viktor.danek

Mimořádně temný, ale možná nejlepší Wes, jakého jsem viděl. Ještě se na to podívám tak dvakrát, třikrát, jako na Lišáka, Darjeeling a Tenenbaumovic a pak se rozhodnu.

Láska v hrobě je pro mě velké zklamání. Autor nasbíral spoustu zajímavého materiálu a dal si s tím práci. Přišlo mi ale, že ve finále moc nevěděl, co s tím. Tak to prostě nějak spíchl dohromady, aby byl divák pokud možno otřesen. Ve výsledku to na mě působilo strašně cynicky, ba až urážlivě k hlavním hrdinům. Možná by pomohlo, kdyby do děje vstoupil i autor a vysvětlil, proč točí to, co točí. Takhle byl celou dobu skrytý za kamerou a působil opravdu jako voyer. Taky by mě zajímalo, proč po rozchodu nešli Honza s Janou někam do ubytovny, alespoň na Hermes. Místo toho je kamera natáčí, jak oba umírají. Stotožňuju se s komentářem uživatele Dadel.

Myslím, že je to právě naopak, než píší uživatelé F.man, Kraj a kobejn. Pokud se o žurnalistiku opravdu zajímáte, nedozvíte se během hodiny a půl vůbec nic nového. Celé mi to bohužel přišlo jako plácání do vody, protože o všem, co se v dokumentu otevřelo, jsme všichni četli už stokrát a daleko více do hloubky. Neustále se opakuje konstatování, že se snižují náklady a ohrožuje to žurnalistiku. Nikde jsem se ale nedozvěděl, jak konkrétně to ohrožuje NYT a jak to poznám jako čtenář. Ok, propustili desetinu lidí. To je smutný, co z toho ale plyne pro ostatní novináře nebo pro čtenáře? Autoři zcela minuli mnoho zajímavých kapitol, které se daly rozvést v souvislosti s novými médii. Autoři zcela minuli příležitost podívat se, jak se snižování nákladů projevuje na možnostech dělání investigativy. Naopak zbytečně dlouho se tam propíralo WikiLeaks, aniž by se došlo k nějakému smysluplnému závěru. Přitom WikiLeaks byla jen krátká epizoda, která ve skutečnosti pro novinařinu nic zásadního neznamenala, jak se původně čekalo. Z pozadí NYT jsem ve skutečnosti nepoznal skoro nic. Pouze kdy jsou uzávěrky, že na investigativní reportáž má novinář neuvěřitelně dlouhé 3 týdny a že jeden dobrej novinář kdysi jel na cracku a druhej začal jako blogger. Sorry, ale o krizi tištěných médií se toho dozvíte daleko více během půl hodiny poslechu Média plus. O příšerném zpracování ani nemluvě. Z úvodu do dokumentu složeného ze sestřihu zpravodajských vstupů začínám mít kopřivku.

Ježkovy voči, já jsem u toho i brečel.

Vypadá to, jako by produkční společnost chtěla zrecyklovat úspěch Nedotkutelných. Naštěstí se rozhodli opustit sociální citovou vydíračku a zkopírovali všechno ostatní. Omar Sy hraje úplně stejný typ, co posledně. Opět stejný leitmotiv (prostořeký správňák z pařížského předměstí se ocitne ve vybrané společnosti centrální Paříže). Dokonce se zopakuje na chvíli i stejný exteriér (!), což působí mimořádně dementně. Naštěstí si nepamatuju, jestli Omar Sy nosí pořád stejnou vytahanou teplákovku. Rozdíl je v režisérovi, který si se scénářem místy buďto nevěděl rady, nebo byl nucený jít do brutálního střihu. Dějinné posuny v hlavní linii na mě působily strašně nuceně. Některé vedlejší dějinné linie jsou zase rozehrané a neukončené. Což je nakonec ale asi dobře, jinak by to bylo stejně přeslazené jako Nedotkutelní. Naštěstí tam bylo spousta dobrých fórů, skvělá hudba a na začátku docela slušná honička, takže se na to i díky dobrým dialogům a hereckým výkonům dalo docela příjemně dívat. Dobrovolně bych si ten film ale asi nepustil (byl jsem v Oku na slepo).

Erik Tabery si posteskl nad zbytečností pasáží o soukromí a vztazích a nedostatku prostoru pro názory aktérek. Mno nevím, ale neměl by dokument být právě o pozadí, které zkoumané hrdinky utváří a dobarvuje jejich postoje? Názory si ostatně můžu přečíst kdekoliv jinde (a většina z nás tak dávno činí). Dokument mi přišel velmi slušný (proč hodnotíte názory aktérek?). I ve zkratce televizního dokumentu se Vondráčkovi podařilo všímnout si důležitých detailů, které často kontrastují s veřejnými postoji hrdinek. Sestava bojovnic za práva "obyčejných" lidí, žije velmi "neobyčejné" životy. Jsou sebevědomé, emancipované, mladé a některé i vzdělané a úspěšné. Vypadají jako hrdinky hodné následování, ve svém soukromí ale v nějakém směru každá selhává. Švihlíková, obklopující se nevkusem, je neschopná vést samostatný život. Jak může řečnit na tribuně o těžkosti sociálních podmínek života, když s nimi nemá sama žádné zkušenosti? Tato revolucionářka nemá příliš jasnou představu, jak by lepší systém než kapitalismus měl vlastně fungovat - lépe řečeno, je jí to vlastně jedno. Pouze si bořením současného systému našla publikum a je ji jedno, že vedle levicových mladých inteklektuálů z řad liberálů a anarchistů tam svorně naslouchají také extremisté z Holešovské výzvy, národovci i komunisté. Vůbec ji nevadí, že názor, že "revoluce je nejvyšší stádium demokracie" je marxistický až běda. Nakonec se přiznává, že ani ten socialismus ji vlastně vůbec nevadí. A hlavně je ráda, že si může na tribuně čechrat své zakomplexované ego. Složitému světu intelektuálky Stöckelové nerozumí ani její vlastní otec. Řečnění ji nebaví, je spíše introvertka, která se překonává, protože věří, že je to potřeba. Zdá se, že je spíše typ vědecký, chce argumentovat. Při snaze popsat své politické cíle se ale nakonec zdá, že by ji prostě ke štěstí stačila vláda sociální demokracie. Jejím pravým opakem je Saša Uhlová, která kopíruje cestu svých rodičů a nese si tudíž i jejich trockistický kříž. Zádumčivá intelektuálka, se snaží vést nomální rodinný život jako každý jiný - oh wait - "začala jsem krvácet, tak jsem si prostě lehla do postele, poslala jsem malýho, aby mi utíral krev. No a pak jsem prostě zatlačila a dítě bylo na světě." (Update: prý to bylo střiženo dost nespravedlivě mimo kontext). A pak ta mladá anarchistka neschopná najít si stálou práci, k níž její rodiče vzhlíží, protože svou neschopnost přesvědčivě maskuje za boj proti nespravedlivému systému. Což je legrační, protože ve skutečnosti bojuje za právo bydlet v garsonce v centru Prahy, i když nemá vzdělání a pracuje jako punková recepční s polovinou průměrné mzdy. Ta by si klidně zasloužila více prostoru. Na druhou stranu spousta otevřených otázek k diskuzi. Celkově na 52 minut imho docela výkon.

Jako fakt hodně divnej městskej larp.

Moje první Oko na slepo a byla to dobrá volba. Stopáž krapet přepísknutá, to jo, ale jinak perfektní jízda, jak má být.

Takovej major Zeman, akorát z jiné doby a z jiné výchozí ideologické pozice. Jenže je to přesvědčivé, napínavé jak kšandy a snaží se to neustále dějové linky problematizovat, takže se není třeba obávat přílišné schematičnosti. Baví, takže nemůžu hodnotit jinak. Výtka snad jen k přílišnému zjednodušování práce agentů. Pochybuju třeba, že se mezi sebou baví o teroristech bez krycích jmen, nebo že data nešifrujou a nezálohujou, nýbrž tisknou a zamykají.

Hihňající se a mrkající roboti, kteří zachrání svět, to je fakt dokonalá blbost. Respekt za to, že je film napínavý a zábavný od první minuty až do konce i bez dialogů, nebo lépe řečeno jen s jedním opakujícím se dialogem: "Wall-e?" "Eve?"