Idego

Rodina dysfunkční tak, že by uživila malou armádu psychoterapeutů. Na první pohled úplně nudnej film, ve kterým se ale skrývá plno chytrých detailů lišáčtějších než Abel sám. Nebylo to tak rozkošně ujetý jako Warmerdamova pozdější tvorba, i tak se mi to ale líbilo víc než třeba Seveřani nebo Šaty, ať už kvůli scéně s domácím rande nebo celkovýmu vizuálu a atmosféře sterilního betonovýho města, kde se do bordelu jezdí eskalátorama.

Jeden by nečekal, že v rumunské společnosti 19. století tolik pozná český švejkovství, zaprděnost a iluzi vlastní výjimečnosti, ale oni jsou nakonec lidi všude stejní... Ty dialogy jsou ze zlata. "Ve vsi mého bratrance Židi vychytali z jezera všechny pijavice. A nebohým křesťanům nemá kdo pít krev!"

Tohle je očividně film pro velice úzké publikum. A já do něj nepatřím.

Syrové až na kost, přitom plné citu. Stejně, jako se opakuje každodenní rutina a jak se vlečou životy protagonistů, se vleče i celý film, kvůli čemuž jsem úplně nehltal každou scénu a nakonec si to naporcoval na promítání s pauzama. I tak se mi měsíc po zhlédnutí pořád vybavují některé scény a celková bittersweet atmosféra, kde se nespoutaná volnost bezstarostného mládí mísí s chudobou a obavami nejistého života prekarizovaných. Takže dokoukat to bylo náročnější, ale zážitek ve výsledku silný.

Tak jsem se donutil dokoukat to celé. Neměl jsem. Kdyby v Andělech nebyli ti andělé, dalo by se z toho udělat celkem ucházející drama o AIDS krizi s pár dobrýma hereckýma výkonama a slušnou dynamikou vztahů o poloviční stopáži, ale tohle? Natahovaný pseudoumělecký užvatlaný nic! Zejména scény s andělem Emmou Thompson jsou neuvěřitelně lacině zpracovaný a k uzoufání nudný. Že se navíc snaží být zároveň vtipný pak vyloženě bolí. Podobně bolestivé je sledovat snahy o politicko-filozofickou kritiku konzervatismu, které se omezují na Louisovy povrchní intelektuální angry rants. Žádná hloubka, jen uječená nesympatická postava. Zbytek scén je pak až na světlé výjimky (zéjmena Al Pacinovy scény s telefonem) maximálně průměr. Nechápu, kde se u této nudné natahované slátaniny vzalo tak vysoké hodnocení a co na tom tolik lidí vidí. Kde je ta genialita? Kde je ta nepopsatelná atmosféra? Viděli jsme stejný seriál?

Pokračování nechutné propagandy. Stálo mě velké úsilí přenést se přes budování socialismu a dát alespoň jednu hvězdičku za Marvana.

Líbily se mi ty různý postavy v domě, práce s jejich motivací a ke konci i ta trocha napětí a tříbení charakterů, ale většina filmu před tím se strašně vleče a je prošpikovaná symbolikou a výrazovýma prostředkama, který mně vůbec nesedly. Snahu lidí tvářit se, že se nic neděje, a nepřipouštět si tíhu všeho kolem tu symbolizuje poměrně šílená hudba, občas se ukáže nějakej ten přelud nebo random vedlejší postava jen tak zešílí, a já jsem se na to prostě nedovedl naladit a ve výsledku mě to nudilo.

Takovej ten film, kde cítím, že to v určitých ohledech je pecka, ale doukoukat to je peklo. První část filmu je svěží a často i vtipná jízda začínajícím vztahem, pak se to u Jakeových rodičů překlopí do boží mystifikačky a hravýho vyjebávání s divákem tak, jak to mám rád, a některý dialogy Jakea a mladé dívky jsou vrchol scénaristiky. Bohužel tak cca od poloviny se to začíná vytrácet, vyjebávání s divákem už není hravé, ale sadistické, udržet pozornost vyžaduje s každou další minutou extra odhodlání a pomalu to přerůstá ve frustaci. Dokoukat poslední půhodinu už představovalo vyloženě utrpení. Přesto je těžký to jen tak šmahem odsoudit. I když ten balet si mohl Kaufman odpustit, protože to už působilo jako samoúčelná umělecká onanie, ten ujetej závěr dává filmu dobrej twist a mění celkové vyznění, resp. je důležitej pro to, aby se ten film vůbec dal pochopit. Ale ať je to zajímavý jak chce, že dokoukat to rozhodně není příjemnej filmovej zážitek zůstává faktem. Jsem rád, že jsem to do toho konce vydržel, jsem rád, že jsem objevil super báseň Bonedog by Eva H.D., originální a pozornost zasluhující to je bezesporu, ale asi to ani nikomu nedoporučím a znovu se na to už taky nepodívám.

Z úvodních scén jsem čekal další nudu k uzoufání, ale nakonec mě samotného překvapilo, jak moc se mi film líbil. Díky pomalému tempu a konstantnímu záběru na Fettaha může naplno rezonovat, co se mu asi odehrává v hlavě, a je možno jeho příběh silně prožívat s ním. Obdivuju, s jakým minimem prostředků se režisérovi povedlo podat tak komplexní a intimní záležitost jako je rozhodnutí opustit svůj život a riskovat vše pro překonání Atlantiku, natož v takových podmínkách. Oceňuju symboliku a poetiku, která vypráví, aniž by věci musely být přímo vyřčeny, ale zároveň nesklouzává k šíleným pseudouměleckým metaforám. Navíc se jedná o de facto romantický příběh. Romantický film je většinou laciné klišé, což Atlantic. není ani trochu a umožňuje i náročnějšímu divákovi si tento žánr užít. Skvělá byla i hudba.

Poselství filmu je jasný a veskrze sympatický, obecně fandím čemukoliv, co ukazuje český prospěchářství, hamižnost a vychcanost, a je samozřemě skvělý, že se před okupací mohlo něco takovýho u nás natočit. Bohužel způsob, jakým Kachyňa příběh Olina a Nesovic podává, byl pro mě osobně utrpením. Nemám nic proti lyrice ve filmu, ale co je moc, to je moc. Snad půlka stopáže jsou snový scény, a i když některý z nich jsou dokonalost sama (sirky na zemi v kostele), po chvíli to začne být repetitivní, nadbytečný až otravný a film se vleče jak čekání na Godota. Ve druhé polovině jsem to už nevydržel a pomohl si zrychleným přehráváním a přeskakováním, ale i tak jsem měl pocit, že to trvalo snad pět hodin. Jako jo, bylo to zajímavý, ale že bych si to užil, se říct nedá.