dzej dzej

Alegorické a satirické dílo. Česká vesnička je ohrožena neznámým nebezpečím, jehož existenci není nikdo schopen potvrdit ani vyvrátit a které není nikdo schopen pojmenovat (vzhledem k době vzniku se nabízí jednoznačná asociace na invazi 1968). Jednotliví obyvatelé vesnice chápou hrozbu každý po svém, jejich reakce je ale totožná. Postupný rozkĺad charakteru postihuje všechny bez výjimky a končí těmi nejtěžšími zločiny. Schorm a scénárista Zdeněk Mahler spíchli tento film doslova na koleně - při natáčení byli vystaveni hrozbě, stejně jako jeijch hrdinové. Každým dnem hrozilo, že bude natáčení na příkaz shora zastaveno, což se nakonec nestalo. Film byl ale okamžitě zakázán, definitiní vezi přestříhával Schorm nedlouho před svou smrtí. Za zmínku stojí účast herce Josefa Beka, který byl ke straně vždy loajální a proto byl v československém "mainstreamu" pravidelně obsazován.. Film je v jistých ohledech velmi podobný Němcovu O slavnosti a hostech (hrdinové "vsazováni" do modelových situací, neurčitost času a místa typická pro alegorii) a také Buňuelovu Andělu zkázy (skupina lidí neschopná opustit určitý prostor).

Krásný, bohatý a mladý muž se postupně totálně rozejde s konformní společností, k níž by měl díky svému mládí, kráse a bohatství patřit. Nejen že odejde z města do pouště, ale také zabije matku (obligátní oidipovský komplex) a na konci se dopouští jednoho z nejhorších možných asociálních činů (nebudu prozrazovat). Jeho společník je naopak člověk pevně spjatý s přírodou a tím i principem života, smrti a řádu světa. Ve filmu je řada surrealistických scén, které jsou nápadité, útočné a působivé, přesto je celé dílo prázdné a jeho záměr není dobře patrný. Mezi řadou neúčelných preverzit se ztrácí nejen smysl, ale i těch několik výborných sekvencí. Z kina jsem tak odcházel zmaten - Arrabal mě připoutal ke svém filmu, nadchnul mě i šokoval, přesto stále nevím o čem jeho film vlastně je.

Film nedosahuje kvalit Cesty do fantazie, přesto je "velmi dobrý". Negativa: přílišná délka, nedovysvětlená motivace některých postav, příliš pohádkový děj. Pozitiva: Miyazakiho nekonečná fantazie, téma vztahu člověka a evolučně vyspělejšího hmyzu v postkatastrofickém světě. Hlavní hrdinka Naushika aspiruje na titul "nejkladnější filmová hrdinka historie". Z Myiazakiho zvěřince zde vynikají obrovští hmyzí sentinely Ohmu a zvířátko Teta (nebo také Lišverka). Poslední poznámka: v některých záběrech si vítr velmi nebezpečně hraje se sukénkou Naushiky. Možná "pozdrav" pozorným divákům?

Mýtická postava bezejmeného pistolníka je nezapomenutelná, stejně jako Morriconeho hudba a také závěrečná přestřelka. Ve své době musel působit tenhle film jako zjevení. v jednom rozhovoru se Leone zmiňoval o Goldoniho dramatu Sluha dvou pánů, ve kterém hrdina stejně vychytrale přebíhá z jedné strany na druhou. To jen tak pro zajímavost... Když jsem viděl Tenkrát na západě myslel jsem, že zastřelení tří protivníků najednou je vrchol lidských možností. Pro hrst dolarů můj názor změnilo aneb: "Spletl jsem se. Ty rakve nebudoui tři, ale čtyři."

Průměrný film s pozoruhodným výkonem Krystyny Feldman v hlavní roli. Těm nejlepším filmům o malířích (Caravaggio, Andrej Rublev) se nemůže ani rovnat. On to vlastně ani film o malíři není. Oproti Nikiforovu dílu je upřednostňováno velmi frekventované téma: outsider, kterého se ujme "normální jedinec", který se tímto stane lepším člověkem (viz např. Rain man).

Vynikajici cernobila kamera, originalni detaily a predevsim stale pritomny lehoucky parodicky podton... Doporucuji. Jinak tzv Wallaceovky jsou v Nemecku velmi popularni - v obchodech lze koupit snad 8 DVD boxu, kazdy po 4 filmech... Kazdy Nemec je zna, s kymkoliv o nich lze debatovat, kazdy ma svoji oblibenou... Der Hexer patri k tem nejcasteji zminovanym.

Velke zklamani z takrka vseobecneho nenaplneni moznosti. Raimi neni (snad porad ne) klasicky hollywoodsky remeslnik, Dafoe je pan herec, Maguire k tomu mozna speje, rozpocet byl dostatecny, predloha po niz zizni milony lidi, tak proboha PROC? Proc se po slibnem uvodu rozbehne pribeh k prasknuti naplneny klise bez takrka jedineho napadu?Proc jde vsechno podle dokonale provareneho, stokrat omleteho vzorce?Proc nedostavaji vic prostoru herci nebo trikove exhibice?Proc neni Spider - Man vyjimecny film, kdyz jim proste mel byt?

Tři příběhy ze začátku, prostředku a konce války. Všemi příběhy prochází postava Miloše (znejasnění jednotné identity, skoky v čase mezi povídkami), všechny příběhy končí popravou. V úvodní povídce umírá nevinný člověk, Miloš je bezejmenný a pasivně přihlížející. Druhá povídka je dynamickou a vrcholně napínavou štvanicí na Miloše a jeho partizánského druha (použitím pohyblivé subjektivní kamery se některé sekvence blíží Němcovým Démantům noci, které vznikly zhruba ve stejné době). Ve třetím příběhu Miloš již jako funkcionář nechává jít na smrt ženu, které jej eroticky přitahuje, ale byla milenkou německého důstojníka.

Pět povídek, tedy pět potenciálních hvězdiček. Úvodní Karlštejn důstojně kopíruje klasickou grotesku a přidává ryzí "češství". Druhý (výtvarný) segment je nekoukatelný, stejně jako čtvrtý taneční. Prostředek filmu, Oldova oslava, zaujme svou šílenou a záměrně diletantskou rýmovaností. A to nejlepší nakonec - Na brigádě je vynikající parodie na budovatelské filmy, veškerou filmovou romantiku a nemá jedinou slabinu. Výsledkem jsou ***