Madeleine.o

Začátek na mě působil dost depresivně. Záběry na bezútěšný, bílý budovy, dráty, který už jsou snad to poslední, co nás spojuje, děsivá ''venčitelka psů'', Buenos Aires pojmutý bez veškerý vášně. Hlavním postavám ale nešlo nefandit a vznikl z toho vážně roztomilý film, který mi nakonec dokázal vtisknout tu tak důležitou naději, kterou na začátku postrádal.

Když jsem byla malá, naši dost často Samotáře citovali v kuchyni, strašně se u toho smáli a já s nima, i když jsem ve většině případů vlastně nerozuměla tomu, co je na tom sakra vtipnýho. Perfektní Macháček, dost mě popravdě řečeno otravovala Jitka Schneiderová a její nemastnej neslanej výkon, ale jinak mi obsazení dělalo víc než radost. Ještě bych zmínila úžasnou roličku Františka Němce, kterej vlastně zas tak šťastnej není. / - Ale jasně, že jsi šťastnej. A HODNĚ si povídáme. / Protože všichni máme na sobě takový malý modrý světýlka, který do nás lidi vkládaj, není možný si tenhle film nezamilovat. Rozhodně mám na sobě o jedno světýlko víc.

Něco tak křehkýho, něžnýho a bolestnýho se jen tak nevidí. Nemám slov.