Madeleine.o

Přes čenglištinu se nedokážu přenést.

SPOILER Chvilkama zkrátka až příliš ''americký'' - viz. holčičí rádoby doma ušitý outfity, který vypadaly jak když se Abercrombie & Fitch snaží vytvořit fakt hodně green kolekci. Konec na můj vkus příliš přímočarej, school bus, seriously? A ten jejich vypíglovanej rádoby přírodní domeček, znovu, seriously? Lidi žijící v lese zkrátka vypadaj jinak, o dětech ani nemluvě, stačí se na ně jet podívat do lesních školek. Tyhle vizuální detaily mě v opravdovosti rušily. Ale na konečnej dojem z filmu neměly vliv, protože jsem byla dojatá a zasažená příběhem jako už dlouho ne. Film, kterej velmi čistym, otevřeným způsobem vypráví o tom specifickým typu síly, kterej můžeme najít jenom v rodině. A ve výsledku je jedno, jestli v lese nebo v obrovský vile.

Na mě přespříliš bizarnosti, Kara Hayward ve spodním prádle na mě zkrátka působila jak z Nabokovo snu a to už se mi vydejchává hůř. Andersona miluju, ale tohle mi fakt nesedlo.

''Parents know when their children pretend to be asleep.''

A jestli Mark Ruffalo nedostane Oscara, napíšu těm akademikům dopis. Oficiálně zařazen mezi mý nejoblíbenější herce, vyrazil mi dech. Kvůli němu stojí za to se na film podívat. Úžasnej výkon.

''I shall be with you.''

Pro mě zatim nejslabší pixarovka. Nostalgie a obracení se k dětství funguje výborně. Animace postaviček se mi ale nelíbila, celkovej systém funkce ,,hlavy'' miloučkej, dobře propracovanej, ale stále to prostě neni ten Pixar, kterej miluju. Velká chvilka dojetí u imaginárního sloníka, jinak mě silnější momenty minuly. Spojení smutku a štěstí je totiž přirozená, lidská záležitost, nebo snad ne? Zkrátka a dobře, kdyby se z námětu vytvořil mini seriálek Pixar shorts, budu o poznání nadšenější.

Nemůžu jinak, za úvodní havlovské hudebně - taneční číslo musim dát pět hvězd.

Jak mám hodnotit film, kterej je naprosto mimo mojí filmovou ''krevní skupinu''? Prvních patnáct minut jsem si říkala, že pokud to takhle bude pokračovat dál další půl hodinu, odcházim. Naštěstí s aktivnim nástupem Charlize Theron jsem se přestala kroutit a právě ona mě přinutila zůstat v kině. Film, kterej je v mejch očích strašně smutnej, depresivní, šílenej. Vyholený hlavy, otroctví, hlad, žízeň, písečný bouře, řev, polonahý ženy a nějaká podivná forma feminismu, která mě na jednu stranu bavila, na druhou stranu šíleně odpuzovala. Jsou lidi, který tohle berou za fascinující zábavu, pro mě je to zoufalá touha po klidu. Postapokalypsa v Mad Maxovi rovná se peklu pro Magdalenu. Bod za písečnou bouři.

Začátek bez náznaku smíchu, fekálně trapnýho humoru pomalu jak v sandlerovkách. Nicméně za Kevina Spaceyho, kterej je pomalu na Oscara, Jennifer a vystřižený scény dávam čtvrtou.