Tominecek

1. světová válka hluboce zasáhla do myšlení lidí, a ti si řekli: "Když se zabarikádujeme v pevnostech, nic se nám nemůže stát." Vzorem tehdejších opevnění byla Maginotova linie ve Francii. Výrazně předstihla svou dobu: byly tam motorové generátory, vzduchové filtry a kolektivní filtry, chránící před bojovými plyny. Hitler zareagoval a v roce 1938 zahájil stavbu vlastního opevnění, Západního valu, označovaného Spojenci jako Siegfriedova linie. Vojáci Wehrmachtu zde čekali na konci druhé světové s výhodou strategického postavení. Německá fronta byla zásobována přímo z Říše, zatímco u amerických jednotek docházelo k opožďování dodávek. Němci čekali v úkrytu, zatímco Američané se pohybovali v otevřeném prostoru. Telefonní linky byly stále neporušené, spojení fungovalo dokonce i v lese. Bitva na německých hranicích byla nakonec krvavější než předchozí boje na západní frontě. Americkým jednotkám trvalo 5 měsíců, než překročily hranice Říše. Siegfriedova linie nemohla porážku Třetí říše odvrátit, prodloužila však agónii režimu za cenu mnoha lidských obětí. Utkání mezi Maginotovou a Siegfriedovou linií skončilo remízou. Přestože byly projektovány a vybudovány podle dvou diametrálně odlišných vojenských doktrín, ani jedné z nich se nepodařilo zachránit svou zemi před porážkou. Díky novým zbraním, jakými byly kumulativní nálož či masivní nasazení letectva, byly tyto objekty v moderní válce neúčinné a zastaralé. 2. světová válka znamenala poslední boj opevněných linií na evropském kontinentu.

Vylodění a bitva v Normandii byl přelomový okamžik druhé světové války: 3 miliony vojáků, stovky a tisíce lodí, letadel a tanků, komplexní operační logistika, jakou vojenská historie nikdy dříve nepoznala. Operace Overlord začala 6.6.1944 na pobřeží Normandie ve Francii. Spojenci ji připravovali 2 roky s cílem vytlačit Němce z Francie. Skončila 85. den, tj. 29.8.1944, kdy do Cherbourgu dorazily mohutné posily techniky i živé síly a zamířily na jih, aby zlikvidovaly poslední zbytky německé armády. Na straně spojenců padlo 220 000 vojáků a bylo zabito 20 000 civilistů. Na druhé straně Třetí říše přišla o 200 000 padlých a 200 000 zajatých vojáků. V průměru každý týden vykrvácelo jeden a půl praporu. Divize často neměla delší životnost než dva týdny. Normandie se stala prvním místem západní Evropy, kde se formovala budoucí spojenecká politika, kde vznikla nová vláda, de Gaulleova vláda. Každý den této historické bitvy neúnavně zaznamenávala padesátka kameramanů. Natočili stovky hodin filmů.  Některé z nich se objevily až po desítkách let. Pro budoucí generace budou tyto záběry posledními svědky 85 dnů pekla v Normandii.

Nacistické Německo v létě 1934 je zemí, kde o všem rozhoduje Adolf Hitler. Není už demokracie, svoboda tisku ani další občanské svobody, odpůrci režimu jsou zavíráni do vězení. Jedinou politickou stranou v Německu je NSDAP. Hitlerova pozice je však stále vratká, je v sevření dvou proudů, které ho vynesly do čela státu: na jedné straně německých konzervativních kruhů, na straně druhé revolučního křídla v jeho vlastní politické straně. Řešením je krvavá řež: Noc dlouhých nožů vypukla 30.6.1934 a trvala tři dny. Hitler obětoval i některé ze svých souputníků, kteří stáli po jeho boku od počátku, mimo jiné i svého jediného přítele, se kterým si tykal, Ernsta Röhma. Zemi definitivně ovládla nacistická diktatura. Vítězem je v první řadě Hitler, protože prezident Hindenburg mu hrozil odebráním vlády kvůli nezadržitelným revolučním oddílům SA. Druhým vítězem je SS, zvláště Heinrich Himmler, který se zmocnil vlády nad všemi represivními složkami Třetí říše. SS, která až do té doby byla jen přidruženou organizací SA, se stala nezávislou. Himmler dostal na starost všechny druhy tajné policie, čímž vznikl konglomerát SD, Gestapa, koncentračních táborů a SS, to vše v rukou Himmlera. Noc dlouhých nožů krvavě předznamenala všechny hrůzy, které měly teprve přijít. Na základě modelu z Dachau se začaly budovat další koncentrační tábory, všechny zakládané a spravované Himmlerovou SS. Některé z nich se za holokaustu staly tábory vyhlazovacími. Zločinecký státní režim se prosadil z vůle lidu, ale s pomocí teroru a úskoků, kompromisů a mocenských hrátek v nejvyšších patrech politiky. Dnes je dobré si vzít z Noci dlouhých nožů poučení: žádná diktatura na světě se neustavila bez podpory státu a ústavních institucí. Ani nástup nacismu nesmetl demokracii a všechny její instituce, ale šlo o zavedení nového systému za asistence státního aparátu a tehdejších elit. Vyústění společenského vývoje směrem k diktatuře, barbarství a bezpráví je zákeřný a pozvolný proces, jehož různé stupně si současníci často ani neuvědomují.

Naprostá seriálová pecka! S každým dalším dílem nabírá na síle a napětí, takže chcete vidět další a další díly. A přitom každý další díl neuvěřitelně rozvíjí a navazuje na všechny díly předchozí, takže v celku postaví neuvěřitelnou příběhovou mozaiku, která se nádhěrně na konci uzavře. Mńamka, kterou jsem předjedl, a vřele doporučuji.

Na levé noze měl podivně zdeformované prsty. Pravoslavné pánbíčkářky z jeho čtvrti to považovaly za ďáblovo znamení. Budoucnost to koneckonců potvrdila. Spolužákům tvrdil, že Bůh neexistuje. Ke každodennímu chlebu tohoto "vzdělaného gangstera" patřily bankovní loupeže, vymáhání výpalného, vydírání, žhářství, loupežná přepadení, a dokonce i vraždy. Lenina okamžitě nadchla jeho nakažlivá živočišná síla. Říkal o něm: "Stalin je vzácná směs intelektuála a zabijáka." Lenin ještě nevěděl, že budoucnost ukáže, jak bylo toto přirovnání výstižné. Na konci roku 1907 Jekatěrina umírá Stalinovi v náruči na tuberkulózu. Později řekl: "Byla to jediná bytost, která dokázala mé srdce z kamene obměkčit. Zemřela a s ní zemřely i mé poslední srdečné pocity k lidstvu." Kdyby tato žena nezemřela, možná by se dějiny vyvíjely úplně jinak. Problém je v tom, že Jekatěrina zemřela velice mladá, a pro Stalina to byla skutečná rána. Všichni svědci, jeho známí i příbuzní se shodují, že právě v tomto okamžiku se cosi zlomilo. Zatvrdil se. Lenin ve své závěti Stalina nedoporučil: "Stalin je příliš hrubý na to, aby mohl zůstat generálním tajemníkem strany. Navrhuji proto jeho odvolání a na jeho místo jmenovat člověka, který by oproti soudruhu Stalinovi měl tu výhodu, že by byl tolerantnější, loajálnější, zdvořilejší a pozornější k ostatním soudruhům, a především by nebyl tak náladový!" Stalin prohlásil: "Smrt vyřeší všechny problémy. Není člověk, není problém." A také: "Když zemře člověk, jedná se o tragédii. Smrt milionů lidí je statistika." Chruščovovi nestačily nadřízenými stanovené kvóty lidí, určených k likvidaci, a z vlastní iniciativy se začal dožadovat zvýšení počtu lidí určených k popravám. Po vylodění v Normandii si stěžuje Stalin, už nikoli veřejně a před Spojenci, ale jen mezi svými. Prohlásil: "Ten zmetek Churchill se vylodil ve Francii! Kdyby to neudělal, tak bychom došli až do Paříže!" Stalin nemá strach z toho, že zemře. Bojí se, že ho někdo zavraždí! Myslí si, že o své smrti rozhodne jedině on sám. V tom se však mýlí. Smrt Stalina nakonec zastihla ve chvíli, kdy připravoval poslední čistku, svůj poslední výstřel: proti děsivému "spiknutí bílých plášťů", údajně zosnovanému židovskými lékaři, najatými "americkými imperialisty". 5. března 1953 na jeho dače přichází konec. Stalinova dcera Světlana vzpomíná: "Byl to příšerný pohled! Cosi mezi demencí a hněvem. Plný hrůzy ze smrti, před spoustou neznámých lékařů sklánějících se nad ním. Potom zvedl levou ruku, jako by všem ukazoval nahoru. Na něco, co hrozí nám všem." Stalin zemřel na přemíru podezíravosti. Ve chvíli, kdy připravoval proces se svými lékaři. Jeho poslední vražda byla jeho vlastní. Jediná, kterou nechtěl spáchat. Jediná z vražd, kdy se vrah stal svou vlastní obětí.

JFK 20.1.1960: “And so, my fellow Americans: ask not what your country can do for you – ask what you can do for your country. My fellow citizens of the world: ask not what America will do for you, but what together we can do for the freedom of man.” JFK's inaugural speach

Asi nejlépe Stalina popsal francouzský generál de Gaulle, který se s ním setkal v roce 1944 v Moskvě. Ve svých válečných vzpomínkách De Gaulle napsal: "Stalin byl posedlý touhou po moci. Byl zkažen neustálými spiknutími, maskováním své povahy a duševního rozpoložení. Žil ve světě iluzí, bez soucitu a upřímnosti. V každém viděl překážku nebo hrozbu. Jeho jedinou taktikou byla podezřívavost a neústupnost. Revoluce, strana, stát i válka pro něho byly příležitostí a prostředkem pro získání nadvlády." Tajná policie usilovně pátrala po "nepřátelích lidu". Vrchními katy byli Dzeržinskij a jeho banda nájemných vrahů. Stalin byl jeho důvěrným přítelem. Trockij si zapsal do svého deníku, že slyšel, jak Stalin říká Dzeržinskému: "Největším potěšením je vybrat jednoho z nepřátel, důkladně připravit popravu, aby člověk uhasil touhu po kruté pomstě, a potom jít domů spát." 11. března 1938 byli všichni obvinění odsouzeni k trestu smrti. Všichni, kdo pomáhali Stalinovi k moci. Bucharin, Kameněv, Zinovjev. 98 členů ústředního výboru komunistické strany. Muži v čele policie, včetně jejich velitele Jagody. Většina vysokých důstojníků Rudé armády, včetně maršála Tuchačevského. Bucharin Stalinovi napsal: "Kobo, co získáš mou smrtí?" Kameněv, který před 20 lety zachránil Stalinovi život, mu připomínal: "Víš, co je to vděk?" Stalin odpověděl: "Choroba, kterou trpí psi!" Odsouzení byli neprodleně popraveni. Rooseveltovo pochopení pro Stalina je vidět na této fotografii. Všichni doufali, že budou Stalinovi představeni. Dokonce i Sarah, Churchillova dcera. Všude byl cítit optimismus. Stalin právě porazil Hitlera u Kursku. Churchill prohlásil: "Bůh je na straně Spojenců." A Stalin odpověděl: "Na naší straně je ďábel! Je to dobrý komunista!"

"Jste připraven bojovat za svoji vlast?" Otázka na závěr seriálu neměla chybu.

Dobro vítězí nad zlem v supermoderním hávu. I dospělí mají rádí pohádky, navíc tak perfektně natočené.

Velmi nepovedená biografie snažící se glorifikovat člověka s křivým pohledem na svět a křivými postoji ke světu.