zucchini

Myslím, že je pro seriál typické, že se tvůrci neustále snaží unikat pokusům o nějakou jednoznačnou interpretaci. Na jednu stranu se dá říct, že podporují inkluzi, protože pracující Rom Franta je jednoznačně kladná postava, na druhou stranu ukazuje meze inkluze, protože "Snědá tíseň" je taková trochu podivná neziskovka. Luďana jde sice vnímat jako rasistu, ale není ve skutečnosti větší rasistka sluníčkářka Blanka, která by si s žádným Romem nikdy nic nezačala? (na rozdíl od Luďana, který se možná nakonec dá se Žanetou – z nedostatku jiných příležitostí – dohromady). Na jednu stranu sice lze seriál vnímat jako boření tabu ohledně transsexuality, na druhou stranu možná Dáše neslouží moc ke cti, že by byla doopravdy ochotná jít s každým (včetně primitiva Edy, s nímž se nakonec naváže vztah). Řekl bych, že z toho tvůrci uvařili hodně pikantní guláš, který spoustu lidí uhranul. V závěru se nebáli ještě přitvrdit tím, jak bez jakéhokoli respektu přistoupili k tematice smrti, z čehož až trochu mrazilo. Přesto si myslím, že si seriál uchoval určitou vnitřní jednotu díky hlavní postavě ztvárněné Martinem Hofmanem. A dokázal celkem dobře ukázat svět mužů, kteří zažívají propad svého sociálního statusu a žijí bez žen (Luďan, farář, Čočkin, nácek Roman, v zásadě i Eda), včetně jejich autentického vulgárního slovníku.

Dvě katoličky, jedna alternativně zaměřená žena a jedna žena, která balancuje mezi rodinou a kariérou. Po zhlédnutí dokumentu se mi nezdálo, že by pro ně rozhodnutí ponechat si dítě s postižením představovalo tu nejtěžší volbu. Rozhodly se samy za sebe, jinak než jim doporučoval zdravotnický systém, jehož názor bývá ovšem většinou lidí pokládán za nezpochybnitelný. Příběhy mi ale přišly trochu nesouměřitelné. Ve třech případech se jednalo o rozhodnutí nejít na potrat u dítěte, které nemělo šanci žít. V jednom případě to bylo rozhodnutí si ponechat dítě, které bude žít a s velkou pravděpodobností bude postižené (v případě svého druhého těhotenství pak tato žena odmítla prenatální diagnostiku).

Pohádky jsou samozřejmě určené především pro děti, a proto by bylo dobré, aby tento pořad hodnotily především ony. Důvod, proč já sám dávám této pohádce nejnižší možné hodnocení spočívá v tom, že jsem po jejím zhlédnutí poprvé ve svém životě vzal v afektu boží jméno nadarmo. Pohádka by možná mohla sloužit jako součást přípravy na přijetí prvního svatého přijímání pro katolické děti. Katechet(k)a by jim mohl(a) položit stejné otázky, jako dostaly duše propouštěné z očistce a pak se mohlo diskutovat o tom, proč má v pohádce sv. Petr síť, proč by mohlo stačit pět chlebů a dvě ryby, na který biblický příběh odkazuje rozestoupení řeky a spoustě dalších biblických a hagiologických narážek. Nenapadá mě jiný důvod, proč tvůrci pohádku prošpikovali těmito narážkami. Ale vzhledem k obrovské popularitě, která zdaleka přesáhla hranice církve, to zřejmě dětem a jejich rodičům zřejmě nevadilo, takže budiž... Na mě ovšem pohádka působila velmi roztříštěným dojmem. Hlavní dějovou linii týkající se jablka, jsem nepochopil. Hezky byla pojatá dějová linie o mafiánské mikulášské skupince a vánoční atmosféra vyzařovala také z příběhu nelítostného kapitalisty Košťála, což ovšem do takové míry připomínalo Vánoční koledu od Dickense, že jsem si říkal, jestli to nebylo tvůrcům až trochu trapné (včetně např. žádosti Vicy Kerekes, jestli by nemohli dostat zaměstnankyně na Mikuláše volno). Toto všechno by se ale dalo nějak skousnout a pohádka by ode mě dostala hezké tři body, nebýt ovšem toho, jak se na nebesích hezky zabydlel panteon českého showbyznysu. Jedním z "odborných poradců" byl Strachův přítel Rob, člen dominikánského řádu, který je známý svou snahou oslovovat celebrity a poskytovat jim duchovní vedení. V katolické církvi je dost obtížné potkávat "kvalitní" lidi, v Robových očích představují řadoví členové církve spíš jenom takovou druhou nebo třetí ligu. Pokud si chce "kvalitní" kněz zahrát první ligu, je třeba obrátit pozornost na celebrity. Obsazení Bartošky do role Boha Otce pro mě bylo obtížně stravitelné. To ho už mohl docela dobře zahrát Karel Gott, jehož písnička nesměla chybět aspoň u závěrečných titulků a jehož dcerušky si zahrály andílky. Z toho, jak se nebesa nejednou rozjasnila při vystoupení Bílé, mě trochu mrazilo v zádech. Řekl bych, že bratři dominikáni pomohli stvořit dílo, které si svou ambiciózností mnoho nezadá s jiným jejich dílem – "Kladivem na čarodějnice". Možná tím chtěli dominikáni Badal, Rob a Kodeda naznačit, že mají smysl pro humor. Ale já jsem po zhlédnutí filmu opravdu poprvé v životě vzal boží jméno nadarmo...