TEREZOR

Nejprve plusy, tedy svěží vítr na české filmové scéně. Z traileru jsem se bála kamery a nevyužití potenciálu černobílého filmu, ale opak byl pravdou. Skvělá kamera, scény, ač delší a bez hudby, tak fungovaly skvěle. Rozhodně dobře zvládnuté role (zvlášť role Olgy a její matky). Nekoukla jsem se ani jednou na hodinky, rytmus i gradace filmu mi sedly. Mínusy, čekala jsem, že porozumím Olze a přiblížím se k tomu proč to udělala, avšak bohužel pro mě zůstává hlouběji nepochopená. Myslím si, že se ve scénáři mohlo více využít i scény z mladšího věku (kdybychom viděli její delší životní úsek, možná bych ji pochopila). Dále se mi zdála naprosto nevyužité vrcholné scény, jako byla scéna Olgy v náklaďáku při vraždění davu a dále její poprava. Zvlášť ve scéně vraždy ( i když byl celý film spíše odosobněný) bych čekala, alespoň vzbuzení znechucení diváka, lepší záběr na mrtvoly, nějaká zoufalost přihlížejícího davu, ale babičky okolo mrtvolek chodili, jakoby si na trhu prohlíželi ovoce, jestli to mělo znamenat překvapení místo hrůzy, nepůsobilo to na mě. A poslední mínus bylo přemíra lesbických scén, ne, že by mi lesbické scény vadily a chápu, že v Olze životě zvlášť její první sexuální zážitek a následné odmítnutí bylo důležité, ale už další muchlování v autě mi z psychologie Olgy moc neřeklo, naopak zpomalovalo rytmus filmu.

Velká noc mě dost příjemně překvapila. Rozhodně bych neřekla, že je těžko koukatelná (i přes určité odosobnění hrdinů, vás stále bude zajímat, jak to bude dál). A i když vše o hrdinech nevíte, stále je to dost upřímný portrét, detaily si člověk může domyslet, ale určitá syrovost životů protagonistů tam je a v dokumentech by podle mého měla být. Záběry jsou na dokument dosti připravené a promyšlené, takže přinášejí i určitý vizuální meditativní zážitek. Doporučuji a doufám, že se od Petra Hátle dočkáme dalších filmů.

Co by se filmu dalo vytknout? Asi málo, co. Opravdu se dá říci, že se našel střed mezi koukatelným českým filmem, co má zároveň co říct. Je to tedy spíše komorní drama, kde člověka nemá nic rozptylovat. (Film se v Praze odehrává v bílém prostorném, takřka holém – ve smyslu absence jakéhokoli rozptýlení, bordelu atd, a pak i následná pasáž osudu psa na ostrově je točena jednoduše odcizené přírodní prostory). Ale něco mi tu nesedí, možná jsem puntičkář, ale např. scéna kdy mladí lidé tancovali v bytě, mi přišla trochu přehrávaná (takhle moc lidí dnes netancuje a taky bych neřekla, že v bytě někdo bude tančit ploužák). Pak by mi minimalistické dialogy nevadili (což tak většinou bylo), kdyby byly i uvěřitelné, ale to jak zareagovala Vanda Hybnerová na to, když se jí snažil Karel Roden konfrontovat s tím, že ho podváděla s bratrem, se mi zdálo naprosto mimo. Jako divák nevím, co se mezi nimi stalo, ale matka i kdyby nechtěla zachránit manželství, tak by se k otci který zjistil, že dítě není jeho, podle mě chovala podřízeněji (např. už jen proto, aby děti proti ní nepoštval, nerozhlásil to, atd..) Takže herecké výkony skvělé, svěží vítr do českého filmu, jen mi někdy film přišel (nádechem minimalismu?) přehnaný, nereálný.

Opravdu dobře zpracovaná žánrovka o tom žádná. Uvidíte nabubřené drsné postavy, jak vedou dobré dialogy a jak se mezi sebou opravdu mistrně masakrují. Navíc si ani nevšimnete, že už uplynuly 3 hodiny, což se dá říci opravdu u málo filmů. Problémem je však, že si nakonec po tom všem masakru musíte podat otázku: A co z toho? Protože všechna ta krev tam vyznívá samoúčelně, žádné zamyšlení, vypointování lidského násilí, důvodů masakrů a prolití litrů krve - a o tom asi tento film neměl být. Proto však také nepřináší nic překvapujícího, jedinečného. Opravdu dobrý žánrový film, ale víc jsem v něm nenalezla.

Myslím, že seriál Upíří deníky si nikdy nehrál ani hrát nebude na hlubokomyslný a nezávislý kousek a proto nevidím důvod proč si hrát na intelektuála a srážet ho kvůli předpokladům, které se ani nikdo z tvůrců seriálu nesnažil splnit. Berte to tak, že je to teenagerská upíří záležitost, dost chytlavá a dost nabytá emocemi, takže jí každý, kdo chce vypnout a zaobírat se romantickými vztahy mezi upíry a lidmi prostě ocení. Svými mladistvými nepochopenými emocemi alespoň nemusíme otravovat nikoho okolo, vše to co průměrný puberťák prožívá je zabalený do fantasy omáčky s upíry a jinými nadpřirozenými bytostmi a na mě to tedy zabírá...

Jediným tahounem filmu je Karel Roden. Scény občas působí až komicky, nevím jestli to zrovna v Lidicích mělo být záměrem.