Na-co-sáhne-Philip-Seymour-Hoffman, promění-se-ve-zlato. Není tedy žádný div, když Hoffman zahrál fantasticky i postavu Dana Mahownyho, kterému toho zlata nakonec moc nezbylo. Za zmínku určitě stojí i bankéřova žena v podání Minnie Driver. Říkám si, že tvůrčí, ale jinak dost nenápadný film by možná nepotěšil většinového diváka, imunnímu vůči Hoffmanovo kouzlu. Ale víte co? Může to risknout.

Absurdita s poetikou, taškařice s hloubkou, k tomu hrátky s noetikou a chlastací touhou. Nohavica s Plíhalem, Franta Černý s Colemanem - Zelenka je géniem.

Tohle je přesně ten případ nenápadně tvářícího se filmu, kterej ve finále převálcuje všechny filmy Febiofestu. Bezchybně natočenej příběh, kterej je místy pravdivě nelítostnej, nechybí mu ale britskej vtip a šmrnc. Herecky exceluje v taťkovské roli Tim Roth a dámské oko jistě potěší Cillian Murphy. Pro mě nezapomenutelnej zážitek, nehledě na to, že mám teď tendenci každý dítě stříhat na mikádo a říkat mu Liška. Zkrátka jak by řekla uživatelka Štíple - "Briťáci umí."

Almodovarovská absurditka, kterou moje vnitřní, roztančená buzna ocenila. Pátou hvězdu by zajistila snad jen dávka meskalinu před projekcí.

Anglická klasika, kterou chcete vidět už jen kvůli režii Anga Lee, scénáři Emmy Thompson nebo hvězdokupě herců. Bohužel obligátní moře postav předlohy Jane Austen v sobě tentokrát některé z hereckých rolí částečně utopilo. Úměra "příliš mnoho postav na krátkou stopáž" pro mě vedla ke zploštění některých výkonů, což je škoda. Coby hereckého prostoru dokázal maximálně využít například Alan Rickman nebo Emma Thompson, naopak Hugh Grant mi přišel, jakoby na filmový plac spíš zabloudil. Vyústění dějových linií našroubované do posledních dvou minut mi také přišlo trochu úsměvné. Celé to na mě zkrátka působilo dojmem člověka, který se snaží nacpat do oblíbeného, leč sraženého svetru.

Pro mě se nejlepší podívaná letošního KVFF vyklubala z nejprve nenápadně působícího filmu, který ale pevně stojí na kvalitním scénáři a čerpá ze zvlástní poetiky prostředí Berlína. Vypíchla bych hlavně ´total hammer´ scénu s revizory a také přirozený herecký výkon hlavního představitele. A pokud zase někdy nedostanu kafe, protože bude rozbitý kávovar (jak se nám stalo hned po promítání v baru v Thermalu) , bude jen velmi těžké si nevzpomenout právě na tento film.

Na tento film si vzpomenu pokaždé, když se jdu projít do parku. Scény z partnerského života na mě udělaly dojem především svou strukturou a přesahem (ačkoli není nejspíš příliš pravděpodobné, že by se kdy na ČSFD přehouply do červeného spektra). Po shlédnutí snímku je pro mě prakticky nemožné nepřemýšlet nad příběhy lidí, které míjím - a kolikrát se u toho bavím jako u dalšího filmu. Při návštěvě Londýna rozhodně Hampstead Heath nevynechám.