trojúhelník

Navzdory průměrnému hodnocení film rozhodně průměrný není. Dokud jsem nechápal, že je dokreslovaný a unášel se na dokumentární vlně, přišel mi geniální. Pak mi trochu zhořkl a přestal fascinovat. Nicméně jako filmový epilog Kiarostamiho života myslím krásné dílo.

Chce se mi křičet: "No a co jako?"

Fandím a upřímně přeji premiérové ovace, nicméně film bohužel nijak výrazně nepřekračuje stín českého filmového stereotypu, první polovina filmu ničím nepřekvapí, expozice a stavba příběhu je nanejvýš klasická a filmu podráží nohy neustálé pokusy o vtipy, které oslabují jeho vyznění. Nicméně světlých momentů je stále dost, příběh je dojemný a herci (většinou) hrají. Jen jsem asi čekal větší vymezení se, větší odvahu. Toto je další sázka na jistotu. Otázka je, zda je nutné se vymezovat. Jen si řikám, proč neumíme v Česku natočit světovej film v dobrym slova smyslu, v čem to tkví. A kdo to zase dokáže.

Film, který schazuje sám sebe nemístnými vtípky, přílišnou dojemností a stokrát ohranými postupy. Přesto však není na místě jej hanit, člověk holdující filmu by se měl naučit i tuto hru přijmout či alespoň ji neodsuzovat. To platí i (a možná hlavně) pro mě.

Jeden z nejuřvanějších filmů, co jsem kdy viděl.

Vzhledem ke kampani a financování tohohle filmu bych čekal daleko větší srdcovku. A zatím se mi dostává jen Sokolovy herecky nijak povedené a scénáristicky šedivě děravé exhibice.

Děsí mě všechny ty tendenční meetingy, to hromadné skandování, ta stádovost se kterou masa podporuje médii (ať už novými či starými) vybraného jedince, ta tvrdohlavost neucelených názorů, ta neústupnost, arogance, ústrky, egoismus. Uf. Jsem rád, že aspoň někdo má zájem se v tom rýpat a trochu těm politikům načechrat to jejich prděníčko.

Poměrně nekonzistentní a těkavý film. Jeden motiv uhýbá druhému a neustálé kladení otázek nekončí ani závěrečnou scénou, která se mi nezdá být patřičným vyvrcholením. Rozhodně to není film o depresi. Ani to není horor. Ani to není moc o duši (ano, samozřejmě, každý film je o duši. A o životě). Je to však i přesto poutavé. Velmi nápaditý střih, krásné záběry krajiny, podivně nevypočitatelné emoce postav, krásně vybudovaná atmosféra. Něco mu ale chybí; film neumožňuje přílišné ztotožnění se s protagonisty, dokonce jej snad záměrně odmítá, chybí mu lidskost, přirozené emoce, film je chladný jako mlha v sadu v horách, ve skutečnosti by se takovýto přerod nemohl odehrát takto "hladce". A něco přebývá; pokusy o vtipné odlehčení končí fiaskem, poněkud předimenzovaná krev stříká z plátna až na diváka, místy tvůrci hudebně i výrazově příliš tlačí na pilu. Bylo to však poprvé, co jsem šel do kina sám a film jsem si užil, za vidění rozhodně stojí.

Naprosto jsem tomu propadl, nemohl jsem se od toho celé takřka 4 hodiny odtrhnout, pro mě rozhodně nejlepší věc, co u nás za poslední dobu vznikla. Vážně jímavé po všech stránkách. Věčná škoda, že nevyšla ta nominace na Oscara, byl by to žhavej favorit, dle mého soudu.

Zbytečný film, který se snaží povýšit byznys na umění a zoufale se mu to nedaří.