robbez

Vzhledem k otřesným pracovním a životním podmínkám továrních dělníků v 19. století se dá vznik komunistického hnutí celkem snadno pochopit. Dělníci byli skutečně svými zaměstnavateli vykořisťováni. To není žádná expresivní ideologická fráze, ale přesné označení skutečnosti. Dnes už ovšem Evropou místo strašidla komunismu obchází spíše strašidlo migrace. Sympatie tvůrců k Marxově osobě a myšlenkám se mi zdají až příliš zřetelné a pronikají i do celkového vyznění filmu. Ukazují se tu tedy i některé negativní stránky Marxovy osobnosti, především jeho egoismus a nesnášenlivost vůči odlišným názorům. Marx byl ovšem také velmi nepraktický a neuměl příliš hospodařit s penězi. Kdyby ho Engels finančně nepodporoval, pravděpodobně by Marxova rodina pošla hlady.

Havelkovi se určitě podařilo dobře vystihnout atmosféru literární předlohy. Dlouhé romanticko-melancholické záběry krajiny, konfrontace přírodního náboženství s křesťanstvím, konflikt výrazné individuality s průměrností a konformitou, vnitřní boj animálních instinktů s lidskostí, láska a nenávist. Faktem asi je, že přenést v úplnosti obsáhlý a mnohovrstevnatý Urbanův román do filmové podoby je prakticky nemožné. Důležitá a neméně zajímavá část Urbanovy knihy se ovšem odehrává po probuzení Katynky v současnosti. Havelka bohužel přesah příběhu do současnosti jen naznačil v úplném závěru. Takový konec sice v rámci samotného filmu celkem funguje, ale já bych docela rád viděl pokračování. Karel Dobrý se svou přirozenou divností na roli hastrmanského barona typově skvěle hodí a jeho herecký výkon byl uhrančivě přesvědčivý.

Film je samozřejmě úžasný především svou vnější podobou. Divák je naprosto vtažen do Goghova výtvarného světa a má pocit, že prochází jeho oživlými obrazy. Film je ale zajímavý i dějem a dialogy, které sledují téměř kriminální zápletku při pátraní po posledních okamžicích a okolnostech tragického konce přecitlivělého umělce. Vincentovu labilní povahu a jeho komplikovaný vztah ke světu, lidem a bratrovi líčí film s pozoruhodnou psychologickou hloubkou a intuicí.

Lehké konverzační sado-maso hrátky mezi herečkou a režisérem.

Oceňuji zajímavé a originální ztvárnění, ale film je celkově příliš depresivní a bezútěšný.

V podstatě je to docela velká blbost a slátanina, která je celkově spíše trapná než vtipná. Vnímám docela velkou bezradnost tvůrců, čím vlastně film vyplnit. Myšlenka kandidatury Blaníka na prezidenta sice vypadá z hlediska humorného potenciálu velmi slibně, ale nestalo se. Tvůrci vymýšleli nejrůznější podivné a absurdní zápletky, které působí dost nevěrohodně a mimoňsky. Nejvtipnější je asi ještě scéna se dvěma leguány "Pravá" a "Levá", kteří se v budoucnu stanou Blaníkovou obuví.

Je to velmi citlivý a dojemný film o tom, že i obyčejný život může být velkým dílem. Čas běží a realita mění naše původní představy a přání. Asi každý učitel by chtěl být jako Holland a mnoho studentů by si přálo mít takového učitele.

Podobně silný a hluboký dojem mám snad jen z filmu Poslední pokušení Krista. Tady to ale bylo mnohem více civilní a prosté. Mám dojem, že nějak tak se to skutečně mohlo odehrát. Rooney i Joaquin působí neskutečně opravdově a věrohodně.

Je docela zázrak, že takový film u nás vůbec vznikl. Samozřejmě to není běžný film, ale spíše obrazová poezie. Děj příběhu vlastně není tak podstatný, hlavní je celková atmosféra. Líbí se mi to pomalé a meditativní tempo. V mlčení je síla.

Režisér Sláma má neustále potřebu zobrazovat různé ubožáky, ztroskotance a sociálně problémové osoby. Možná chce říci, že jsme takový vlastně svým způsobem všichni a možná má i pravdu, ale každopádně mě nebaví se na to dívat. Byla v tom filmu vlastně vůbec nějaká normální či sympatická osoba? Bylo docela utrpení všechny ty možné patologické vztahové hrůzy a podivnosti na všech úrovních sledovat.