Killingjoke

Pecka! Málem jsem tenhle skvost minul, ale shodou náhod a zdejšímu vynikajícímu hodnocení jsem se k němu naštěstí dostal. Kurt Wallander je totiž ten typ policajta, který se svým reálným uchopením dostane hluboko pod kůži. Je to chlapík ve středních letech, okopávaný nástrahami své práce a života ze všech stran a přesto je neuvěřitelně nad věcí, což spoustě seriálovým a filmovým detektivům často chybí. Obsazení Kennetha Branagha se zde povedlo na jedničku, je vidět, že pro tragické hrdiny má jako expert na Shakespeara ty nejlepší předpoklady. Co se týče detektivních zápletek, ty jsou občas výborné (druhá série), občas trošku nedotažené (třetí série), ve výsledku však vždy nadstandardní. Může za to i oceňovaná knižní série Henninga Mankella, i když jsou v seriálu jednotlivé případy upraveny jak příběhově, tak i v pořadí ve kterém původně vyšly knižně. Nevadí, i tak vše působí nenásilně a konzistentně. Zásadní pro mne je melancholická nálada, hutná až mrazivá atmosféra krajiny jižního Švédska. Detektivka se tak často mění v sociálně psychologickou sondu mezilidských vztahů, což je v tomto případě zcela na místě. Wallander mne prostě dostal, kéž by všechny severské detektivky byly takto vyvážené a občas netrpěly až úsměvnou překombinovaností....

Ať si to pro mě za mě kdekdo bere jako těžký hype, ale Interstellar je naprostá pecka! Od Nolana jsem ani nečekal nic jiného, protože žádný z jeho předchozích snímků u mě v hodnocení neklesl pod 90%. V současné době prostě neexistuje lepší režisér, jenž by mne spolehlivě dokázal zaujmout, ať už svůj film vypráví v jakémkoliv žánru od mrazivé krimi až po mezihvězdné sci-fi. Zbožňuji jeho rukopis, který je od ostatních filmařů jasně rozpoznatelný. Intestellar mne dostal od prvních okamžiků, bavila mne pozemská i vesmírná linie příběhu a upřímně gratuluji všem, kteří se tady kasají, že od začátku věděli kam příběh směřuje. Sice se dá leccos odtušit, přesto jsou zde takové dějové zvraty, které jsem já vůbec nepředpokládal, mající zásadní vliv na netušené směřování příběhu. Nejsem ani expert na fyziku, tudíž neřeším nějaké teoretické lapsy, to nechám zdejším fyzikálním expertům, jenž zřejmě nepochopili, že se jedná o sci-fi a nalezli zde více odklonů od reality než ve Hvězdných válkách a Star-Treku dohromady (to jako vážně?). Ale nechme to koňovi, ten má větší hlavu... Film ale samozřejmě nestojí pouze na špičkové režii. Matthew McConaughey mne už po několikáté letos přesvědčil, že svou kariéru restartoval ve velkém stylu. Sic je jeho postava správňák do morku kostí, ale proč ne, i tahle otcovská, emotivní a u Nolana do jisté míry nová linka funguje skvěle. Hans Zimmer je také zpět v neskutečné formě, jeho varhanové téma mi stále rezonuje v hlavě i den po návratu z kina. Vizuální podoba snímku je pak oku lahodící podívaná, ať už se kamera prohání nekonečným vesmírem či jen obyčejným lánem kukuřice. Do kina často nechodím, ale letos jsem byl v kině několikrát a pouze z tohoto filmu jsem odcházel s pocitem naplnění, které vždy tajně očekávám, když se na nějaký ten film rozhodnu zajít. Tady konečně vše klaplo a tak je pro mne Interstellar jednoznačně filmem roku...

Tak jsem dnes dokoukal seriál, který mne neodmyslitelně provázel několik televizních sezón. Navíc byl pro mne dnešní díl trošku šokem, protože jsem vůbec netušil, že je poslední (na rozdíl od předchozích sérií se končilo osmým dílem). Uzavřela se tak jedna velká kapitola, veliký příběh o vzestupu a pádu zločineckého krále Atlantic City Nucky Thompsona v bravurním podání Steve Buscemiho. Boardwalk Empire není jen seriál, tohle má stejnou kvalitativní úroveň jako hodně dobrý film, jen tenhle trvá nějakých 56 hodin :D HBO nám servírovala příběh, jenž částečně vycházel z osudů skutečných postav, částečně byl stvořen představivostí scénáristů. Mohli jsme tak vedle Nuckyho sledovat osudy takových person mafiánského podsvětí jako byli Al Capone či Lucky Luciano. Pokud někdo čekal obyčejnou gangsterku, mohl být asi nemile překvapen, protože tvůrci kladli velký důraz na psychologii postav a budování atmosféry, což mohlo pro někoho občas představovat pomalejší tempo příběhu. Já jsem však spokojen, protože i pomsta je pokrm, který nejlépe chutná za studena, a tak jsem na tuhle hru rád přistoupil. Odměna pak vždy přicházela v podobě neočekávaných a originálních zvratů. Samozřejmě, na štěkající samopaly, nabroušené skalpely a jiné vraždící nástroje v rukou pološílených gangsterů zde rovněž dojde často, vraždy však vždy mají v daném příběhu svůj smysl a nejsou zde pouze pro efekt. Prostě nejlepší pocta zlatému věku gangsterů jakou si jako fanoušek můžu přát. A ruku na srdce, ať přemýšlím jak přemýšlím, s výjimkou Road to Perdition mne nenapadá lepší gangterka z období prohibice od dob Neúplatných...

Nikdy jsem na seriály nijak zvlášť nebyl. Většinou jsem epizody chytal jen nahodile a sledovat seriál, kde na sebe díly příběhově navazovaly a jeden ovlivňoval druhý bylo tedy nemožné. Pak přišel Dexter, sympatický antihrdina, psychopat lačnící po krvi. Ne však jakékoliv krvi, psychopat Dexter žije podle kodexu, který mu vtiskl nevlastní otec a lační po krvi jiných psychopatů... Dexter byl pro mne startér, první seriál u kterého jsem viděl všechny epizody, díky čemuž si už i mezi seriály dokáži najít své oblíbence. Michael C. Hall je v hlavní roli až mrazivě přesný. Dokáže perfektně navodit zdání zranitelnosti a nevinnosti i ve chvílích, kdy zrovna někoho rozčtvrtil a hodil zabaleného do igelitu na dno zálivu. Dá se říci, že si seriál držel svou kvalitativní laťku po všech osm sérií, i když se samozřejmě ani on nevyhnul kvalitativním výkyvům a leckdy si scénáristé vypomohli lacinými berličkami, či celkem nesmyslnými zápletkami. To ovšem nic nemění na tom, že jako celek je Dexter velmi konzistentní a možná jeho způsobu vyprávění pomohlo i to, že vychází z rovněž velmi úspěšné románové série Jeffa Lindsaye. Hořká pachuť tak zůstává z toho, že jsme se s Dexterem už divácky rozloučili a hlavně pak z toho, jak trestuhodně nepodařeným způsobem k tomu došlo...

Banshee je lahůdka. Absolutní odreagovačka a vlastně takové moje guilty pleasure. Ale čert to vem, protože mě to fakt strašně baví i přesto, že scénář je občas hoooodně přitažený za skalpy. Kdo z fanoušků chlapské zábavy by se rád do tohoto městečka nepodíval? Já tedy ano... Drsní hoši, ještě drsnější ženy, indiánský kmen mafiánského typu, fanatičtí Amiši, cool transvestita a šerif Lucas Hood, který má svůj jasný a velmi osobitý pohled na spravedlnost a její prosazování. V Banshee se prostě nikdo s nikým a ničím nesere a tak není divu, že počítání žeber a odměřování litru krve je v každém dílu na denním pořádku. První řada byla velmi slušný rozjezd, definitivně si mne získala závěrem třetího dílu, který vždy pouštím každému, komu seriál doporučuji. Druhá řada už pak mimo scén ultranásilí a souloží přináší zkvalitnění příběhu a samotných charakterů. Třetí řady se dnes už prostě nemůžu dočkat a věřím, že to bude pecka, znamenající dalších deset dílů nekompromisní chlapské zábavy, což však neznamená, že dámy nejsou zvány..................... Třetí série je znovu našlápnutá pecka a expresivnost násilí je místy až moc přestřelená. Ale pořád to šlape a psychopatický indián Chayton je parádní postava. Navíc v téhle sérii hodně planou emoce, protože zde umírají postavy, ke které jsem si oblíbil. Co se týče série čtvrté a závěrečné... trošku jsem byl rozčarován. Měl jsem pocit, že tvůrci zabili všechno to, co se mi na Banshee tolik líbilo a napsali tuctovou detektivku se satanisty. Tohle se mi moc nelíbilo, i když rozuzlením poslední epizody to dává smysl. A vlastně celkově, poslední dvě epizody tuhle sérii zachránily a daly vzpomenout na staré dobré Banshee... Banshee bylo paradní seriálovou jízdou na béčkové vlně, které si nastavené kvality víceméně udrželo po celé čtyři roky. Lucas Hood a jeho parťáci mi budou hodně chybět. Asi počkám pár let a pak si tenhle seriál dám pěkně někdy znovu. Prostě stojí za to...

Vojín Ryan byl první válečný film, na který jsem byl v kině. Do té doby jsem tenhle žánr moc nevyhledával. Dnes mám válečné filmy z období 1. a 2. Světové války hodně moc rád. Pod Bratrstvem se produkčně znovu podepsalo duo Spielberg-Hanks a není tedy žádným překvapením, že také celková atmosféra seriálu a jeho vizuál se Ryanovi velmi přibližuje (jen je mi líto, že Pacifik od týchž tvůrců o pár let později mne docela zklamal). Výjimečnost Bratrstva podtrhuje kvalitní scénář bez přemíry patosu a falešného vlastenectví, vhodně vybraní herci hrající skvěle napsané postavy. Desetidílná sága je právě ten správný formát, aby si divák tuhle odyseu napříč válečnou Evropou beze zbytku užil. Já si ji tedy užívám při každé další repríze z DVD, a že jich k dnešnímu dni už bylo...

"Znepokojující" to je asi to slovo, které nejlépe vystihuje tento film. Dennis Lehane je v současnosti můj nejoblíbenější spisovatel, který svým postavám žijícím v jeho rodném Bostonu opravdu rozumí. Není proto žádným překvapením, že pod precizním režijním dohledem jeho knížky úspěšně ožívají také ve filmu. Clint Eastwood nám představil výbornou Tajemnou řeku, mé velké očekávání mají Špinavé prachy, které se k nám dostanou v lednu, jen ten Scorseseho Prokletý ostrov mi přišel jako strašný kýč. Nejlepší adaptací se v mých očích jeví právě Gone, Baby, Gone v režii Bena Afflecka... Hledat v tomto počinu obyčejnou kriminálku by byl největší omyl, kterého by se divák mohl dopustit. Tohle je čistokrevná, moderní drsná škola, jejíž hrdinové nejsou černobílí a hranice mezi dobrem a zlem ztrácí svou tradiční definici. Lehane prostě nepíše příběhy plochých policajtů a ani pasáci, dealeři a šlapky nejsou jednoznačnou stranou zla. Osudy detektivní a partnerské dvojice Kenzie a Gennaro jsou tak nutně protkány velmi znepokojujícím sociálním podtextem. Kriminální linka je sice velmi důležitá, ale už po několika minutách si člověk začne pokládat otázky ohledně dobra a zla, nebo zda musí být vždy správné to, co je podle zákona. A nejvíc v člověku tyto otázky rezonuji v samotném závěru filmu, jenž ve vás vyvolá velmi znepokojující pocit a nepřekonatelnou nutnost pokusit se sami sobě tyto otázky zodpovědět...

Čtyři sezony, tři případy, tři krvavé historie... U tohoto seriálu jsem opravdu trošku neobjektivní, co se hodnocení týče. A je to díky prvním dvěma sériím, které jsou jednoznačnou špičkou současné televizní tvorby. Škoda, že to nepokračovalo dále, nicméně i tak je třetí a čtvrtá sezóna bezpochyby nadprůměr. Přesto na mě seriál působí velmi osvěžujícím dojmem mezi břečkami ze série CSI a jím podobným. Mrazivě melancholický Seattle, perfektní neo-noirová atmosféra, která by se nožem dala krájet, výborný detektivní příběh, několikrát jsem se nechal chytit na udičku a krom vyšetřování poznáme emoční zázemí policistů, kteří konečně vypadají jako lidé a ne jako nemyslící stroje bez emocí a vlastních životů. Mirelle Enos svou roli deprivované policistky hraje opravdu skvěle, ale z mého pohledu nechápu, proč Joel Kinnaman ještě nekope první filmovou ligu (reboot RoboCopa je vážně málo), protože toho chlapa od teď, co se hereckých výkonů týče, naprosto žeru! Původní seriál jsem neviděl a myslím, že jej stejně asi vynechám. Jen je mi líto, že pro divácký nezájem seriálu letos odzvonil umíráček. No co už, milovníci stupidních policejních pohádek hold raději budou čumět na CSI...

James Ellroy je vedle Dennise Lehaneho v současnosti naprostou jedničkou v detektivním subžánru, jenž se od dob Raymonda Chandlera či Dashiella Hammetta nazývá Hard-Boiled, česky známého jako Drsná škola. Mezi detektivními romány Jamese Ellroye najdeme knihy zařazené do tzv.“ L.A. Quartetu“, jehož součástí je temný detektivní příběh L.A. Confidential, zasazený do Los Angeles 50. let 20. století., který osobně považuji za nejlepší příběh ze zmíněného Quartetu… To vše jsem samozřejmě v době, kdy byla jeho filmová adaptace poprvé vysílána v televizi (o kinu nemluvě) vůbec nevěděl a Drsná škola či jméno Jamese Ellroye pro mne byly velkou neznámou. Bez nadsázky můžu říci, že mi film do jisté míry změnil život, protože díky němu jsem se začal zajímat o Drsnou školu, mafii, gangstery a přivedl mne až k ostrým hochům z klasických noir filmů, tedy tématům, kterým věnuji velkou část volného času i po nějakých 15 letech od uvedení filmu, který to všechno nastartoval – L.A. Confidential… Byla to láska na první pohled, už při prvním shlédnutí mě film dostal a okamžitě se stal jedním z mých nejoblíbenějších filmů. Podle mne je to vedle parádního Serpica do dnešního dne jednoznačně nepřekonaný film o zkorumpovaném policejním systému, s důmyslně propracovanou detektivní linií a velmi povedeným obsazením klíčových rolí. Charaktery ztvárněné Kevinem Spaceym, Russellem Crowem a Guyem Pearcem jsou divácky velmi vděčně komplikované, se svým pohledem na to co znamená zákon a spravedlnost. Ve chvíli, kdy se navíc spojí a zahájí vlastní "křížovou výpravu" jde o naprostý herecký koncert. K tomu se přidává Danny DeVito a jeho plátek "Hush, hush", Kim Basinger v roli prostitutky a mnoho dalších… Retro atmosféra Ameriky 50. let minulého století, skvělá výprava, scénář, obsazení, hudba a životní režie Curtise Hansona. L.A. Confidential je prostě perfektní esencí Drsné školy, aneb jak napsal Jiří Pavlovský: „romantikou pro chlapy“, na kterou se já osobně můžu dívat stále a stále dokola, aniž by mne byť jen na okamžik začala nudit…

Matrixovský svět říznuty tím nejtemnějším noirem, jaký si dokážete představit. Když jsem tenhle film viděl kdysi poprvé, absolutně mě pohltil svou dávkou deprese, chytrého příběhu a perfektně napsaných postav. Alex Proyas se po mnou milované Vráně vrátil do podobných kulis, jenž jsou tentokrát umístěny do Temného města, kdesi v nekonečném vesmíru, města ve kterém tajemná mimozemská civilizace zkouší poznat podstatu lidské duše. Plusem příběhu je detektivní linie a postupné odhalování kostiček tajemství, které tak místy nenechají diváka ani dýchat... Tohle je sci-fi jaké mám rád. Mimo skvělé režie Alexe Proyase zaujme Rufus Sewell v hlavní roli "vyvoleného" Johna Murdocka, William Hurt jako pochybovačný detektiv Bumstead či Kiefer Sutherland v roli kontroverzního doktora Schrebera. A pakliže jsem zmiňoval, že film má noirovou atmosféru, nesmí chybět ani její základní stavební kámen v podobě femme fatale, kterou si zde střihla krásná Jennifer Connelly, jenž však tentokrát hlavního hrdinu nevede k vlastní záhubě, ale spíš představuje záblesk světla na konci temného tunelu. V neposlední řadě musím zmínit skvěle sugestivní hudbu Trevora Jonese... Nevím, zda byla přiznaná inspirace Matrixu tímto filmem, přesto právě první Matrix film v mnohém připomíná. A přesto, že mám oba filmy hodně rád, tak nějak podvědomě tíhnu právě k Temnému městu (český název "Smrtihlav" vůbec nechápu), možná právě pro jeho temnou a depresivní noir atmosféru...