Killingjoke

Až pohádkově krásný film. Frank Capra natočil osobitou variaci na Vánoční koledu Charlese Dickense. Ale vlastně je tento film jejím pravým opakem. Je to příběh, který potká naprostou většinu z nás. Každý přece v mládí plánuje, jak prožije svůj život, aby dával co největší smysl a zároveň se spousta z nás chce zbavit okovů rodného prostředí, které nás předurčuje k úplně jiným cílům, než jsme si vysnili. Ne jiné jsou osudy George Baileyho, který sní o cestování a stavbě vysokých mrakodrapů. Smrtí jeho otce se však vše mění. George musí zůstat v rodném městě a převzít rodinný podnik. Tak to jde několik let, až do doby než jeho strýc na Štědrý den ztratí 8 tisíc dolarů a George tak stojí na prahu pokusu o sebevraždu… Opravdu krásný film ze života. Nebýt těch andělských zásahů v závěru, bylo by to pouze velmi solidní drama. Závěrečné desítky minut jej však povyšují na pohádkový příběh. Frank Capra ukazuje jak se málo stačí k tomu, aby se naše sny měnily. Jaké maličkosti jsou schopné změnit celý život od základů a co se stane, vstoupí-li nám do životů láska, smrt nebo nová rodina. V hlavní roli naprosto exceluje James Stewart, který do hraní vložil kus svého srdce a více než důstojně mu sekunduje krásná Donna Reed v roli jeho manželky. Městečko Bedford Falls však disponuje velkou spoustou rozličných figurek, které hrají větší či menší roli. Za zmínku tak stojí Lionel Barrymore v roli podnikatele Pottera, který je asi jedinou opravdu zápornou postavou filmu… No, až jednou budete chtít vědět, jak by svět vypadal kdybyste se nikdy nenarodili, pusťte si tento krásný film. Možná budete hodně překvapení, jak i jediná osoba může změnit celý svět…

Den po udělování Oscarů musím pánům akademikům poblahopřát! Letos mne opravdu nezklamali, když nechali zvítězit tento prvoplánový, naftalínem načichlý dojáček na němž jediné zajímavé je příběh a Michael Fassbender v roli násilnického otrokáře. Nedávno jsem tady komentoval film Colette a v mých očích trpí 12 let v řetězech naprosto stejnými neduhy a přešlapy, jen si někdo místo Holocaustu vzal na paškál další zločin proti lidskosti, jakým otrokářství jistě bylo a je. Prostě to samé jen lepší herci a mnohem vyšší rozpočet. Co na tom, že film má hnusně zkratkovitý střih, že postavy se do příběhu dostávají bez vysvětlení a co je horší mrknutím oka stejně tak i mizí. A 12 let? Budete-li sledovat sebepozorněji, bude Vám přesto připadat, že to byly roky tak maximálně tři... Když si vzpomenu na seriál Kořeny nebo Spielbergův Amistad, musím se hodně držet, abych nešel pod tři hvězdy. Obojí vzpomínané je mnohonásobně lepší zážitek než tohle trapné pozlátko, jež slízlo smetanu jen za vážnost historické "doby temna" otroků v USA, nikoliv však za velmi pochybnou kvalitu filmu samotného...

Kdybych měl sestavit svůj osobní žebříček nejoblíbenějších sci-fi filmů, zřejmě by to pro mne nebyl větší problém. Pokud bych však měl říci, který sci-fi film je pro mne nejlepší, dost možná by se na pomyslném topu umístilo právě 12 opic. Filmy věčného smolaře Terry Gilliama mě ve většině případů moc neoslovují, tady se mu ovšem, k mé velké radosti, práce náramně povedla. Dokázal natočit perfektní film s výborným scénářem o cestování časem a osudu, který je nevyhnutelný, i když se jej všemožnými způsoby snažíme změnit. Nic není tak, jak by se na první pohled mohlo zdát... Potěšilo, že Bruce Willis konečně vybočil ze své polohy ultradrsňáka a zkusil si i více charakterovou roli, vyžadující jistou dávku hereckého umu. Brad Pitt snad všem rýpalům konečně dokazuje, že patří do hereckého panteonu, protože předvádí strhující výkon, jeden z nejlepších ve své kariéře a Madeleine Stowe zas ukáže, že existují i bývalé modelky, které můžou s dobře napsanými dialogy velmi obstojně zahrát svou roli. 12 opic je skvělý film, ať už pro svou atmosféru, scénář, zajímavou myšlenku nebo výkony herců v hlavních rolích. Filmová lahůdka a perfektní volba pro ty, kteří chtějí při sledování filmu zapojit mozek a přitom se i skvěle bavit...

Zdařilý pokus o natočení detektivního noiru po česku. Nutno uznat, že je to velmi, velmi sympatické. Jestli mne paměť neklame, od té doby (vážně od roku 1946?) se to nikomu nepovedlo. Na tento film se měl podívat pan Ondříček, než natočil své patetické Ve stínu, které se z kvalitní neo-noir detektivky proměnilo v politicky tisíckrát ohranou polívčičku… Na 13. revír jsem narazil nedávno, hned jsem si jej musel objednat na DVD, abych se přesvědčil, zda lze natočit nefalšovaný noir v českém prostředí. A světe div se, ne jen že to jde, ono je to i docela povedený film. Až se divím, že to nikdo později nezkusil znovu (a jestli ano, muselo to stát za starou belu). Příběh 13. revíru podle knihy Eduarda Fikera je velmi zajímavě natočená detektivka, se zajímavými postavami, výbornými dialogy a excelentními herci v hlavní roli. Ano, pana Marvana jsem měl vždy raději než třeba Vlastu Buriana a paní Medřická patří mezi mé Top české herečky odjakživa. Takže po herecké stránce spokojenost (a ne, Lída Baarová mi fakt nechyběla). A tento film do jisté míry dost stojí na hereckých výkonech, protože o akci jde až na posledním místě. No, prostě atmosféra, způsob vyprávění a celkové pojetí filmu je v českých poměrech jedinečné. Jsem rád, že jsem na 13. revír jako fanoušek noiru natrefil, opravdu to stojí zato…

Seriálovému Yellostoneu jsem se snažil nějakou dobu vyhýbat. Nakonec jsem neodolal a nechal se zcela pohltit rodinou ságou v neo-westernovém kabátku zasazené mezi kopci malebné Montany. Jenže Taylor Sheridan jde dál a nechává nás nahlédnout do krvavé historie rodiny Duttonů v časech, kdy Divoký západ byl vážně divoký a prériemi projížděly kolony přistěhovalců mířících za svým americkým snem kamsi do Oregonu. Jenže, tohle byly časy, kdy na prériích najdete i vrahy, zloděje koní a hrstky indiánů, jenž prozatím unikly genocidě vyvolané bílým mužem... Tak tohle je pecka! Nejlepší westernový seriál jaký jsem kdy viděl a vlastně i western obecně za posledních pár desítek let. Nádherná výprava, výtečná hudba a povedené obsazení. Mého oblíbence, matadora Sama Elliotta skvěle doplnili další, zejména mě bavil výkon i ve skutečnosti manželského páru country hvězd Faith Hill a Tima McGrawea... Nádhera! Kde v prvních epizodách sledujeme pomalejší rozjezd pak s blížícím se koncem série napětí a obrátky stoupají... až do emotivně nabité poslední epizody, jenž je pro některé postavy vlastně začátkem a zrodem legendy o rodině rančerů, kteří si pevnou rukou podrobili Montanu. A proto se nemůžu dočkat dalšího střípku z téhle ságy, nazvané znovu prostě "1923", kde se na Duttonovu rodinu mrkneme v časech prohibice. Něco mi říká, že to zase bude pecka...

Zklamání a vzhledem k očekávání opravdu velké. Jeden z mnou nejočekávanějších filmů posledních dvou let, se naneštěstí proměnil v povrchní povídačku o cestě jednoho (potažmo dvou) vojáka z bodu A do bodu B. Je mi fuk, jestli film byl nebo nebyl točen na jeden záběr, takové nepodstatné výzkumy ať si v kině dělají ti, které nezajímá obsahová stránka (ale řekněme, že během dvou hodin se vážně nevystřídá den za noc a pak znovu za den). Pro mne je však podstatné, že u filmu zvítězila forma nad obsahem. Ono totiž dvouhodinové řetězení všemožných překážek do cesty odhodlaného vojáka ještě neudělá dobrý film. Největší problém tak je, že je vám to všechno úplně jedno. Je vám jedno, jaká zvěrstva se právě dějí na plátně, je vám jedno, kdo zrovna na plátně umírá. Emoční linie z mého pohledu naprosto nefunkční. Abych jen nehanil, jediné co se mi snad více líbilo bylo vyobrazení zákopů na začátku a na konci filmu. Ač i zde se nemohu zbavit dojmu, že v nich bylo příliš "čisto a uklizeno". Četl jsem srovnání s vojínem Ryanem a můžu říct, že ty filmy jsou naprosto jiné a naprosto o něčem jiném. A na rozdíl od vojína Ryana z 1917 nová válečná klasika jistojistě nebude...

Tak se nám ten Duttonovský vesmír pěkně rozrůstá. Dostáváme tady nepřímé pokračování série 1883 a přesouváme se do časů, kdy se starý svět střetl s tím novým, časů po první světové válce, kdy Ameriku opanovala prohibice a Duttonovic rodina musí čelit nelítostnému tažení obchodníka, prahnoucího po jejích pozemcích, plných zlaté rudy... Tak tohle je opravdu monumentální! Seriál, na kterém i bez využití počítačových kouzel cítíte, že cestujete po celém světě. Montana je Montana, Afrika je Afrika, ne nějaké blbé studiové kulisy. Ano, tenhle seriál je rozmáchly a sleduje hned několik dějových linek, více či méně zajímavých. Osobně mě nejvíc baví linie z Montany, kde stárnoucí Jacob Dutton a Cara Duttonová svádějí boj za rodinné hodnoty a dědictví. Oba výtečně zahráli Harrison Ford a Helen Mirren. Jejich bolest budete sami prožívat! Taylor Sheridan jde opět až na krev, nebojí se místy pomalejšího tempa vyprávění a buduje ságu způsobem, že žádná z postav si nemůže být jista tím, zda přežije další epizodu. Je to skvělé, je to drsné a je to přesně takové, jaké jsem doufal, že bude. Takže, jak často u svých oblíbených seriálu říkám, už se nemůžu dočkat další řady...

Ne, nečekal jsem žádné zázraky. A možná díky tomu jsem hodně mile překvapen. Dostal jsem docela výživnou akční jízdu se vším co je k tomu potřeba. Navíc vše s velkou dávkou humoru, který výborně odlehčí i tu nejvypjatější situaci... Bylo to tady už tisíckrát, dva tajní agenti zrazeni svými mateřskými organizacemi (občas se mi vybavili Parchanti, kteří jsou také dle komiksové předlohy, ty podobnosti tady prostě jsou), přesto to i po tisící prvé stále baví. Scénář nic komplikovaného, dialogy obzvlášť mezi ústřední dvojicí napsané na jedničku. Prostě akčňák, který nechá vzpomenout nekomplikované akční Béčka 80. a 90. let. Denzel Washington mě ve filmu bavil po hodně dlouhé době, konečně! No a Mark Wahlberg? Ať si jeho odpůrci říkají co chtějí, ale prostě do škatulky hereckých polen rozhodně dávno nepatří. Zde navíc hláškuje o sto šest a ve větší míře jsou to velmi podařené vtípky. Takže, já jsem se bavil, jako odpočinkově nenáročný film tyhle 2 zbraně opravdu fungují...

11. září 2001 byl pro celý svět chtě nechtě zlomový okamžik. Znamenal oficiální posvěcení křížové výpravy, kterou vedly USA proti islámskému světu, rozuměj „odveta“. Nechci se pouštět na tenký let a rozvádět co si o tomto závažném tématu myslím. Řeknu jen tolik, že nenávidím agresi a extremismus v jakékoliv podobě a je zcela jedno, ze které strany přichází. Zero Dark Thirty má být filmovou rekonstrukcí a do jisté míry ji určitě je a já nejsem kompetentní hodnotit, zda zobrazuje skutečnou pravdu. Co se týče snímku samotného, ve srovnání s předchozím, rozhodně lepším snímkem režisérky Kathryn Bigelow – Smrt čeká všude, je jeho velkým problémem časový úsek a množství událostí, které chce sdělit divákovi. Jednotlivé scény se tak mění ve fragmenty, mezi kterými se křečovitě skáče v čase a místě. Po několika desítkách minut začínají konverzační a výslechové okamžiky nudit a vy se jen nemůžete dočkat, kdy už vypukne ten závěrečný a z televizních zpráv známý hon na bin Ladina. Zero Dark Thirty bylo podle mne natočeno s malým časovým odstupem od oné události a tak trpí na svou až moc velkou popisnost a nejistou dávku sebereflexe. Na druhou stranu musím poznamenat, že se rozhodně nejedná o příliš okatě zaujatý pohled jedné strany a nedojde k žádným hrdinským akcím typu Rambo. Možná by to byl zajímavý dokument, ale pro hraný film, který měl nějaké vyšší ambice tomu prostě něco chybí…

Co k tomuto filmu dodat... nejraději bych mu napálil hodnocení "odpad!" a dál bych se s s ním už nezaobíral. Před několika lety jsem se na film hodně těšil i přesto, že americké filmy o Japonsku většinou za moc nestojí. S uvedením prvního traileru mi padla čelist a věděl jsem, že tohle bude velký průšvih. Nejde o to, že by to byl nějak výrazně špatný film, dokonce nevybočuje z průměrných blockbusterů, které se na nás chrlí každoročně. Problém tkví v tom, že miluji Japonsko, miluji japonské legendy a miluji legendu (tu pravou) o 47 róninech. Pro Japonce je to to samé jako pro nás Staré pověsti české a mě by se tedy nelíbilo kdyby je někdo svévolně upravoval a překrucoval, tak jako byla překroucena legenda o 47 róninech. Od začátku do konce vycucané z prstu, prostě takový tábornický guláš z té nejlevnější konzervy. Film mohl být celkem solidním historickým dramatem, protože původní příběh je velmi silnou látkou. Jenže tady se musely přidat naprosto nesmyslné fantasy prvky, předlohou nepodložená postava, kterou hraje Keanu Reeves (opravdu nechápu, co v tom filmu dělal) a co je nejhorší, naprosto zbytečná milostná linie, která mě neskutečně vytočila. Hold to Američani musí prát skoro do každého filmu, aby na něj nalákali i příslušnice něžného pohlaví. Děkuji nechci! Proč tedy dávám dvě hvězdy? Dávám je za konec filmu, v jehož předvedenou podobu jsem vzhledem k vývoji děje už ani nedoufal, Hirojuki Sanadu ve kterém se zrcadlí moudrost a honosnost japonské historie a svým herectvím převyšuje naprosto všechny a konečně ty dvě krásné japonečky na které se když už nic jiného, moc dobře koukalo...