jitrnic

Popravdě řečeno jsem příběh vnímal jako vedlejší, čímž nechci nijak snižovat jeho myšlenkovou hloubku. Byl jsem zcela unešen celkovou výtvarnou stylizací, na dvě hodiny jsem se ocitl o století nazpět, úchvatná iluze.

Magořina, která chvílemi nabývá smyslu, náhle ho zase pozbývá, herci tu hrají uměřeně, tu začnou přehrávat jako šílení, pár scén je jak vystřižených z Jamamby, to všechno podbarvují podivné chorály... Mám rád japonské bizarnosti, i tuhle jsem pro jednou zvládl, ale dívat se na ní znovu a zkoumat, jestli mi něco neuteklo, určitě nebudu.

Kýčovitý obrázek z jihomoravského sklípku a okolí notně přiživující různé nehezké stereotypy (např. Pražák opakující "Já sem přijel z Prahy"). Hádek a Voříšková nehrajou špatně, jen jsou mi dost nesympatičtí, nemají šmrnc a je mi celkem jedno, jestli se spolu vyspí nebo ne (což by asi nemělo), Lukáš Langmajer předvádí jakousi podivuhodnou kreaci ála Mr. Bean, ostatní herci přijatelně figurkaří. Celkově mě Bobule nijak neurazily (ač se u podobných filmů zpravidla urážím), je to hodina a půl celkem přijatelné prázdninové podívané. Většina tu zmiňuje Dobrý ročník (který jsem neviděl), mě to připadá jako česká televizní verze Bokovky.

K času strávenému v kině s tímto filmem vlastně nemám připomínek. S vypnutým mozkem jsem se nechal unášet do první do poslední minuty. Jen jsem po odchodu z kina zjistil, že Queeny už nechci odteď ani vidět ani slyšet. Byl jsem jimi zahlcen a přehlcen. K filmu samému - filmařsky bezchybný, Rami Malek skvělý jako mladý Freddie, podstatně horší v tílku s knírkem - zde více připomínal Petra Čtvrtníčka v České sodě. Nevím, do jaké míry jeho šílený afektovaný zpěv u piana na Live Aid vychází ze skutečnosti (vědomí blížícího se konce nebo tak něco?), bylo to každopádně naprosto nesnesitelné. Trochu mi vadily hodně ledabyle načrtnuté vedlejší postavy - zlý homosexuál Paul nebo zabedněný konzervativní otec. Skvěle byli vybráni Brian May nebo Roger Taylor. Na pohled a poslech přes tyto výhrady krásné, bohužel činí z hudby Queenů do budoucna nesnesitelný fetiš,

Netuším jak moc to je či není kvalitní či zábavné, v době zhlédnutí mi to přišlo jako "celkem sranda". Jiná doba no.

Jimu Carreymu nemám co vytknout. Je to naprosto fenomenální komik a první půlka, kdy má ke svým exhibicím dostatek prostoru, je naprosto špičková. Výborně ho doplňuje Morgan Freeman (hůř už Jennifer Aniston, která už zůstane navždy Rachel a Steve Carell, který byl velice vtipný ve filmu 40 let panic, ve všech ostatních komediíích je kdovíproč velice průměrný). To, že se film ve druhé půlce zvrhne v morální apel s dárcovskou pointou, to není Carreyho chyba.

Božského Bruce jsem neviděl, takže nemůžu porovnávat, na Evana jsem se ovšem chystal s tím, že jde o komedii. Což moc neplatí, protože tady se jedná o klasický rodinný film se zdůrazněnými hodnotami Bůh-rodina-láska atd., humor zde použitý je tomu přímo odpovídající (klepnutí se do prstu doprovozené srandovním obličejem ap.). Pokud to ovšem skutečně bylo míněno jako komedie pro dospělé publikum, pak je to hudlařina. Jako rodinná zábava budiž.

Film na televizní poměry nadprůměrně (nikoliv skvěle) natočený a zahraný, který trpí neoriginalitou námětu (kterak k sobě odcizení členové jedné rodiny našli cestu), scénářem plným nelogičností (chlapík, který pět let nestál na nohou a skoro se nehýbal, najednou vstane z křesla a chodí jako junák), berliček (mystický kurýr Pavel Liška) a lehce nepravděpodobných charakterů (postava Táni Pauhofové především).

Začalo to skvěle, nebylo to kdovíjak k popukání, ale bylo vtipné sledovat, jak se na sebe vrší absurdní situace. Všechna sranda skončila, když se na scéně objevil dvojník hlavního hrdiny - to mi přišlo jako hodně chabá scénáristická berlička, vzhledem k tomu, že nebylo ani náznakem vysvětleno, proč jsou najednou na scéně dva úplně stejní lidé.

Pět hvězdiček hlavně za kojota Vildu. Je to génius.